Irena (65): Chtěla jsem vnučce dopřát krásný start do školy. Místo díků mě označila za lakomou babu

Celý rok jsem si odříkala nové brýle i ozdravný pobyt, abych našetřila deset tisíc korun pro svou vnučku Viktorii. Chtěla jsem, aby měla krásný start na střední škole, bez studu, který kdysi zažívala moje dcera Sylvie, když jsme musely kupovat nejlevnější věci na tržnici. Když jsem ale na Viky čekala na autobusové zastávce, hned mě zamrazilo. Místo vřelého objetí mě čekal jen chladný pozdrav od dívky se sluchátky na uších, která nespustila oči z displeje telefonu. Bez zájmu mi oznámila, že má připravený seznam věcí, které musíme koupit v novém nákupním centru.

Božena (80): Chci odkázat dům vnučce, která mě jako jediná navštěvuje. Rodině se to nelíbí

Střet se světem luxusu

V hlučném nákupním centru mě Viky okamžitě odtáhla od běžných obchodů s oblečením, které označila za naprostý trapas pro chudáky. Skončily jsme v luxusním butiku, kde okamžitě sáhla po masivních bílých teniskách známé značky. Když jsem se podívala na cenovku, málem se mi zastavilo srdce – stály bezmála pět tisíc korun.

Na můj tichý povzdech, že je to příliš drahé, reagovala podrážděně a nahlas prohlásila: „Slíbila jsi mi to, babi. Bez nich budu ve třídě vypadat jako z minulého století.“ Zaplatila jsem s třesoucíma se rukama a ona popadla tašku bez jediného slůvka díků.

Anna (76): Vnučka ke mně začala chodit na obědy kvůli vidině dědictví. Já jsem ale její lest prohlédla a dala jí lekci

Když se láska měří penězi

Naše nákupní utrpení pokračovalo. V dalším obchodě si Viktorie vybrala obyčejné bílé tričko za osm set korun. Když jsem se ohradila, že je to nesmyslná částka za kus bavlny, vztekle se na mě otočila s tím, že její máma jí takové věci kupuje běžně a že se mnou nemá cenu nikam chodit.

Se slzami v očích jsem ustoupila a zaplatila, přičemž jsem si připadala jen jako chodící bankomat. U drahého dezertu v kavárně mi pak došlo, kde se stala chyba. Sylvie a její manžel Tomáš dceru od dětství upláceli drahými dárky, aby si kompenzovali nedostatek času. Naučili ji, že láska se měří penězi.

Lenka (63): Moje vnučka jen rozkazuje a dcera se tomu usmívá. Slušné vychování prý dětem ničí sebevědomí

Poslední kapka

V papírnictví mi v obálce zbývalo už jen pár set korun. Doufala jsem, že nákup sešitů proběhne normálně, ale Viky zamířila k regálům s luxusními doplňky a vybrala si designový batoh za další tisíce. Když jsem jí rázně oznámila, že hotovost už nemám, odsekla mi, ať tedy zaplatím kartou, jako to dělám v supermarketu.

V tu chvíli ve mně něco prasklo. Odmítla jsem podporovat její rozmařilost a nedostatek úcty k mým úsporám. Viky vztekle hodila batoh na zem, sykla, že jsem lakomá a zkazila jsem jí celý den, a utekla.

Hana (68): Vnučka mě brala jako svůj osobní bankomat. Nakonec jsem řekla dost a utáhla kohoutek s penězi

Cesta domů v naprostém tichu

Našla jsem ji u východu z centra a celou cestu domů autobusem jsme nepromluvily ani slovo. Před domem jsem jí předala tašky s nákupem a klidně jí řekla: „Věci, které máš na sobě, tě nedefinují, Viktorie. Jednou se zničí a zbude jen to, co máš v hlavě a v srdci. A ty jsi mi dnes ukázala, že tam máš prázdno.“

Viktorie jen sklopila hlavu a odešla. Vracela jsem se domů s těžkým srdcem, ale s jasným odhodláním. Musím si vážně promluvit se Sylvií o tom, jakého člověka vychovala, a sama sobě jsem slíbila, že už se nikdy nenechám takto využívat.

Marie (72): Mám čtyři vnučky, ale nemůžu si pomoct, opravdu ráda mám jen jednu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].