Nejrafinovanější zločinec historie? Hrál si na váženého podnikatele a ochránce společnosti, přitom ji sprostě okrádal

22. června 2019
Archiv
Archiv

Kam se na něj hrabou mnozí političtí podnikatelé dnešní doby… Už před pár set lety se v Evropě objevil muž, který dokonale „zblbnul“ davy tím, že udělá svět lepším. Ti hloupější mu tleskali, ti chytřejší tušili, co za tím vším vězí. Spravedlnost nakonec zvítězila a on byl pověšen. Seznamte se s příběhem Jonathana Wilda! Je důkazem toho, že i dnes by mělo platit, že není všechno zlato, co se třpytí…

Jonathan Wild – že vám to jméno z hodin dějepisu nic neříká? I přesto je jeho příběh velmi zajímavý a v dnešní době více než poučný. Tenhle chlápek by se dal vlastně s trochou nadsázky označit za předchůdce politických podnikatelů naší doby. Ale nepředbíhejme a vraťme se proti proudu času o tři staletí zpět do nejmocnějšího impéria tehdejšího světa, nad nímž slunce téměř nezapadalo.

Ctihodný? Ve skutečnosti ďábel

Pokud by se nám cesta do minulosti skutečně podařila a přistáli bychom v Londýně roku 1718, narazili bychom tam na ctihodného a váženého „největšího krotitele zločinu 18. století“. Jmenoval se Jonathan Wild. Dlouhá léta dokázal vodit za nos celý Londýn. Předstíral, že jeho úmysly jsou veskrze celospolečensky přínosné – že zničí londýnský zločin, že všechny darebáky pošle za mříže, že v Londýně bude líp. Jeho „podnikatelský záměr“ měl přitom temné pozadí. A dalo by se říct, že byl vpravdě „geniálně jednoduchý“. Ve jménu boje proti zločinu, kdy mu davy tleskaly, kradl, kde se dalo…

Wild využil veřejné poptávky po tom, aby se zakročilo proti zločinům, s nimiž se prý tehdejší mocní v Londýně nedokázali popasovat. Stvořil k tomu gang, který uplácel policisty i soudce. Dokonale manipuloval s právním systémem. Dosazoval své blízké, kterým štědře platil (dokud je potřeboval), do pozic, které mu vyhovovaly. Vytvářel dojem, že je velmi úspěšným bojovníkem proti zločinu. A skutečnost? Jeho konto bobtnalo jako těsto s kypřicím práškem do pečiva. Dnes bývá často označován za prvního mafiána na britských ostrovech. Mnozí ho přirovnávají i k Robertu Walpoleovi, jednomu z nejzkorumpovanějších premiérů Velké Británie.

Jonathan jako konfident

Jonathan Wild se narodil v roce 1682 nebo 1683 ve Wolverhamptonu. Jeho první zločinecké kroky jsou zahaleny tajemstvím, nicméně někdy po roce 1710, to už měl za sebou opletačky se zákonem, se stal konfidentem policie a pak i jejím oficiálním spolupracovníkem. S městem se domluvil, že díky svým znalostem podsvětí pomůže za odměnu vyčistit Londýn od padouchů. A že okradeným bude vracet jmění, o které přišli. V hlavě mu však zrál jiný plán…

Princip byl až neuvěřitelně jednoduchý – najmete skupinu kvalitních zlodějů, kteří pro vás budou krást a všechen lup odevzdávat do vašeho skladu. Pak stačí jen počkat, až nebohý oloupený krádež nahlásí, vy zajdete do skladu, poberete ,,poptávané zboží“ a s velkou slávou a nemalou odměnou ho předáte poškozenému, který vám ve své bezmezné vděčnosti ještě vyplatí nálezné. A všechno to pěkně podstrčíte novinám, které pak o vás budou psát…

Tento způsob ,,podnikání“ má řadu výhod – stanete se známou a mocnou celebritou, budou se o vás skládat oslavné písně a básně, psát články. Dále budete dostávat slušnou odměnu od města a ještě slušnější nálezné. Po tom, co vaši lidé ve skutečnosti dělají, se nikdo shánět nebude. Noviny a policie jsou přece na vaší straně. Sklad se bude potěšeně plnit a prodané zboží, o něž nikdo nejeví zájem, pro změnu naplní vaši pokladnu…

Pokud je třeba si s někým vyřídit účty, pak na něj svoji partičku pošlete, aby ho dnešním jazykem „zaklekla“. A konečně – pokud vás pro změnu omrzí některý z vašich zaměstnanců, tak jej předhodíte pro nehynoucí slávu šéfům policie, tedy vlastně sobě. Koneckonců, Wild si na londýnské zločince vedl složky. A když se v revíru objeví konkurence? Pozatýkáte ji, dostanete odměnu a ještě se s tím budete moct pochlubit. „Jsem spořádaný občan města Londýna, dopadl jsem přes šedesát nejhorších zločinců – lupičů, vrahů a zlodějů. A to vůbec nepočítám kapsáře či jiné méně významné darebáky,“ tvrdil o sobě Wild.

Neslavný konec

V roce 1720 už byl věhlas Wilda takový, že s ním městská rada konzultovala metody boje proti zločinu. Pomáhal navrhovat nová opatření, prosadil třeba zvýšení poplatků za chycené lumpy (tím ještě více zbohatl). Stal se v podstatě nejvyšším šéfem policie. Do vězení pak začal posílat stále více drobných zlodějíčků, kteří mu řádili v rybníku. Vše vypadalo jako služba pořádku, ve skutečnosti si Wild jen utužoval „zlodějský monopol“ v Londýně.

Nakonec však měla tato pohádka přece jen pro společnost šťastný konec. Jak už to tak bývá, žádný strom neroste do nebe. V tomto případě zaúřadovala (ne)šťastná náhoda – padouch byl odhalen. Stačil k tomu jeho podíl na neúspěšném útěku jednoho ze zadržených zločinců, od něhož měl převzít úplatek. Všechno prasklo! Členové jeho vlastního gangu se od něj odvrátili a začali svědčit. Londýňané tak zjistili pravou povahu Wildova podnikání.

Jonathan Wild byl před rozzuřeným davem 24. května roku 1725 oběšen. A protože není nic horšího než z druhých dělat hlupáky a ještě k tomu je okrádat o majetek, na jeho popravu se musely prodávat vstupenky. Všichni zájemci o tuto kulturní vložku by se totiž na náměstí nevešli…

PODÍVEJTE SE V GALERII NA PRVNÍHO ANGLICKÉHO MAFIÁNA!

Zavří­t reklamu