Toni (18): Spolužačce jsem záviděla líčení a drahé věci. Ale jen do chvíle, než jsem zjistila, jak žije

závistivá
Zdroj: Freepik

Říká se, že někteří lidé dovedou klamat tělem. Někdo předstírá věčně nemocného, aby tím vzbudil soucit a získal výhody, jiný je milionář, kterého byste od pohledu tipovali na bezdomovce. Existují však i lidé, kteří vypadají jako movití, ač jejich životní situace odpovídá něčemu jinému. Přesně taková je Tonina spolužačka Elena.

Michaela Karásková
Michaela Karásková 15. 02. 2024 10:00

Dnes si myslím, že je úžasná, a nebudu sama. Přesto ještě před nedávnem jsme jí záviděly a označovaly ji za rozmazlené milionářské dítě. Vtip je v tom, že nikdo z nás ji tehdy blíže neznal, a soudily jsme ji pouze podle „obalu“.

Spolužačka chodila věčně nalíčená a v drahém oblečení

Střední umělecká škola. Místo, kde se vždy scházel pestrý vzorek populace. Každý z nás je jinak nadaný a tím pádem originál. Přesto mnoho věcí máme společných. Všichni nosíme džíny, batoh, máme dražší, ale v průměru podobné mobily. Většina z nás dojíždí ze sídlišť a na prázdniny cestujeme buď k moři, nebo na hory. Přesně taková skupinka se v prváku sešla i u nás ve třídě. Jediný člověk, který od začátku vybočoval, byla Elena.

Chodívala až příliš elegantně oblečená a nalíčená. „By mě zajímalo, kolik času tráví u zrcadla,“ žertovala Martina. „Nejspíš má kapesné jen na líčidla,“ připojila se Věra. Od Eleny jsme si udržovaly odstup, a doslova nás „rozbila“, když začala nosit i drahé značkové věci. Takové, jaké stojí v luxusních buticích tisíce. Moc jsme módě nerozuměly, ale názvy jsme rozeznat dokázaly.

Nechodila ani na obědy

Elena nejen odlišně vypadala, ale jinak se i chovala. Když jsem se jí opakovaně ptala, kam pojede na prázdniny, mlžila, že zůstává ve městě. Co vím, tak jsme ji nikdy neviděly ani obědvat, pokud nepočítám chlebíčky ze školní kantýny. „Drží dietu, aby neztloustla,“ měla jasno Vanda. Měly jsme ji za rozmazlené dítě, které na všechno má, zatímco my se musíme spokojit s věcmi z obchodních center. U oběda nás pak napadaly všelijaké „konspirační teorie“, z nichž nejšílenější byl vtip, že je mimozemšťanka. Ve skutečnost z nás křičela závist a nevědomost.

Zjistila jsem, co se skrývá za její jinakostí

Co se soukromého života týká, byla Elena tajemná. Zlom přišel až v okamžiku, kdy jsem jí ve čtvrťáku půjčila zápisky z matiky, které omylem zapomněla doma a další den měla být písemka. Musely jsme si pro ně k ní zajet a už během cesty tramvají jsem si představovala honosnou rezidenci, v jaké asi Elena bydlí. Jenže ve skutečnosti jsme dorazily ke značně oprýskanému domečku o třech pokojích na kraji města.

„Tady bydlíš? To je vtip?“ reagovala jsem nejistě. Elena mě ubezpečila, že není. A pak to začalo. Nežila s rodiči, nýbrž s devadesátiletou babičkou, o kterou pečovala, a ještě si přitom po večerech stihla přivydělávat psaním, aby měla na kosmetiku, která nám tolik ležela v žaludku.

A jak to bylo s luxusními věcmi? Byly desítky let staré - po babičce ještě z dob, kdy se jí dařilo, a tím, že babi mohla cestovat, přivezla si občas i něco, v té době zcela exkluzivního. Na Elence to pak samozřejmě vypadalo draze, ale ve skutečnosti obě leckdy neměly ani na kousky z nejlacinějšího obchoďáku. Žily velmi skromně, především díky recyklaci věcí z babiččiny minulosti.

Závist se rozplynula a s holkama jsme uznaly, že jestli má někdo snadný život, tak paradoxně my, kterým vše platí a zařizují rodiče, přičemž kromě učení nemusíme nic, mnohé z nás dokonce ani prát, vařit nebo uklízet. To Elenka zvládala všechno a navrch ještě skvěle vypadala.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít

Související články

Další články