Facebook
Instagram
Pražské Hudební divadlo Karlín skrývá ve svých útrobách hned několik zvláštností. Jan Werich zde například během svého působení ukryl pozoruhodnou věc, která byla odhalena až během rekonstrukce objektu po povodních v roce 2002. Redakce Lifee.cz vám nyní umožní nakouknout do prostor populární scény, jež běžným divákům zůstávají utajeny.
Pražské Hudební divadlo Karlín je považováno za svatostánek muzikálové produkce. Aktuálně se zde hraje například Sestra v akci, Addams family, Jesus Christ Superstar, původní kus z pera Ondřeje Gregora Brzobohatého Legenda jménem Holmes či věhlasné české muzikály Drákula a Rebelové.
A právě někdejší umělecký ředitel Jan Werich sem v roce 1948 přivezl vůbec první americký muzikál, který se na našem území kdy uváděl, a to Divotvorný hrnec.
Jan Werich ukryl před bolševiky tajemství
Během svého působení v Hudebním divadle Karlín ale po sobě Jan Werich zanechal také jedno tajemství, které bylo odhaleno až během velké rekonstrukce po povodních v roce 2002. Jde o působivý dřevěný kazetový strop, který dnes zdobí ředitelnu. Werich údajně nechal tento strop kompletně zakrýt betonem, aby ho uchránil před nastupujícím bolševickým režimem. A podařilo se mu to tak dobře, že strop byl odhalen teprve před dvaceti lety.
Dnešní kancelářské prostory měly být součástí parnasu, tedy restaurační části divadla. Chodby jsou vyzdobeny v původním stylu tapetami v zeleno-zlatém provedení. Stěny zde také lemují plakáty, které se po povodních podařilo zachránit z archivu.
Peníze na stavbu vyhrál Eduard Tichý v kartách
Historickou budovu divadla nechal postavit obchodník Eduard Tichý v roce 1881. Byl to bohémský a zhýralý muž, mezi jehož početné neřesti patřily ženy a karty. Také byl dítětem štěstěny, proto se mu v podnikání i ve hře velmi dařilo. Na císařském dvoře ve Vídni tak údajně vyhrál 70 000 zlatých. K nim přidal svých 50 000 a v roce 1881 zde postavil varieté.
František Křižík dodal prostoru moderní nádech
A protože byl také dobrým přítelem vynálezce Františka Křižíka, jeho varieté bylo od počátku plně elektrifikované. Aktuální kapacita divadla činí 921 míst, tehdejší varieté však mělo kapacitu dvojnásobnou. V roce 1895 došlo k celkové rekonstrukci divadla a dnes je postaveno ve stylu vídeňské secese. Autorem nástropní malby i malby historické opony je maďarský výtvarník Viktor Tardoš Kerner.
Po záplavách rekonstrukce za 600 milionů korun
Významným milníkem se pro divadlo stal srpen 2002, kdy bylo kompletně vyplaveno. Nejednalo se přitom o vodu z Vltavy, ale z kanalizace. Podle našeho průvodce divadlo nebylo strženo díky sloupům v hledišti, které jsou zapuštěné osm metrů do země a historická budova díky nim drží na místě. Jak už to tak bývá, všechno zlé je k něčemu dobré a povodeň nakonec přinesla divadlu životadárný náboj. Magistrát hlavního města Prahy se rozhodl na jeho rekonstrukci uvolnit více než 600 milionů korun.
Rekonstrukce divadla probíhala podle původních plánů
Vytvořena byla dvoumetrová elevace v hledišti, prohloubeno a zvětšeno bylo orchestřiště. Jeviště bylo prodlouženo o 20 metrů do hloubky. Jeho aktuální rozměry jsou tedy asi třicet metrů na délku a dvanáct na šířku. Exteriér divadla byl restaurován podle původních plánů a tam, kde mohlo být použito plátkové zlato, tak bylo. Divadlo dnes díky technickému vybavení patří mezi nejmodernější ve střední Evropě.
Křišťálový lustr z Kamenického Šenova
Veškerý materiál, který původní stavitel budovy Eduard Tichý používal, pocházel z Česka. A to včetně křišťálových lustrů z Kamenického Šenova, které vznikaly mezi lety 1920 a 1928. Právě k velkému lustru, který je dominantou hlediště, se teď ubíráme.
Velmi opatrně stoupáme setmělým provazištěm do výšky osmnáct a půl metru. Lustr, který zde dnes diváci vidí, pochází z roku 1986. Je v něm 600 žárovek a váží přes 300 kilogramů. Zajímavostí také je, že nikdy nesvítí všechny žárovky najednou, protože je to neekonomické a také to generuje velké množství tepla. Je nám jasné, že jestli tohle divadlo má svého fantoma, musí přebývat právě tady.
Díky dennímu světlu připomínal lustr diskokouli
Jak se takový lustr udržuje? Snadno. Zmáčknete červené tlačítko, lustr sjede dolů a každé dva roky přijede specializovaná firma, která ho celý rozebere a kousek po kousku naleští. Nad lustrem bývala v minulosti ještě okna a před každým představením museli přijít nahoru osvětlovači a zatáhnout závěsy. Dnes už jsou tam pyrotechnické klapky a sofistikovaná protipožární technologie. Pamětníci vzpomínají, že v dobách kdy tam okna ještě byla, světlo svítilo přes lustr a ten připomínal diskokouli.
Tajemství levitace z 19. století odhaleno
Cestou zpět nás v prostorách u lustru zaujmou malé kruhové rosety s dírkami. Jde o pozůstatky původního varieté a po chvíli hledání je divák odhalí na stropě poblíž lustru mezi freskami. Vůbec poprvé v Rakousku-Uhersku zde totiž koncem 19. století probíhala levitace nad lidmi. Jak? Snadno, díky kontrastu světla a tmy. Právě v těchto rosetách byla propletena síť ocelových lan. Levitace se zachovala na ilustracích v archivu, které jsou dnes návštěvníkům divadla k dispozici k nahlédnutí.
Celou reportáž ze skrytých míst divadla si můžete prohlédnout v naší fotogalerii.
