
Šárka se vydala na rande naslepo s mužem, kterého našla na seznamce. Vše se vyvíjelo skvěle, než na povrch vyplynula jedna humorná skutečnost.
Protože jsem si dlouho nemohla nikoho najít, rozhodla jsem se si zkusit online seznamku. Neměla jsem s tím žádnou zkušenost a říkala jsem si, že tomu zkusím dát šanci.
Domluvila jsem si rande
Trvalo mi docela dlouho, než jsem na stránce konečně našla někoho, kdo mě zaujal. Nejvíc se mi zalíbil profil Honzy, vysokého a svalnatého čtyřicátníka, který nosil hezky upravené krátké vousy, tmavě hnědé delší vlasy a měl krásně modré oči, které hezky doplňovaly odzbrojující úsměv. Rozhodla jsem se mu napsat. Jeho můj profil zřejmě také zaujal, a tak jsme si začali psát. Po několika hodinách jsme si domluvili rande ve vinárně v centru města.
Nesmírně jsem se na schůzku těšila. Koupila jsem si nové šaty, došla ke kadeřnici, krásně se nalíčila a upravila. Do vinárny jsem dorazila s desetiminutovým předstihem, abych nevypadala hloupě, že neumím dorazit včas. Vešla jsem tedy dovnitř a hned jsem si všimla povědomého muže na baru. Měl vousy, delší vlasy… měl brýle, což jsem si z profilu na seznamce nevybavovala, ale řekla jsem si, že se zkrátka akorát vyfotil bez nich. Celá natěšená jsem se k němu vydala.
Můj doprovod už na mě čekal na baru
„Ahoj, jsi Honza?“ zeptala jsem se ho opatrně, když jsem byla až u něho. Otočil se na mě a trochu překvapeně si mě prohlédl.
„Ano, jsem,“ řekl a od hlavy k patě si mě prohlížel, jako kdyby se přesvědčoval, že jsem to opravdu já, „nečekal jsem, že přijdeš takhle brzo…“
„Radši chodím dříve, než později,“ odpověděla jsem a posadila se na barovou židličku vedle něj, „co piješ? Dám si to samé.“
Honza vypadal trochu překvapeně. Nejprve byl podivně zamlklý, po pár minutách se mi ale podařilo ho trochu uvolnit a rozmluvit. Nejprve jsme si povídali o práci, pak o rodině, konverzace plynula naprosto přirozeně a já jsem si začala uvědomovat, že si opravdu rozumíme.
Místo brunetky čekal blondýnu
„Musím říct, že jsem myslel, že budeš vypadat trochu jinak,“ řekl Honza znenadání, „víš, jak máš na profilové fotce krátké, blond mikádo… no, nečekal jsem, že budeš dlouhovlasá bruneta.“
Zarazila jsem se, nechápala jsem, o čem mluví. Nikdy jsem mikádo a už vůbec ne blonďaté neměla… svou barvu vlasů jsem milovala a nikdy jsem si ji neměnila.
„O čem to mluvíš? Já mám na profilovce normálně fotku s hnědými vlasy,“ odpověděla jsem nechápavě a on pozvedl obočí.
„Ne, nemáš, jsem si tím jistý. Máš tam fotku z hor, asi z lyžování, kde máš krátké vlasy,“ odporoval mi a já začínala být čím dál víc zmatená.
„Já ale nelyžuji… neumím to,“ hlesla jsem nechápavě. Honza se na mě chvíli koukal, pak mu začal cukat koutek.
„Jmenuješ se Nikola?“ zeptal se mě a mně najednou došlo, co se děje. Tohle vůbec nebyl chlap, se kterým jsem měla být na rande!
„Ne,“ vydechla jsem nešťastně a najednou mi bylo hrozně trapně, „já jsem Šárka. A ty jsi Honza?“
Vůbec nebyl tím, s kým jsem měla jít na rande
„Jsem, ale asi ne ten Honza, na kterého jsi čekala,“ dal se do smíchu pobaveně, „je to docela časté jméno, víš…“
„Já se hrozně omlouvám,“ vložila jsem si hanbou hlavu do dlaní, „já jsem si tě popletla s jiným chlapem! Přísahám, že vypadáte na chlup stejně… tak to je pořádně trapné…“
„To nevadí,“ mávl rukou, stále pobavený, „já jsem se jenom divil, že nejsi blonďatá a že jsi přišla o půl hodiny dříve…“
„Promiň, já jsem ti úplně zkazila rande,“ zamračila jsem se smutně. Určitě čekal nějakou krásnou, mladou blondýnku a místo toho jsem ho do svých spárů sevřela já…
„Nemáš se za co omlouvat,“ zavrtěl hlavou a upřeně se na mě podíval, „právě naopak… myslím si, že tohle rande se vyvíjí moc dobře. A klidně v něm budu pokračovat, i když nejsi blonďatá Nikola. Co ty na to? Zůstaneme spolu?“
Lásku jsem potkala díky mé nepozornosti
„Já si ho také užívám,“ připustila jsem a trochu se mi ulevilo. Honza nenuceně dál pokračoval v konverzaci, jako kdyby se nic nedělo a na baru jsme spolu seděli ještě několik hodin. Ani jsem nezaznamenala, jestli moje skutečné rande přišlo, anebo ne, jak jsem byla zaujatá Honzou. Když jsme se vydali domů, domluvili jsme se, že se uvidíme znovu.
„Necháš mě, abych tě tentokrát pozval doopravdy?“ usmál se na mě laškovně Honza, když jsme vyšli ven.
„Nechám,“ přikývla jsem a také jsem se neubránila úsměvu. A tak jsem potkala svého současného partnera. Díky mojí nepozornosti, kdy jsem ho zaměnila s jiným mužem. Jsem za to teď hrozně ráda, protože jsem narazila opravdu na zlatý grál. Honza je skvělý partner, pozorný, hodný, moc hezký. Zajímalo by mě, jestli bych se s tím původním, s tím správným Honzou taky měla tak dobře. Doufám, že to nikdy nebudu muset zjistit.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




