
Prokop je svobodný muž, který se přestěhoval do nového bytu. Na patře bydlí také svobodná sousedka. Otravná žena, co se snaží Prokopa ulovit. Ten je z jejího chování znechucený.
„Sousede, už jsem vás dva dny neviděla. Začalo se mi stýskat,“ šveholila koketně moje sousedka Kristýna. Začínám být na ni alergický. Je vlezlá a nezná hranice.
Sousedka mi zničila radost z nového bytu
Byl jsem několik let v zahraničí. Pracoval jsem v Německu. Práce mě přestala bavit, a rozhodl jsem se, že se vrátím do Čech. Vyhrál jsem výběrové řízení v nadnárodní společnosti, kde uplatním své zkušenosti. Investoval jsem své peníze do koupě pěkného bytu. Dopřál jsem si hezký slunný byt s velkou terasou v centru města.
Na stejném patře je ještě sedm různě velkých bytů. Všichni sousedi, které jsem potkal na chodbě, jsou v pohodě. Až na jednu ženu. Je to bohužel sousedka z vedlejšího bytu. Tipuji, že je o pár let mladší než já. Asi je svobodná, protože jsem nezaznamenal, že by do bytu chodila jiná osoba než ona, a zcela určitě je bezdětná.
Nechápu, jak někdo dokáže být tak vlezlý
Sousedka, poté co mě viděla poprvé, se mi přišla představit. Zazvonila u mě v bytě a hned spustila: „Dobrý den, jdu se vám představit. Jsem vaše nová sousedka Kristýna. Jsem nadšená, že mám tak pohledného a sympatického souseda. Tak kdybyste něco potřeboval, jsem hned za stěnou. A to mě ani nepozvete dál?“
Než jsem se rozkoukal, tak mi seděla na pohovce. Řekla si o kávu a u toho hodnotila zařízení mého bytu. „Vy máte terasu. Tak to by se mi líbilo. Hned bych se tam opalovala. Teda, já se opaluji zásadně bez plavek,“ smála se. Bylo vidět, že čeká, že ji pozvu. Mlčel jsem. Přetrpěl jsem nedobrovolnou návštěvu a cítil jsem, jak mi roste vůči sousedce averze.
Nevím, jak se jí mám zbavit
Moje sousedka snad stojí u dveří a pozoruje, kdy se vracím z práce domů. Minimálně třikrát do týdne, jakoby náhodou, vyleze z bytu, když se vracím z práce. Snaží se mi vecpat na návštěvu nebo mě zve k sobě. Už jsem jí na rovinu řekl, že jdu za hodinu na rande, a ani to ji neodradilo. Vymyslel jsem si, že mám přítelkyni, a máme vztah na dálku.
„Ale to si ze mě děláte legraci. Nikdy nikam nejezdíte. To se jako vídáte kdy? A navíc jsem tolerantní a nevadilo by mi to,“ mrkla na mě koketně Kristýna. Mám pocit, že si budu muset vymyslet, že jsem homosexuál, abych se jí zbavil. Takové ženy mě děsí. Připadám si jako lovná zvěř. Je děsivé, kam až je sousedka schopná zajít, jen aby se vetřela do mého zorného pole.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].