35 let od havárie Černobylu: Nemuseli jsme kupovat žárovky, stačilo zajít na houby, vzpomínají Češi

Dnes je to jednoduché – máme internet, chytré mobilní telefony a nespočet televizních i rozhlasových stanic. Utajit nějaký problém je prakticky nemožné. I tam, kde nejsou televizní štáby, je někdo s telefonem, kdo pořídí fotografii, která může být doslova během pár vteřin na druhém konci světa. To je současnost. Minulost, a ne tak vzdálená, ale fungovala docela jinak. A tak se lidé o havárii jaderné elektrárny v Černobylu, která se udála před pětatřiceti lety, 26. dubna 1986, dozvídali jen velmi pozvolně…

Mohlo by Vás zajímat:

Příroda v Černobylu: Žížaly se po výbuchu zavrtaly metr pod zem, včely zůstaly raději v úlu

Zpráv o Černobylu bylo málo

„Upřímně řečeno, nepamatuji si, že by se kolem Černobylu dělo něco ‚velkého‘, “ vzpomíná pan Karel, kterému tehdy bylo osmatřicet let. „O havárii jsme se něco málo dozvěděli z televize nebo z novin, ale rozhodně nešlo o žádné obsáhlé zprávy,“ říká a vysvětluje, že podle jeho vzpomínek nevznikala mezi lidmi žádná velká panika nebo obavy o zdraví, natož o životy. Umíme si to představit dnes, v době, kdy se na Facebooku šíří všemožné fámy, aniž by k tomu byl důvod?

Jodové tablety – ano, nebo ne?

„Vybavuji si, že někteří lidé se snažili shánět jodové tablety, protože ty by měly před případnými následky alespoň částečně chránit. Odborníci ale naopak před jejich užíváním varovali. V médiích však ani o tomto mnoho zpráv nebylo, stejně jako o výsledcích měření radioaktivity. A tak se v některých podnicích snažili měřit sami, za pomoci přístrojů, které měli k dispozici. Podle informací, které se ke mně dostali, ale bylo všechno v pořádku,“ ohlédl se do minulosti pan Karel.

Mohlo by Vás zajímat:

35 let od havárie Černobylu: Očitý svědek Oleksij Breus vysvětluje, co dělají filmaři špatně

Hlas Ameriky a Svobodná Evropa

Podle pana Karla ten, kdo se chtěl o havárii v Pripjati u Černobylu dozvědět víc, musel si naladit Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu, kde se alespoň k nějakým zprávám dostal, a pak je mohl šířit dál. Jenomže ne každý v té době tyto stanice poslouchal a ne všude bylo možné je naladit, nehledě na aktivitu rušiček, kterými se režim snažil příjem signálu znemožnit.

Typicky české řešení

Češi byli vždy známí svým švejkováním a podle vyprávění pamětníka se tak vlastně postavili i k havárii, s jejímiž dopady nemohli nic udělat. „V době těsně po černobylské havárii se objevila spousta vtipů. Podle nich třeba lidé nemuseli kupovat žárovky – stačilo si zajít do lesa na houby… Říkalo se totiž, že právě v houbách se koncentrují škodlivé radioaktivní látky,“ dodává s nadhledem pan Karel. To byl také důvod, proč mnoho lidí v roce 1986 a ještě několik následujících let raději oželelo sběr lesních plodů.

To byl pro Čechy jeden z mála důsledků jaderné havárie, která se udála ani ne 600 kilometrů vzdušnou čarou od nejvýchodnějšího místa tehdejšího Československa a kolem jedenácti set kilometrů od Prahy. Je ale potřeba poznamenat, že podle skutečných měření obyvatelům v Československu skutečně nic strašného nehrozilo. Jak by se ale tehdejší režim zachoval v opačném případě? To je dnes již těžké odhadnout…

Galerie Černobyl a Pripjať: Jak dnes vypadá místo strašlivé katastrofy

+ 17 fotek + 18 fotek