35 let od havárie Černobylu: Očitý svědek Oleksij Breus vysvětluje, co dělají filmaři špatně

K havárii v jaderné elektrárně Černobyl došlo 26. dubna 1986. Po explozi reaktoru se do atmosféry uvolnil radioaktivní mrak, který zasáhl západní část tehdejší SSSR, východní Evropu a Skandinávii. Město Pripjať bylo během několika dní kompletně evakuováno a stala se z něj uzavřená zóna, která dodnes láká mnoho turistů. I o tom pojednává seriál Černobyl, který je dostupný na HBO GO.

Mohlo by Vás zajímat:

Černobylská sloní noha: Nejnebezpečnější látka na světě je smrtící i 35 let od tragédie

Nehorázná černobylská lež

„Černobylská katastrofa byla v seriálu vyobrazena jako globální problém, který zasáhl obrovské množství lidí, což je pravda,” řekl pro BBC Oleksij Breus, který patřil do týmu inženýrů, již se měli vypořádat s následky katastrofy. „Emoce byly vypjaté. Jak by také nebyly. Zásadně ale nesouhlasím s tím, jak byli prezentováni ředitel elektrárny Viktor Brjuchanov, hlavní inženýr Nikolaj Fomin a zástupce hlavního inženýra Anatolij Ďatlov. To nebyla pouhá fikce, ale nehorázná lež,” nechal se slyšet.

Podle Breuse byli všichni vyobrazeni jako největší padouši, ale ve skutečnosti takoví vůbec nebyli. Ďatlov měl svůj vlastní způsob vedení podřízených, a když vstoupil do velína, byli všichni v pozoru. Možná se ho i báli, to ale prý neznamená, že by někoho šikanoval. „Spíše v tom byl respekt a disciplína. Kromě toho byl skutečný odborník,” dodal Breus.

Mohlo by Vás zajímat:

Ohromující odhalení: V černobylských reaktorech rostou houby, živí se radiací

Účinky ozáření

„Nevypadali dobře, řečeno slušně,” prozradil Breus své první dojmy ze setkání s Alexandrem Akimovem a Leonidem Toptunovem několik hodin poté, co došlo k explozi jaderného reaktoru. „Bylo vidět, že se cítí hodně špatně. Toptunov byl doslova bílý jako stěna. Další kolegové měli zase světle červenou kůži.”

Jak Akimov, tak Toptunov zemřeli dva týdny po havárii. Podle Breuse byly tyto následky zobrazeny věrohodně. I on sám měl na konci směny zarudlou kůži, protože neměl k dispozici žádný ochranný oblek. Během následujících týdnů zemřelo kvůli nemoci z ozáření 29 zaměstnanců Černobylu a hasičů. Další dva podlehli svým zraněním. Nutno ale dodat, že ke krvácivým ranám dochází až o něco později, ne ihned, jak jsme mohli v minisérii HBO vidět.

The Soviet town of Pripyat was founded 50 years ago to house the workers of the Chernobyl nuclear plant.

Engineer Oleksiy Breus was one of them, but after the explosion in 1986, the town — and his life — changed forever. pic.twitter.com/m0CstPzaS3

— DW News (@dwnews) February 5, 2020

Most smrti v Pripjati

Vzpomínáte na scénu, kdy se obyvatelé města sejdou na mostě, aby měli na požár elektrárny lepší výhled? Tento okamžik si filmaři přikrášlili. Za prvé je hlavní radiační oblak minul asi o 500 metrů. Skončil totiž v pověstném zrzavém lese. Za druhé většina lidí výbuch prospala a dozvěděla se o něm až další den v práci.

„Nikdy jsem neslyšel o tom, že by na tom mostě byly davy lidí. V nemocnici jsem byl ošetřený spolu s jedním cyklistou, který se na tom mostě zastavil. Dle vyjádření lékaře byl ozářený jen velmi mírně. Na druhou stranu jsem měl známého, který měl poblíž rande. V pozdějším věku pak čelil zdravotním problémům. Záleželo tak asi na jejich imunitě,” dodává Breus.

Zdroje informací:

HBO: Černobyl

BBC.com: Chernobyl survivor assess fact and fiction in tv series

Galerie Černobyl: Zajímavosti o seriálu...

+ 3 fotky + 4 fotky