Před 107 lety Titanic narazil na kru. Největší mýty o údajně nepotopitelné lodi

13. dubna 2019
archiv
archiv

Zkáza největší a nejluxusnější lodi své doby vyvolává i po více než století řadu otázek. O katastrofě se natáčejí filmy, dokumenty, píší knihy. Odborníci celého světa se snaží celé záhadě přijít na kloub. Proč vlastně muselo více než 1500 lidí najít smrt v ledových vodách Atlantiku?

Nepotopitelné plavidlo

Prvním z hojně rozšířených mýtů je často zmiňovaná skutečnost, podle které byl Titanic od začátku prezentován jako nepotopitelná loď. Pravda je však taková, že i když konstrukce by tomu napovídala, nikdo ze společnosti White Star Line ani z loděnice Harland and Wolff před první plavbou největšího zaoceánského parníku nikdy nic takového nedeklaroval. „Je to zřejmě největší mýtus, který se na Titanic nabalil,“ upozorňuje Richard Howells z londýnské Královské koleje. „Lidé si to tehdy rozhodně nemysleli. Měli daleko víc přímých zkušeností s mořem a byli zvyklí jej respektovat. Jde o dodatečnou mytologizaci, která pomáhá tomu, aby pointa celého příběhu vyzněla lépe,“ vysvětluje badatel.

Pasažéři se utopili

Důvodem smrti více než 1500 pasažérů a členů posádky nebylo utonutí, jak se obvykle všude uvádí, ale podchlazení. Teplota vody severního Atlantiku v blízkosti ledovců se v té době pohybovala okolo −2 °C. Při tak nízkých hodnotách dochází k úmrtí na podchlazení během pouhých 15 minut. Další z cestujících zranily padající předměty, řada dostala infarkt, ať už ze stresu, či šoku ze studené vody.

Nedostatek záchranných vest

Další z cestujících paradoxně zabily samotné záchranné vesty, kterých nebylo tak málo, jak se povídá. Stačily by pro všechny. Problém byl ale v tom, že posádka nevěděla, jak je správně používat. „Pokud člověk s navlečenou vestou skáče do vody i z poměrně malé výšky, musí sklonit hlavu ke zkříženým rukám na prsou a držet se v této pozici i po dopadu. Prudký proud vody se nesmí dostat mezi tělo a vestu, hrozí nejen poranění či zlomení žeber, snadno může dojít i ke zlomení kostí krční páteře či přímo ke zlomení vazu,“ píše Václav Králíček v knize Titanic – Nikdo nechtěl uvěřit.

Málo záchranných člunů

I když se stále hovoří o tom, že společnost White Star Line vybavila Titanic malým množstvím záchranných člunů, protože předpokládala, že jde o bezpečnou loď, které žádné problémy nehrozí, pravda je taková, že dobový předpis pro tak velkou loď uváděl povinnost osazení pouhými 16 záchrannými čluny. Titanic měl ještě o čtyři navíc. Chyba tak byla v tehdejších zákonech, které na takovou katastrofu vůbec nebyly připravené. Většina ze člunů navíc byla na vodu spuštěna poloprázdná, v prvním například bylo místo 65 lidí pouhých 24, někde je uváděno 27.

Hrdinný kapitán Smith

I když ve filmech je kapitán často vykreslován jako hrdina, který klesl ke dnu spolu se svojí lodí a do poslední minuty bojoval o životy pasažérů, pravda bude nejspíš poněkud jiná. Nevydal totiž ani oficiální povel k opuštění lodi, kvůli čemuž si mnoho pasažérů vůbec neuvědomovalo vážnost situace. Podle historiků navíc vůbec neoplýval jistotou a rozhodností, které jsou v takovém případě a takovém postavení bezpodmínečně nutné. A byl to právě on, kdo nechal na vodu spouštět poloprázdné čluny, i když věděl, že v klidných vodách Atlantiku dokonce ani nehrozí riziko převržení. Mohl tak do nich nechat nasednout ještě o pár lidí víc, než byl předepsaný počet.