Facebook
Instagram
Dnes je tomu přesně třicet let, kdy 17. listopad vstoupil do českých dějin. Toto období plné změn, které vedly k pádu komunistického režimu oslavují lidé po celé republice a vzpomínají na něj v mnohých státech světa. Mnozí z nás socialismus nepamatují, ale jiní mohou vzpomínat.
Na džíny se stály fronty
Džíny byly za socialismu jedním z nejžádanějšího zboží. Sehnat je však nebyla žádná sranda. V Tuzexu se na ně stály nekonečné fronty. Kdo je jednou měl, nosil je až do roztrhání a dělal machra před kamarády. Džíny byly symbolem americké kultury a komunisté nechtěli dovolit, aby se u nás tato móda nosila.
Československá napodobenina
Protože jsme v Československu neuměli pravou džínovinu vyrobit, začali jsme vyrábět takovou československou napodobeninu. První české džíny však vypadaly žalostně. Stály sice 50 korun, ale při schnutí divně zapáchaly, nepříjemně se nosily a pasovka pěkně škrábala. Není divu, že je mladá generace nosit nechtěla.
Tuzex a nekonečná fronta
Kdo chtěl pravé džíny, musel se vydat do Tuzexu. Problémem nebylo vybrat barvu, střih nebo velikost, ale vůbec džíny sehnat. I v Tuzexu byly nedostatkovým zbožím, takže se na ně stály fronty. A také nebyly vůbec levné. Při průměrném platu 1200 korun vyšly zhruba na 500 korun.
Ostatní nákupy
Ani u drogerie, kosmetiky nebo potravin to nebylo jiné. Za socialismu byl v Československu nedostatek drahých mas. Hovězí zadní, svíčková, kýta či panenka, tato masa na pultech chyběla. Rozdíly mezi dostupným masem levným a dražším byly tedy malé, ale lidé měli tendenci kupovat maso dražší. Sehnat salám nebo šunku bylo také obtížné. Ideální bylo mít známého řezníka a dostávat od něj echo na nějakou tu podpultovku.
