Naďa (32): Místo rovnocenného partnera jsem se starala o dospělé dítě. Herní závislost málem zničila náš vztah

Když jsem se vdávala, snila jsem o partnerovi, se kterým vybuduji bezpečný domov. Nikdy by mě nenapadlo, že po pár letech budu dospělému muži připomínat základní povinnosti a že náš společný život nahradí virtuální realita na obrazovce.

S Lukášem jsme se poznali na vysoké škole a měli velké plány. Já si otevřela vlastní květinářství, což znamenalo brzké vstávání, cesty na květinovou burzu a hodiny fyzické práce. Lukáš pracoval v logistice, a když jeho firma přešla na trvalý home office, těšili jsme se, že budeme víc spolu. Jenže do obýváku brzy přibyla herní konzole, kterou Lukáš obhajoval jako nutný relax po náročných jednáních.

Marta (32): Manžel se raději věnoval hrám než mně, tak jsem si našla náhradu. Až strach z mého odchodu ho vrátil do reality

Únik do virtuálního světa

Zpočátku nevinný koníček Lukáše rychle pohltil. Místo hodiny večer hrál hned po práci, a nakonec i během přestávek. Když jsem se unavená vracela domů, vítalo mě jen rytmické cvakání ovladače. Naše rozhovory se omezily na jeho nepřítomné mručení. Během svatební sezóny, kdy jsem v práci padala únavou, jsem si doma připadala jako duch.

Aby mě vůbec zaregistroval, musela jsem si stoupnout před televizor. Když jsem se ho jednou u vystydlé večeře snažila přimět k hovoru, jen bez pohledu na mě odsekl: „Dej mi pět minut, končím misi.“ Ten večer hrál až do ranních hodin a já usínala sama.

Jana (42): Byla jsem pyšná, jak syna skvěle vychováváme. Manžel mu ale tajně kupoval hry a učil ho lhát

Sliby a prázdná miska

Napětí vyvrcholilo před oslavou výročí svatby mých rodičů, kterou jsme měli pořádat u nás doma. Lukáš slíbil, že vymaluje obývací pokoj a opraví dveře v koupelně. Tři týdny se ale krabic s barvou v předsíni ani nedotkl a na mé prosby odpovídal jen prázdným: „Mám všechno pod kontrolou.“ Přitom zapomínal venčit našeho psa Borise, jehož miska na vodu zůstávala prázdná, a ignoroval i upomínky za elektřinu. Cítila jsem se spíše jako unavená matka nezodpovědného puberťáka než jako jeho manželka.

Den před oslavou jsem se vrátila z květinářství s těžkými nákupy a našla doma ticho. Zeď byla netknutá, pes Boris bez vody a Lukáš seděl se sluchátky na uších u televize. Když mě konečně zaregistroval, jen podrážděně vyhrkl, že mu cloním ve výhledu. Když jsem se ho zeptala na mou starší tetu, kterou měl před hodinou vyzvednout na nádraží, jen zmateně hlesl, že úplně ztratil pojem o čase. S pláčem jsem pro tetu dojela sama a celou cestu se styděla za to, že můj muž dal přednost hře před rodinou.

Markéta (30): Můj manžel je závislý na videohrách. Dává jim přednost přede mnou i naší dcerou

Rozhodnutí pro realitu

Večer, když teta usnula, jsem si s Lukášem sedla v kuchyni. Snažil se omlouvat únavou a stresem v práci, ale já už neměla sílu křičet. Klidným hlasem jsem mu vysvětlila, že už odmítám dělat mu matku a žít v manželství, kde pro něj neexistuji. „Pokud chceš zůstat ve svém virtuálním světě, bránit ti nebudu, ale já v něm žít nechci,“ řekla jsem mu pevně. Moje tichá slova měla větší váhu než jakákoli scéna a já viděla, jak mu konečně dochází vážnost situace.

Během oslavy se Lukáš snažil a vzorně se staral o hosty, ale já si udržovala odstup. Když večer všichni odešli, čekala jsem, že opět uteče ke své konzoli. Místo toho jsem však uslyšela zvuk odpojovaných kabelů. Lukáš bez jediného slova zabalil přístroj do krabice a odnesl ho hluboko do skříně. Jsou to už tři měsíce a krabice stále leží netknutá. Naše blízkost se neobnovila hned, ale Lukáš se učí znovu žít v reálném světě. Chodíme spolu na dlouhé procházky s Borisem a já vím, že udělal správné rozhodnutí.

Tereza (32): Naše manželství zničila závislost na virtuálním světě. Po rozvodu jsem začala znovu žít

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].