Nora (37): Vyměnila jsem nablýskaný dům za shon v práci. Moc toho nestíhám, ale konečně jsem šťastná

Měla jsem coby žena v domácnosti na všechno spoustu času. Teď chodím do práce a nezastavím se do večera, nic není hotové, ale já jsem šťastná. Raději jsem mezi lidmi než jen doma s vysavačem a za volantem jako taxikář pro děti.

Klára (40): Po letech s dětmi jsem se těšila do práce. Manželův nápad, jak mě udržet doma, mi vyrazil dech

Manžel mi navrhl, abych zůstala doma

Když jsem se vdávala, byla jsem už těhotná. Postupně přišly na svět naše tři děti a manžel začal vydělávat hodně peněz, v práci se mu dařilo. Když jsem se tedy měla do pracovního procesu vrátit já, navrhl mi, abych zůstala doma. Ta představa se mi nepříčila, i když jsem nerada na někom závislá a těšila jsem se na vlastní příjem.

„Tvůj příjem nepotřebujeme a děti tě budou mít radši doma,“ znělo to logicky. Mohla jsem vařit, poklízet, vozit děti na kroužky. Není toho málo. Dlouhá dopoledne jsem mívala jen pro sebe, děti už byly ve školách a školkách a já si to zpočátku užívala.

Později už méně, připadala jsem si osamělá a trochu zanedbaná. Pro koho jsem se měla líčit a strojit? Manžel se vracel občas až večer a některé dny jsem prohodila větu jen s cizí maminkou či sousedkou. Pak jsem potkala bývalou kolegyni z práce a zastesklo se mi po životě v práci. Chození na oběd, tlachání, po uzávěrkách a nákupech cestou domů.

Jiřina (51): Moje sousedka má zvláštní návyky v domácnosti. Nemůžu se na to dívat

Práce mi dělá radost

Stále jsem se snažila to vydržet, měla jsem přeci čas na děti. Dělat si s nimi úkoly a připravit jim vyváženou svačinku. Jenže jsem ztrácela sama sebe a radost ze života. „Já musím do práce, nebo se zblázním,“ řekla jsem jednou už naprosto rozhodnutá. Můj plat je sice pětinový v poměru s manželovým, ale je „můj“. A nechci prožít život doma s prachovkou v ruce.

Vrátila jsem se do práce a nelituji. Je pravda, že od té doby nic nestíhám a všechno je tak nějak „za běhu“. Kolikrát musí vypomoci babička nebo tetička. Svačiny mírně odbývám a úkoly po dětech jen zběžně kontroluji. Cítím se ale naplněná mnohem víc. Mám i svůj život, dám něco prospěšného, mluvím přes den s lidmi a neposlouchám jen televizi.

Večer jsem uhoněná a seznam věcí, které je potřeba udělat, se prodlužuje. Přesto mám úsměv na tváři. Děti se učí samostatnosti. Zjistila jsem, že si dovedou v mnohém poradit samy a dokonce i pomoci s úklidem. Kdybych byla dál doma, celou pubertu by pravděpodobně nesáhli na vysavač. Nemluvě o tom, že se už nejstarší zavře do pokojíčku a vyleze jen na jídlo.

Olga (34): Opustila jsem manžela, protože byl hrozně pasivní. Po rozvodu šel do sebe a stal se z něj aktivní a úspěšný muž

Kdo nezažil, nepochopí

Kamarádka se mi diví, prý by si s časem pro sebe uměla poradit. Ale dokud to nezkusí, nemůže vědět, jak je život v domácnosti ubíjející, jednotvárný a osamělý. Já si myslím, že bych snad byla schopná někde vypomáhat i dobrovolně, jen abych nemusela být celé dny doma.

Nechtěla bych se jednou ohlédnout za svým životem a vidět jen nablýskanou kuchyň, mrazák plný hotovek a načechrané peřiny ve čtyřech ložnicích. Vypadá to na pohled pěkně, ale není ten život pak jaksi prázdný?

Jára (31): Chtěl jsem ženu v domácnosti. Začal jsem randit s paní na úklid

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].