Petra (35): Pro mámu neexistuji já ani její vnuci. Slepě uctívá jen sestru a její kariéru

Tohle vědomí mě sžírá, ale vím, že s tím nic nenadělám. Některé věci v životě jsou dané. Můžeme se s nimi naučit žít, můžeme je přijmout, ale změnit je nelze. A to je bohužel i můj příběh.

Jitka (36): Sestra měla vždycky značkové oblečení a já vymetala sekáče. Po letech jsem zjistila, kdo platil za její luxus

Pro mou matku nejsem dost dobrá

Nikdy jsem netoužila po velké kariéře. Mým snem bylo založit rodinu a mít klidný život. To se mi splnilo. Našla jsem skvělého muže, máme dvě krásné děti a hezký dům. Já pracuji jako asistentka a můj muž má vlastní truhlářskou dílnu. Jsme spokojení, jezdíme na výlety a jsme si oporou. Neměnila bych ani na vteřinu.

Moje sestra Lucie je úplně jiná. Vždycky byla ta ambicióznější. Vystudovala práva, a i když je o pár let starší, rodinu zatím neplánuje. Její svět se točí kolem advokátní kanceláře, kde pracuje na velkých mezinárodních případech. Stále cestuje mezi pobočkami a žije prací. Obdivuji její odhodlání, ale pro mě by takový život nebyl.

Eva (34): Manžel a vlastní sestra mě zradili tím nejhorším způsobem. Na troskách starého života jsem si ale vybudovala nový

Matka žije životem mé sestry

Naše matka sestru bezmezně obdivuje. Každý její úspěch prožívá, jako by byl její vlastní. Jakýkoliv dárek od Lucie se stává rodinným pokladem, který všem ukazuje. Žije jejím životem a neustále mi dává najevo, jak moc je Lucie úspěšná a jak já jsem oproti ní selhala. Ani neví, do jaké třídy chodí mé děti, její vnuci. Nezajímá ji, co je trápí nebo z čeho mají radost. Jsou to pro ni jen nedůležité detaily.

Zato přesně ví, na jakém případu Lucie zrovna pracuje v Berlíně. „Naše Lucinka, to je hlava! Všichni v cukrárně mi ji závidí, když jim vyprávím, jak zase vyhrála nějaký velký spor,“ chlubí se mi pravidelně.

Eliška (52): Myslela jsem, že zachraňuji rodinu. Ve skutečnosti mě vlastní sestra s bratrem chtěli okrást o dům

Každá návštěva je utrpením

Mnohokrát mě napadlo, že s ní prostě přeruším kontakt. Ale nedokážu to. Je to přece jen moje máma. Dala mi život a přes všechno ji mám ráda. Ale každá návštěva je pro mě utrpením. Stojí mě to obrovské množství energie a odcházím s pocitem, že jsem neviditelná. Trhá mi srdce, když vidím, že moje děti nemají babičku, která by je objala a upřímně se zajímala.

Matka zřejmě nevidí, že sestra sice buduje kariéru, ale je sama. Její život je jen práce. Já možná nejsem světová právnička, ale mám milující rodinu, domov a přátele. Mám vše, co jsem si kdy přála. Lucie má jen svou práci a prázdný byt. Matka by ji v tom neměla utvrzovat, ale spíš jí ukázat, že v životě jsou i jiné, možná důležitější věci.

Lenka (47): Poslední dobou mám strach z budoucnosti. Manžel ale tvrdí, že si problémy vyrábím sama

Názor vztahové odbornice

Petra žije život, který si sama vybrala, je v něm spokojená, a přesto od vlastní matky opakovaně sklízí kritiku, protože je údajně méně úspěšná než její sestra. To může bolet o to víc, že nejde jen o srovnávání dvou dcer, ale zároveň i o nezájem babičky o vlastní vnoučata.

Je pochopitelné, že Petra matčino chování vnímá jako odmítnutí. Pokud při každé návštěvě poslouchá hlavně o sestřiných úspěších a sama odchází s pocitem, že selhala, nejde o drobnou nepříjemnost. Dlouhodobé srovnávání sourozenců dokáže vztahy v rodině velmi poškodit.

Zároveň ale není nutné Lucii soudit stylem, že má jen práci a prázdný byt. Petra si právem nepřeje, aby její vlastní život někdo hodnotil podle cizích měřítek, a stejnou volnost by měla dopřát i sestře. Lucie může být se svým životem spokojená právě tak, jako je Petra spokojená se svým.

Problém je tedy především v matčině postoji. Jednu dceru staví na piedestal a druhé dává opakovaně najevo, že její způsob života považuje za méně hodnotný. Petra přitom nemusí obhajovat, proč si vybrala rodinu, práci asistentky a klidnější život. Pokud je ve svém manželství a každodenním životě spokojená, není co napravovat.

Stejně tak není její povinností donekonečna snášet návštěvy, po kterých se cítí špatně. Nemusí hned přerušovat kontakt, pokud to sama nechce, ale může ho omezit a jasně říct, co jí vadí. Třeba i velmi jednoduše: že nechce být neustále porovnávána se sestrou a že ji mrzí nezájem o děti.

Petra nepotřebuje matku přesvědčit, že její život je stejně hodnotný jako sestřin. Důležité je, aby kvůli jejímu názoru nezačala pochybovat o tom, že si vybrala dobře. Matčin obdiv k Lucii vypovídá hlavně o jejích vlastních prioritách, ne o kvalitě Petřina života.

Pavlína Šalamounová, vztahová mentorka, vede individuální online sezení se ženami, které chtějí lépe porozumět sobě, svým vztahům a tomu, co v životě skutečně potřebují. Pomáhá jim ujasnit si hranice i jejich osobní rozhodnutí. Více informací se dozvíte zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].