Facebook
Instagram
Mladý odvážný kluk s touhou pomáhat ostatním, tak by se dal charakterizovat pětadvacetiletý Roman Hanák z Prahy, který se rozhodl opět odjet do Indie pomáhat dětem v jednom z mnoha tamních sirotčinců.
Roman Hanák patřil mezi klasickou zlatou mládež. Rád se bavil, chodil na večírky a střídal frajery. Pak si ale jednoho dne řekl dost a odjel do Indie, kde začal v jednom malém sirotčinci pomáhat s jeho zlepšováním a dětem s hledáním adoptivních rodičů na dálku.
Vznikl projekt Jamalovy děti, kde se všichni mohli okamžitě dozvědět, co s dětmi vymýšlí za aktivitu, za co utratil peníze, které mu lidé začali posílat a jak takový život v indickém sirotčinci vlastně probíhá.
Nutno podotknout, že se mu jeho snaha vyplatila a nejenže zařídil mnoha dětem roční adopci, pravidelně přivážel ovoce do celého sirotčince, bral děti na výlety, vyjednal nemocné dívce nezbytně nutnou lékařskou pomoc, ale na skrytém místě plném dětského smíchu, slz a lásky nechal srdce. Proto se našlo tolik lidí, kteří ho jak finančně, tak morálně a psychicky podporovali, za což je jim Roman vděčný.
Po návratu začal okamžitě pracovat na tom, aby se mohl do Indie znovu vrátit, ale s větší podporou a povědomí o jeho projektu. Nyní je zpět na místě činu a opět začíná pomáhat dělat toto místo lepším a děti v něm šťastnější.
„Jak tu jsou děcka, co si mě už pamatují, tak k nim mám úplně jiný vztah. Víc je vnímám. Cítím, jak některým chybí osobní citlivý přístup, hlavně těm citlivým. Kolikrát vidím, jak mají na krajíčku,“ popisuje návrat do sirotčince dobrovolník.
Tentokrát by rád zrekonstruoval ložnici, která je v naprosto dezolátním stavu.
„Od doby, co je sirotčinec založený, se s ní nic nedělalo a je tedy v hrozném stavu. Přicházejí do ní desítky dětí z ulice, které mají najednou postel a musí dodržovat určitý režim. Nejsou na to samozřejmě zvyklé a chovají se podle toho,“ prozrazuje Roman svůj první úkol.
V prostoru, kde všechny děti spí, je nutné vymalovat, udělat do oken nové sítě proti hmyzu a v neposlední řadě nechat vyprat všech sedmdesát pokrývek, které to nutně potřebují.
„Nezbytné je také všem koupit nové matrace, opravit postele. Udělat na střeše štendry, kde se budou matrace pravidelně prášit a také sušit prádlo. Teď se prádlo suší na stromech,“ vypočítává Roman, co vše je nutné udělat, a to je jen začátek.
Dál by rád pokračoval v ovocných pondělcích, které děti naprosto milují a rozvíjel jejich vztah k ekologii.
„Teď jsem se dal dohromady s organizací Trash Hero. Dělám pro děti prezentaci o tom, co je plast, jak s ním zacházíme, jaký to má dopad na planetu, nás i zvířata. No a v praxi pak budeme opět uklízet kolem nás.“
Za odměnu plánuje Hanák brát děti na nejrůznější výlety. Většina z nich nikdy nebyla u moře, nekempovala nebo nebyla ve větším městě třeba v obyčejném kině.
Pokud vás příběh Pražáka v indickém sirotčinci zaujal, sledujte stránku Jamalovy děti na Facebooku a pokud budete chtít na některou z aktivit pro děti přispět ( č. ú. 115-2391760267/0100) nebo se Romana na cokoliv zeptat, určitě to udělejte.
