Facebook
Instagram
Oldřich nový byl bezesporu největší prvorepublikovou hvězdou. Byl nejenom hercem, ale také pedagogem, dramaturgem, ředitelem divadla a zpěvákem. Měl nemanželskou dceru Janu, se kterou měl skvělý vztah, ale nikdy neprozradil, kdo je její biologická matka. Dokonce to neřekl ani své vlastní ženě. Proč tolik tajnůstkařil a jaký byl život této herecké legendy?
Narodil se v Praze na Žižkově. Jeho otec cvičil hasičský sbor. Jeho matka Cecilie zemřela velice brzy, a tak se otec znovu oženil.
K herectví ho přivedl jeho otec. Jako vrchní hasič měl na starosti požární hlídku ve všech kinech, která se na Žižkově tenkrát nacházela. Dohlížel i na budovu Národního divadla, kam občas svého syna brával. Oldřicha prostředí divadla a filmu doslova uchvátilo. Začal hrát ochotnické divadlo, přes které se dostal k profesionálnímu herectví.
První angažmá v divadlech
V roce 1918 dostal angažmá v ostravském divadle, kde to o rok později dotáhl až na režiséra. V roce 1932 se stal dokonce hlavním šéfem operety.
Do Prahy
Po neshodách v divadle Ostravu opustil a vrátil se do Prahy, kde se stal ředitelem Nového divadla. V roli ředitele si prosadil nový žánr – hudební komedii. Postupem času se prosadil i ve filmu. Nejvíce se mu dařilo v době okupace. Začínal v malých a nevýrazných roličkách. Proslavil ho režisér Martin Frič filmem Kristián, který ho katapultoval mezi hvězdy.
Záhadná dcera
V roce 1936 se oženil s uměleckou fotografkou Alicí Wienerovou. O rok později zažila jeho nová manželka šok. Oldřich Nový si jednoho dne přinesl domů malé miminko, které, dle svých slov, počal v době své svatby s jinou ženou. Holčičce dal jméno Jana a do své smrti nikdy neprozradil, kdo je její biologická matka. Jana byla oficiálně adoptována a stala se tak jedinou Oldřichovou dcerou, protože s Alicí žádné děti neměl. O tom, kdo je její skutečná matka nevěděla ani samotná Jana. Její otec se tomuto tématu velice pečlivě vyhýbal a odmítal o tom mluvit. Dodnes se vede mnoho spekulací. Podezřelá byla Hana Vítová a mnoho dalších slavných hereček. Když přišla druhá světová válka, hrozila jeho ženě Alici deportace do koncentračního tábora, protože měla židovský původ. Nakonec se její deportace pozdržela díky jejímu muži, který se s ní odmítl dát rozvést. Válka byla pro rodinu Nových velice těžkým obdobím. Byli terčem nenávistných, rasistických a antisemitských útoků v tisku i na veřejnosti.
Nakonec byla Alice deportována do Terezína s celou svou rodinou. Terezín jako jediná přežila. Zbytek její rodiny takové štěstí neměl. Z koncentračního tábora si přivezla tak velké životní trauma, že u ní propukla schizofrenie.
Po válce
Po válce to bylo s traumatizovanou a schizofrenní Alicí těžké. Nejvíce to odnášela její nevlastní dcera Jana. Byla tatínkovou holčičkou a to její nevlastní matka nemohla přenést přes srdce a žárlila na ni. Docházelo k častým hádkám a hysterickým výstupům, které Jana těžce nesla a ve dvaadvaceti letech odešla z domu.
Oldřich to také neměl jednoduché. Nemohl najít práci a film na něj skoro zapomněl. Všechnu energii zaměřil na divadlo. V roce 1957 byl jmenován zasloužilým umělcem a v letech 1959–1964 stál v čele nově založeného oddělení hudební komedie na Pražské konzervatoři.
Posledních deset let života téměř nevycházel ze svého bytu, protože nechtěl být svými fanoušky poznán. Chtěl zůstat v paměti jako milovaný Oldřich Nový, Kristian. Zemřel 15. března 1983 a je pochován na Olšanských hřbitovech, kde vedle něj odpočívá i jeho milovaná dcera Jana.
