Facebook
Instagram
Syn herce Hynka Čermáka (51), herec Bořivoj Čermák (20), si poprvé zahraje po boku svého otce - a hned to nebude jednoduché. Chystaná hra Koza aneb Kdo je Sylvie? totiž pojednává také o milostném vztahu dospělého muže se zvířetem. V rozhovoru pro Lifee Bořivoj prozradil, čeho se na spolupráci s tátou obával, ale poukázal také na jejich společné rysy nebo své originální tetování. Jakým obrázkem si herec vylepšil tělo?
Syn herce Hynka Čermáka (51), herec Bořivoj Čermák (20), se s tátou poprvé ukáže na jednom jevišti 28. března, kdy má kontroverzní inscenace Koza aneb Kdo je Sylvie? svoji oficiální premiéru v pražském Divadle Bez zábradlí. Mladý herec o sobě říká, že není typická "sněhová vločka", jak generaci dnešních dvacátníků titulují odborníci. "Mám mezi svými vrstevníky takový nepopulární přístup k životu. Mezi nimi je až zvláštní být v pohodě," prozrazuje nám Bořivoj něco o sobě. "Ale mě to je všechno tak nějak fuk. Když se podíváte na obrázek zeměkoule ve vesmíru, tak je to nakonec fakt všechno jedno," dodává syn Hynka Čermáka, který po tátovi podědil typický smích i některá gesta.
Bořivoj Čermák: Zkoušení s tátou našemu vztahu prospělo
Bořku, vím, že na začátku vůbec nebylo jasné, kdo bude vaši roli hrát. Jak se to stalo, že vás nakonec obsadili? Byl to jistý proces.
Ano. Šlo o to, že režisér Ondřej Zajíc chtěl, aby to skutečně hráli otec se synem. Když přišel nápad, že bych to mohl být já, hodně jsme nad tím diskutovali. Jde o téma, které by pro otce a syna nemuselo být úplně příjemné. Nakonec jsme do toho šli, protože podobná příležitost by už nikdy v životě nemusela přijít. Díky mé pracovní vytíženosti v Ostravě našel Ondřej ještě Matěje Votočka, studenta, se kterým se alternuji a díky tomu si v tom můžu zahrát.
Říkáte, že téma hry by nemuselo být pro otce a syna příjemné. V jakém smyslu?
Myslím, že není žádné dítě, které by rádo probíralo sexuální problémy se svým rodičem. Ať už je to soukromí dítěte nebo rodiče, tak jsou meze, přes které se nechodí. V naší hře se přes ně jde.
Dá se tedy říct, že vás ty tři a půl měsíce zkoušení s tátou stmelily? Víc si povídáte?
Myslím si, že rozhodně. Na začátku jsme si říkali, že to našemu vztahu buď uškodí, nebo mu to prospěje. Dnes už vím, že mu to prospělo.
Bořivoj Čermák se rozhoduje mezi Prahou a Ostravou
Působíte v ostravském divadle Mír. Jak to s vámi bude dál, budete stále pendlovat mezi Ostravou a Prahou?
No, babo raď. Než jsem na zkoušení nové hry kývnul, tak jsem nad tímhle vůbec nepřemýšlel. A vůbec mi nedošlo, jak náročné to bude. Dohraju představení v Ostravě, sednu do auta a jedu sem, abych zde ráno byl na zkoušce. Potom jedu zase zpátky do Ostravy zahrát představení. Je to hrozně ubíjející a strašně náročné. Vím, že už si tím nechci projít znovu. Tohle představení byla velká výjimka kvůli tomu, co je to za text a kvůli tomu, s kým hraju. Ale dokud budu v Ostravě, tak už asi nechci zkoušet v Praze.
Je vám Ostrava bližší než Praha?
Ne, jen to přejíždění je zkrátka hrozně náročné. Musel bych mít volno. Do toho, co zkoušíme v Praze, tak hraju v Ostravě a zkouším tam dva nové tituly. Dokud budu v angažmá v Ostravě, budu tam chtít být. A potom se uvidí.
Nemá cenu tajit, kdo je můj táta
Přistupujete k rolím jinak než táta? Byl v tomto smyslu váš učitel?
Ne, to nebyl. Já jsem měl svého učitele herectví, paní Klemencovou, a táta ví, že od toho je tady režisér. Nepouští se do toho, že by mě režíroval, na to si netroufá. Dobře ví, že mám své práce dost a že je to můj problém, stejně jako má hodně práce on sám – a je to jeho problém.
Na tiskové konferenci zazněla jistá obava z toho, aby vás lidé neobviňovali z toho, že lezete po tátových zádech. To se k vám už v minulosti doneslo?
Jasně, stále jsem pro některé „ten Čermák“, ale je mi to úplně fuk. Je mi to jedno, jsou to malé věci a ať si každý říká, co chce. Já si to snad obhájím, doufám. Nemá cenu tajit, kdo je můj táta.
Chtěl jsem být pilotem, ale měl jsem pětky ve škole
Když jste vyrůstal, bylo pro vás herectví jasným směrem?
Ne.
Tuším, že jste chtěl být pilotem. Proč to nevyšlo?
Ano, to jsem chtěl. Ale pustilo mě to v době, kdy jsem tři roky po sobě dostal pětku z matematiky.
Pro piloty je matematika tak důležitá?
No jasně, to víte, že ano. Piloti musejí umět matematiku, fyziku a meteorologii. Později jsem chtěl být filmovým režisérem, no a nakonec jsem hercem. Já jsem to nikdy dělat nechtěl, právě kvůli tomu, že rodiče jsou herci. Vyrostl jsem v divadelním klubu, jsem dítě divadelního klubu.
To vám ale herectví muselo být předurčeno.
To úplně nevím. Bavit mě to začalo ve třetím ročníku na konzervatoři, do té doby jsem to vůbec nepovažoval za zajímavé. Potřeboval jsem jít na nějakou střední školu a potom, co mě nepřijali na hudební gymnázium, tak jsem šel na krachující soukromé ekologické gymnázium. S odřenýma ušima jsem dochodil základku a potom dělal přijímačky na všechny možné gymply a nikam mě nevzali. Jsem ztracený případ. Takže jediná možnost byla konzervatoř.
Jsem vyšší než táta, ale mám tetování
Hra Koza aneb Kdo je Sylvie? je také o krizi středního věku z mužského pohledu. Jak velké je tohle pro vás téma? Muži si kupují auta, ženy… Co budete za třicet let prožívat vy?
Nic, nebude se mě to týkat! Ale to říkám teď. Mám mezi svými vrstevníky takový nepopulární přístup k životu. Mezi nimi je až zvláštní být v pohodě, jsou to typické sněhové vločky. Ale mě to je všechno tak nějak fuk. Když se podíváte na obrázek zeměkoule ve vesmíru, tak je to nakonec fakt všechno jedno. Je to fakt pravda.
Máte pocit, že jste tátovi vizuálně podobný?
Ne! Jsem spíše na mamku. Ale co se týká gest nebo smíchu, tak ano. Pokud naši hru uvidíte a uvidíte nás na jevišti vedle sebe, tak si podobní opravdu jsme. Děláme stejná gesta. Já jsem vyšší.
A máte tetování.
Ano, je to kamera z hlavy. To mě tak prostě napadlo.
Na fotografii originálního tetování Bořivoje Čermáka a také společné fotky s jeho tátou, hercem Hynkem Čermákem, se můžete podívat v naší fotogalerii.
