Facebook
Instagram
Plastická medicína umí být velice prospěšná zejména lidem, kteří utrpěli nějaký ošklivý úraz, popáleninu či se jim objevilo něco někde, kam to nepatří. I v případě rekonstrukce něčeho, co se nám na nás nelíbí, může být dobrým sluhou – jindy ale, bohužel, zlým pánem. Tak jako v případě Pavlovy maminky.
Stydím se za svoji matku, která začala být posedlá svým vzhledem a plastickými operacemi vůbec. Hledá, co by na sobě ještě vylepšila. Bojím se, že to nemá konce. Kromě toho se obléká jako patnáctka a chová se jako diblík. Nechápe, že je svému okolí pro smích.
Moje matka nikdy nebrala v úvahu, že má dítě
Narodil jsem se neplánovaně, když bylo mojí máme stěží osmnáct let. Nijak zvlášť po dítěti netoužila, ale její rodiče, moji prarodiče, vzali otěže mojí výchovy do svých rukou, aby jí umožnili studovat a taky si užít mládí. A jak si ho užívala! Minisukýnka, zmalovaný obličej, kabelka přes rameno a hurá do světa!
Jenomže k dítěti tak nějak patřil i otec, můj táta, který se na její výstřední život nemohl dívat. „Máš dítě!“ namítal, když chtěla jít za kamarády. „Jen ať se vydovádí,“ reagovali mámini rodiče, u kterých jsme bydleli, „my Pavlíka pohlídáme.“ Táta to vydržel pár let – a pak odešel.
Macecha pro mě byla víc než máma
Nemůžu říct, že by mě nějak poznamenalo to, že jsem jako kluk najednou žil ve dvou domácnostech. Ovšem výraznou změnou byl přístup mojí vlastní matky ke mně – víceméně nezájem, takže když byl její týden, starali se o mě babička s dědou – a náhradní matky, macechy.
Věnovala se mi se skutečnou péčí, tím spíš, že vlastní děti neměla. Změna ovšem nastala ve chvíli, kdy šli s tátou do zahraničí za prací a já byl odkázaný na mámu-nemámu a prarodiče. Nemohl jsem odejít s nimi, potřeboval jsem dokončit školu a plánoval pokračovat na vysoké. A tak jsem zůstal.
Matka chce mít prdelku jako Jennifer Lopez
Mám kde bydlet, mám co jíst. Děda s babičkou okolo mě poskakují, udělám jim to nerad, ale koukám, kam bych se přestěhoval. Nemůžu se totiž na matku ani podívat. Ona snad zešílela, táhne jí na čtyřicet, ale strojí se jako mladá, s holým pupíkem pobíhá po ulicích a do obličeje si nechává píchat botox.
A kdyby jen tam, rty má také po jakémsi zákroku dvojité a o implantátech v prsou nemluvím. Taky někde slyšela, že lze vytvarovat zadek a plánuje, že na tu hrůzu zajde. „Chci mít prdelku jako Jennifer Lopez!“ vykřikuje. Chlapa žádného nemá a žije v podivném bludu, že čím víc bude „vylepšená“, tím spíš ho sežene! Není to k smíchu?
Stydím se za svoji matku, bojím se s ní vůbec někam jít, všude se nakrucuje a pořád jí nedošlo, že je směšná. Ale taky se bojím, kam až v tom svém šílenství zajde, vždyť už teď vypadá jako přerostlá bakelitová panenka! Vím, že tomu můžu utéct tím, že se odstěhuji, ale pořád je to moje máma… Ovšem netuším, jak ji přivést k rozumu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
