
Pavel nevychází moc dobře se svou tchyní, vadí mu i její pokrytectví. Když ji přistihl, že flirtuje se sousedem, rozhodl se toho využít. Jak na to tchyně zareagovala?
Moje tchyně je ten typ člověka, který ví všechno nejlíp. V kritizování ostatních nemá konkurenci a sebe sama vidí jen v tom nejlepším světle. Otravuje život celé rodině, a pak si to s nevinným výrazem namíří na nedělní mši, kde v první lavici zbožně spíná ruce k modlitbě. Kvůli tomu pokryteckému chování jsem ji nikdy neměl rád.
Nemám peníze
Bylo krásné sobotní ráno. Seděl jsem na terase s kávou. Moje žena Martina jela s dětmi na nákup. Měl jsem v plánu posekat trávník, ale nejdřív jsem si chtěl chvíli oddechnout.
V hlavě jsem si zároveň připravoval plán, jak Martině přiznat, že jsme ve skluzu s platbou za elektřinu. Zapomněl jsem uhradit dvě faktury, a i s penále už to nebylo zrovna málo. Peníze jsem neměl a tušil jsem, že doma bude dusno. Martina bude zuřit.
V tu chvíli jsem ale uviděl něco, co mi vnuklo jeden šílený nápad. Řekl jsem si – kašlu na to, nemám co ztratit...
Tchyně nám leze do života
Moje tchyně bydlí v naší ulici. Myslel jsem si, že po smrti manžela se přestěhuje do nějakého malého bytu, ale to se nestalo. Naopak – zůstala v domě a dál nám leze do života. I Martina už několikrát přiznala, že matka ji začíná štvát.
Tchyně je totiž expertka na vymýšlení problémů tam, kde nejsou. A když jí něco vytknu, hned mám na talíři, že jsem bezbožník bez špetky úcty ke starším. Zřejmě si myslí, že když chodí do kostela, může si dovolit cokoli.
Někdy má lepší dny, ale ty jsou opravdu vzácné. Tehdy se s ní dá mluvit. Dělám si srandu, že si dala nějaký meduňkový čaj, protože její běžná verze má do klidu daleko. „Neříkej jí to,“ napomíná mě vždycky Martina. A pak se sama směje, protože ví, že mám pravdu.
Tchyně flirtuje se sousedem
Vraťme se zpátky k té sobotě. Seděl jsem na terase, když jsem najednou za plotem zaslechl známý hlas. Tchyně byla na zahradě mého souseda Stanislava, popíjela čaj a žvatlala, zatímco on plel záhonky. Zírala na něj, jako kdyby to byl Brad Pitt, a pištěla jako zamilovaná puberťačka.
Ta samá tchyně, která tvrdí, že vdova má celý život oplakávat svého muže a o žádného dalšího by nezavadila ani pohledem. A teď se chová jako puberťačka na rande. Byla tak zaujatá flirtováním, že mě vůbec nezpozorovala.
Chtěl jsem to přejít, jenže pak mě něco napadlo. Možná to nebylo moc etické, ale to mě netrápilo. Vytáhl jsem mobil a začal fotit. Jedna fotka se mi fakt povedla – tchynin zamilovaný pohled byl k nezaplacení. Byl jsem spokojený. Teď už jen počkat na vhodnou chvíli...
Tchyně se naštvala
Nemusel jsem čekat dlouho. V pondělí jsem pracoval z domu. Skončil jsem dřív a chystal jsem se pro dvojčata do školky.
„Martina ještě není doma?“ ozvala se tchyně z chodby. Zase si otevřela vlastními klíči. Musím to s Martinou probrat, protože tohle už vážně nejde. I když tentokrát se mi to vlastně hodilo.
„Ale maminko, to je milé vás vidět,“ nemohl jsem si odpustit jemné pošťouchnutí.
„Kolikrát ti mám říkat, abys mi neříkal maminko?!“ naštvala se.
No jo, opravdu se nemáme rádi. Ale aspoň se snažím být slušný. „Co kdybyste někdy aspoň zavolala, než přijdete?“
„Ty mě nemáš co poučovat,“ odsekla.
Nastal čas zaútočit. „Jak se má Stanislav?“ prohodil jsem. „Vypadá to, že si celkem rozumíte.“
„Co to plácáš?“ vyjela na mě okamžitě.
Byla připravená udělat cokoliv
Můj soused Stanislav je vdovec. A vypadá to tak, že společnost mé tchyně mu nevadila – spíš naopak. „No tak, přiznejte, že se vám líbí. Chápu to – je to fajn chlap.“
„Jak se opovažuješ?!“
„Co asi řeknou ženy z kostela, až jim ukážu, s kým se scházíte mezi záhonky?“ řekl jsem a jen stěží jsem potlačoval úsměv. Vytáhl jsem telefon a ukázal jí fotky. Zrudla – nevím, jestli vzteky, nebo studem. „Co kdybych ty fotky poslal těm, které tak ráda poučujete o cudnosti?“
„Co chceš?“ pronesla tiše.
„Začneme tím, že zaplatíte náš nedoplatek za elektřinu. Stejně tu trávíte víc času než doma.“
Peníze jí rozhodně nechyběly. Tchán vydělal pořádný balík, než ho práce umořila. Sama moc neutrácí. A když dojde na dárky pro vnoučata, tváří se, že je chudá jako kostelní myš. Tak jsem jí řekl, že by mohla přispět i dětem. Vím, že bude mlčet. Tchyně by nikdy nedopustila, aby lidé poznali její pravou tvář...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].