Facebook
Instagram
Vzpomínáte si ještě, kdy naposledy jste si po cestě do práce otevřela knihu? Když máte možnost internetového připojení, váš chytrý telefon nezhasne displej po celou dobu. A to je právě důvodem, proč se v dnešní době neumíme seznamovat a normálně komunikovat s lidmi.
Když nemáme jistotu časové odmlky v podobě zprávy, která nám dává čas na rozmyšlenou, jsme kolikrát zaskočeni i v normálních situacích, protože nevíme, jak reagovat. Nikdo nám nedal čas si promyslet, jak nejlépe odpovědět. Jsme vystaveni tváří v tvář skutečnosti. A jsme v koncích. Naše životy se odehrávají ve virtuálním světě a se skloněnými hlavami očima hltáme jeden tweet za druhým. Vůbec nám nedochází, že to není skutečný život. Ten zatím rychle ubíhá mimo naše vnímání a je trochu strašidelné se zamyslet, kdy nám dojde, že život online není doopravdy.
Sociální média nám usnadňují život, ale i tak si berou svou daň. Komunikace se stala mnohem snazší, nemusíte si s kamarády, se kterými jdete večer na pivo, dlouhosáhle vypisovat smsky, ale založíte prostě hromadnou konverzaci na Facebooku a tam se domluvíte. Snadnější dostupnost s sebou ale nese i nástup lenosti. Už jen zelená tečka vedle jména vaší nejlepší kamarádky vám říká: „Jsem online!“ a podvědomě ztrácíte zájem. Kdy jste spolu naposledy mluvily přes telefon? A kdy jste se naposledy viděly tváří v tvář?
Instagram z nás udělal zase virtuální snoby. Koho by nelákalo použít pěkný filtr a hezky se pochlubit svým vynikajícně vypadajícím obědem? Přidá se hashtag, oznámí se poloha a srdíčka se jen posypou. Co je to ale za povrchní radost? Doopravdy vás těší stoupající počet lajků od naprosto neznámých lidí? Není lepší přestat sledovat oblíbenost vašeho příspěvku, ale raději si to jídlo vychutnat a věnovat se osobě, se kterou jste na obědě? Zkuste se schválně příště rozhlédnout kolem sebe, kolik lidí se v páru nebo skupince vydá do restaurace na společné jídlo nebo se večer sejdou u piva. Půlka z nich bude mít v ruce telefon a možná že zaslechnete i hysterický křik, když jedna z kamarádek nestihne vyfotit všechna jídla, zatímco druhá se pustila do konzumace.
Na svou zeď si lepíme jen ty příspěvky, jakými se chceme prezentovat. Vytváříme o sobě jakousi iluzi, jak toužíme, aby nás ostatní lidé vnímali. Opět je to velmi povrchní přístup, protože naši přátele nás znají dobře a nepotřebují vědět, že zrovna posloucháte Eminema. Toho jste si na zeď beztak šoupla jen proto, že o něm včera v baru mluvil ten pěkný kluk. Tak jste mu poslala žádost o přátelství, sdílela Eminema a teď co minutu klepete na displej telefonu, jestli už se pod vaším videem neobjevil nový lajk. Zpráva od nejlepší kamarádky přeci počká.
