Pavla (52): Manžel chce půjčit našemu synovi půl milionu. Bohužel vím, že ty peníze už neuvidíme

Náš Michal je chytrý a podnikavý muž, má spoustu plánů a nápadů, ale ve svých třiceti letech se stále tak nějak hledá. A to nejen v pracovní sféře… Před pár lety se s kamarádem pustil do internetového obchodu, který po roce skončil, potom investoval do podnikání známého a přišel skoro o sto tisíc. Když se dostal do problémů, pomohli jsme mu. Část peněz nám vrátil, část ne.

Teď přišel s novým plánem. Chce si otevřít vlastní provozovnu v oboru, ve kterém několik let pracuje. Má spočítané náklady, našel prostor a něco našetřil. Chybí mu ale přibližně půl milionu. „V bance bych úvěr dostal, ale budu zbytečně platit vysoké úroky. Radši je budu splácet vám,“ vysvětloval. Manžel byl nadšený. Já podstatně méně. Sice má vše daleko lépe promyšlené a nachystané než dřív, ale jsem bohužel už dopředu skeptická.

Kateřina (34): Půjčka od manželových rodičů nám zničila vztahy. Švagrová kvůli ní rozpoutala rodinnou válku

Manžel mu věří

„Tentokrát je to něco jiného. Má to skvěle promyšlené a už je mnohem zkušenější než dřív,“ přesvědčuje mě muž, kterého syn vždy uměl zpracovat. Podle něj bychom měli být rádi, že syn nechce peníze darovat, ale půjčit. Dokonce navrhl, že sepíšeme smlouvu a Michal nám bude každý měsíc posílat pevnou částku.

Jenže smlouva mě příliš neuklidňuje. Když se podnikání nepovede a syn nebude mít z čeho splácet, opravdu ho dáme k soudu? Samozřejmě že ne. „Ty mu prostě nevěříš,“ vyčetl mi manžel. „Věřím mu, že nám je chce vrátit. Jen nevím, jestli bude moct,“ odpověděla jsem tehdy zcela otevřeně.

Jiří (37): Tchyni jsem půjčil peníze. Nevrátila mi nic, a ještě ze mě před celou rodinou udělala chamtivce

Jsou to i mé úspory!

Nejsme chudí, ale půl milionu pro nás rozhodně není částka, kterou můžeme jen tak postrádat. Máme něco přes milion korun úspor, které jsme dávali dohromady desetiletí. Chtěli jsme postupně opravit dům a hlavně mít rezervu na dobu, kdy půjdeme do důchodu.

Muž argumentuje tím, že peníze teď stejně leží na účtu. „Kdo jiný než rodiče mu má pomoct, když to nejvíc potřebuje?“ zeptal se mě. Jenže Michalovi je třicet. Má vzdělání, je zdravý, bez závazků, má od nás vlastní bydlení, může si půjčit v bance. Proč bychom riziko jeho podnikání měli nést my jen proto, že jsme jeho rodiče?

Eva (74): Pomoc mladšímu synovi mi rozvrátila rodinu a připravila mě o vnoučata

Syn se na mě nezlobí

Nejhorší je, že ani Michal na mě netlačí. Když pochopil, že nejsem přesvědčená, řekl: „Mami, jestli nechceš, tak mi ty peníze nepůjčujte. Nějak to vyřeším.“ Skoro bych byla raději, kdyby se urazil. Takhle mám ještě větší výčitky. Od mého muže stále slyším, že jednou budeme litovat, že jsme synovi nedali šanci.

Já to vidím opačně. Co když mu dáme půl milionu a za dva roky budeme zase řešit, že jeho plán nevyšel? Michala miluji a přeji mu, aby se mu dařilo. Jen už nechci pokaždé, když něco vymyslí a nevyjde to, sahat do našich úspor. „Cítím v kostech, že mu to tentokrát vyjde a za pár let se budeme tvému strachu smát!“ snažil se mě nedávno opět přemlouvat. Jenže pokud se spletu já, syn si vybuduje fungující firmu i díky nám. Pokud se splete manžel, přijdeme o půl milionu, který jsme si šetřili na vlastní stáří. A právě s tím se mi souhlasí opravdu těžko.

Martina (36): Švagrovi jsme půjčili tři sta tisíc na autoservis. Na dovolené u moře jsem zjistila, kde ty peníze skončily doopravdy

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].