Petra (35): Myslela jsem, že budu skvělá macecha. Jeho dcera ale spí s námi v posteli a pořád mě odhání

Přítel David má šestiletou dceru z minulého vztahu. Nevadí mi to. Naopak to vítám. Je to prima holčička a těšila jsem se, že obohatí náš vztah.

Roman (52): Dcera chce, aby ji k oltáři vedl nevlastní táta. Chápu ji, ale strašně mě to bolí

Na začátku jsem měla mylné představy

David má dceru Klárku. To znamená, že dva týdny je u otce a dva týdny u matky. David je rozvedený tři roky a my jsme ve vztahu půl roku. První čtyři měsíce jsme se vídali, jen když byla Davidova dcera Klárka u matky. Zjistili jsme, že si rozumíme, že máme společné zájmy, smějeme se stejným věcem a chceme v budoucnu to samé. Rodinu.

Pak mě David seznámil s Klárkou. Byla přesně podle mých představ. Milá malá slečna. Společné výlety jsme si moc užívali a musím přiznat, že jsem si ji zkraje trochu kupovala. Abych se zalíbila, kupovala jsem Klárce zmrzliny, plyšáky v zoologické zahradě a vše, co se jí líbilo. Byla jsem kamarádka, kterou měla ráda.

Jana (42): Šok u notáře mi otevřel oči. Otec měl druhou rodinu a máma o tom celá léta věděla

Chtěla být přes noc s tatínkem

Vše bylo zalité sluncem, a tak jsme Klárce šetrně vysvětlili, že se máme rádi a že budu teta, která bude bydlet s tatínkem.

„Klárko, jsi naše sluníčko a jednou budeš mít sestřičku nebo bratříčka. S tatínkem bychom chtěli časem mít ještě další prima děti, stejné, jako jsi ty,“ povídali jsme si s Klárkou.

Bydleli jsme s Davidem dva týdny a nastal čas, kdy měla být Klárka u nás. Uvařila jsem na uvítanou její oblíbenou rajskou omáčku a těšila se, že si užijeme. Jenže hned první noc mi Klárka oznámila, že s tatínkem spí v posteli ona. Vždycky. David nedokázal situaci řešit a požádal mě, zda bych nepřespala na pohovce. Klárce hned ráno situaci vysvětlil, ale marně.

Zuzana (53): Nový vztah dcery je výzva i pro mě. Musím se postarat i o nevlastního vnuka

Musím spát na kraji postele

A tak už půl roku spíme v posteli tři. To byl jediný kompromis, kterého byla Klárka schopná. Odmítla se hnout z postele, kde byla zvyklá spát. Já spím na kraji postele, David na druhé straně a mezi námi se rozvaluje Klárka. Nemohu dát Davidovi ani pusu na dobrou noc. Hned mě začne Klárka bouchat, že je to její tatínek.

Nevím si s touto situací rady, jelikož Klárka už není batole, je to malá slečna, které bychom už měli být schopni leccos vysvětlit. Bohužel nejsme. Děsím se doby, kdy se nám narodí naše společné dítě. Zatím těhotná nejsem, ale Klárka na mě žárlí tak hodně, že mi neustále dává najevo, že tatínek je jenom její a můj ne.

Marta (48): Na svatbě nevlastní dcery jsem zjistila, že nás manžel zruinoval. Chtěl si před exmanželkou hrát na boháče

Názor vztahového terapeuta

Petra popisuje situaci tak, jako by hlavním problémem bylo chování žárlivé šestileté holčičky. Když se ale na případ podíváme věcně, jádro leží jinde. Klárka se chová přesně tak, jak se dá čekat od dítěte jejího věku, jehož rodiče se před třemi lety rozvedli a které vidí tátu jen čtrnáct dní v kuse. Skutečný problém není v tom, co dělá dítě, ale v tom, co nedělá David.

Šestileté dítě nemá kapacitu ani právo rozhodovat, kdo bude spát v posteli a kde. Když k tomu přesto dojde, není to důkaz nezvladatelného dítěte, ale důsledek toho, že rodič nedrží hranici. David místo řešení požádal Petru, aby šla na pohovku, a od té doby spí tři v jedné posteli. To se označuje za „jediný kompromis, kterého byla Klárka schopná“, jenže dohoda dospělého se šestiletým dítětem o nocích rodičů žádný kompromis není. Je to kapitulace. A dítě, které zjistí, že pláčem řídí chování dvou dospělých, se paradoxně necítí bezpečně. Bezpečí dává dětem pocit, že nad nimi pevně stojí někdo dospělý.

Roli hraje i tempo. Za půl roku vztahu se Petra nastěhovala a Klárka zároveň slyšela, že bude mít sourozence a že táta chce další děti. Z pohledu holčičky, která tátu sdílí na střídačku, to není radostná zpráva, ale signál, že o zbytek táty teď bude soupeřit s cizí paní a možná i s miminkem. Hlídání postele je pak srozumitelná reakce, ne zlomyslnost.

Zároveň platí, že Petra neudělala nic zavrženíhodného a její frustrace je oprávněná. Spát na kraji postele a být přitom bouchána dítětem je stav, který žádný dospělý nemusí dlouhodobě snášet. Chyba není v tom, že jí to vadí, ale v její diagnóze. Petra hledá způsob, jak věci „vysvětlit“ dítěti, jenže dítě není ten, kdo to má vyřešit.

Řešení musí vzejít od Davida a nést ho musí sám. Hranici kolem postele nastavuje rodič, ne nová partnerka. Kdyby ji začala prosazovat Petra, stane se v očích Klárky nepřítelem, který jí bere tátu. David potřebuje Klárce klidně a opakovaně sdělovat, že má svou postel a že ji má rád stejně jako dřív, a tuto hranici držet i přes pláč. Zároveň jí musí dopřát čas jen s ním. Řeči o sourozencích může pár na čas odložit, dokud se Klárka nezabydlí.

Mgr. Pavel Pařízek je psycholog, terapeut a zakladatel platformy Terapie.cz, která usnadňuje lidem najít toho správného terapeuta. Nejčastěji se svými klienty řeší problémy ve vztazích či rodině, pocity vyhoření, úzkosti nebo deprese. Zaměřuje se také na existenciální problémy bezvýchodnosti a nesmyslnosti či zvládání těžkých životních situací. Více informací zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].