
Matouš bydlí deset let v domě na okraji města. S manželkou Evou a jejich dětmi si užívají svobody, kterou jim domek se zahradou nabízí. Jenže soused jim jejich idylku kazí. Jeho chování překračuje meze slušného chování.
Dům jsme kdysi s manželkou koupili jako hrubou stavbu. Svépomocí jsme dům dostavěli. V té době náš soused měl hotovo a z lehátka nás při práci sledoval.
Dostavba domu byla náročná
S manželkou Evou jsme každý den po práci odvezli děti k babičce a do večera jsme doslova dřeli na domě. Pomáhali nám i oba otcové. Práce nám šla od ruky a za dva roky jsme měli hotovo včetně terénních úprav kolem domu. Když jsme pracovali uvnitř domu, byli jsme ušetřeni nemístných poznámek našeho souseda. Celá rodina se shodla, že je nesnesitelný.
Když jsme začali dodělávat fasádu na domě a terénní úpravy, užili jsme si od souseda každý den několik rádoby vtipných hlášek. Soused Arnošt je vtipálek. Bohužel všechny jeho vtipy jsou trapné. Ještě horší jsou jeho dobře míněné rady. „Sousedi, terasu udělejte v jenom nepatrném sklonu. Aby až budete po pivku ležet na zemi, abyste se neskulili do záhonu,“ se smíchem na nás asi po sté volal soused.
Závist je hrozná věc, vím o tom své
Myslím si, že je lepší vše udělat hned pořádně, než to za pět let předělávat. Proto jsme nakoupili nové obrubníky i zámkovou dlažbu a všude udělali kvalitní podklad. Přesně tak, jak se to má dělat. Jen co jsme hrábli bagrem do země, už stál soused u plotu: „To přeháníte, ne? Pitomý chodník a vy hrabete základy jak pro silnici. Stačí zámkovku položit do hlíny. Proč pod to dáváte kamenné lože? Chytráci z města.“
Každým měsícem jsem měl k Arnoštovi větší a větší averzi. Po deseti letech ho mám plné zuby, ale vždy ho příjemně pozdravím. Našemu klidu chvíli napomohly vysoké betonové ploty. Jenže minulý rok na podzim za námi Arnošt přišel s tím, že bychom mu měli pomoci postavit zahradní domek.
Logika u souseda mnohdy pokulhává
Prý před deseti lety prý trpěl naši dostavbu domu a máme vůči němu dluh. Prý jsme mu na dva roky omezili komfortní bydlení a nyní to po nás chce splatit. Koukal jsem na Arnošta a trvalo mi minutu, než jsem pochopil, že to není vtip, ale realita. Arnošt to myslel vážně. Chtěl po nás, abychom mu na zahradě postavili zahradní domek a tím srovnali jakýsi dluh. Když jsem se začal smát a Arnoštovi vysvětlil, že nic stavět nebudeme, začala hádka.
Arnošt mi chladně zopakoval svůj požadavek. Prý v sobě deset let nese křivdu za způsobenou ujmu. Prý jsme používali hlasitou stavební techniku. Neustále u nás na zahradě jela míchačka a on nemohl relaxovat na zahradě. Aby se narovnaly sousedské vztahy, měli bychom mu s manželkou pomoci se stavbou. Když jsme kategoricky odmítli, Arnošt na nás spustil dokonce vulgarity. Od té doby se už ani nezdravíme. Sousedova drzost nezná mezí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].