Nezlomná Milada Horáková: Nebyla to světice, ale zdravě myslící a někdy velmi přísný člověk, řekla o ní její sestra Věra

Milada Horáková (25.12. 1901 až 27.6. 1950) se dva roky po komunistickém převratu v roce 1948 stala obětí justiční vraždy, kterou předcházel vykonstruovaný politický proces, v němž byla obviněna ze spiknutí proti republice.

Mohlo by Vás zajímat:

Těžký život politických vězňů: Nejhorší byl uranový důl Rovnost a jeho velitel Paleček. Rád chodil s lidmi "na houby"

Tragédie v dětství Milady Horákové

Miladě bylo tehdy sotva třináct let, když přišla o dva sourozence. Sestra Marta a bratr Jiří podlehli septické spále spojené se zánětem mozkových blan. Zemřeli 7. a 8. června 1914, jen pár hodin po sobě. Byl to pro všechny velký šok a zároveň první moment, kdy Milada prokázala, že má v sobě obrovskou vnitřní sílu (i ji tato nemoc v roce 1925 postihla). Musela začít svým rodičům hodně pomáhat. Z výřečného otce Čeňka se stal zamlklý muž, maminka Anna prodělala nervové zhroucení. Tehdy zjistila, že nehodlá utrpení druhých jen přihlížet, ale že se bude vždy snažit pomoct.

Že byla velkou příznivkyní Masaryka a nově vzniklé republiky, není žádným překvapením. Ostatně k odkazu T.G.M. se hlásila po celý svůj život.​ Svým způsobem se na rodícím se samostatném Československu podílela. V osmnácti se účastnila veřejných akcí na podporu vzniku republiky. Nechyběla ani na protirakouských demonstracích, což ji nakonec v roce 1918 stálo místo ve škole. Naštěstí ale mohla přejít na jiné gymnázium. O následném studium medicíny si mohla nechat jen zdát: Tatínek si přál, aby šla na práva.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada Horáková: O popravě se dozvěděla večer, k poslední snídani měla kávu a červené víno

Účast Milady Horákové v protinacistickém odboji

V polovině března roku 1939 se připojila k protinacistickým odbojovým skupinám Petiční výbor Věrni zůstaneme a Politické ústředí. Měla vyhledávat nové spolupracovníky, zajišťovat tajné byty a získávat důležité zpravodajské informace. To však neušlo pozornosti gestapa, které si pro ni přišlo další rok v srpnu. Po krutém výslechu, během něhož nic neprozradila, skončila na Pankráci.

Po atentátu na Heydricha ji převezli do Terezína, kde se setkala se svým vzorem a přítelkyní, političkou a feministkou, Františkou Plamínkovou. Z Terezína putovala v roce 1944 do Lipska a později do Drážďan, kde stanula před soudem. Hájila se sama v němčině. Prokurátor navrhoval trest smrti, který se ale změnil na osm let v káznici. Z ní ji ale již další rok osvobodila americká armáda.

Mohlo by Vás zajímat:

Kontroverzní Emil Zátopek: Spolupracoval s StB, ale kritizoval také sovětskou okupaci

Vzpomínka sestry na Miladu Horákovou

O politickém procesu a následné popravě Milady Horákové toho byla napsána již spousta. Pojďme si tak na závěr raději připomenout výrok její sestry Věry, který padl během rozhovoru pro časopis Mladý svět v roce 1990. „Nechci, aby se dnes z mojí sestry dělala nějaká světice. Byla normální, zdravě myslící člověk. Někdy dovedla být velmi přísná. Její muž sám sebe dobrovolně postavil na druhou kolej, velmi si jí vážil.“

Mohlo by Vás zajímat:

Klement Gottwald: Alkoholik trpící syfilidou, jehož zabila láska ke Stalinovi