Boris Semjonov: Ukrajinský veterán a uprchlík, za jehož medailemi se ukrývá temný příběh

Boris Semjonov se vydal před třemi lety do Prahy „vyzbrojen“ bílou uniformou, na níž měl spoustu vyznamenání. To přitahovalo pozornost lidí i médií. Každý mu chtěl pomoci. Jaký byl ale jeho život? Byl v něm vždy za hrdinu?

Mohlo by Vás zajímat:

Ikonická Jackie Kennedy: Původně se měla provdat za válečného veterána. Krví potřísněné šaty po atentátu si odmítla sundat

Rodiče mu dobrý příklad nedali, ve válce se uplatnil

Boris Semjonov se narodil v roce 1925 ve Smolenské oblasti. Jeho rodina se ale brzy přestěhovala do Leningradu, který pro ně představoval mnohem lepší místo pro život. Bohužel se to ale netýkalo lepších pracovních příležitostí, nýbrž více možností podvádět a krást. Jeho otec švindloval v kartách, díky čemuž si vydělal nemalé peníze. Mohli si tak dovolit ledacos... Boris se, dle otcova příkladu, stal v deseti letech kapsářem. Okradl kdekoho, jen ne staré lidi u chrámu svatého Mikuláše. Těm naopak přilepšil. Byla to taková zpověď a rozhřešení v jednom. Když začala válka, vykrádali s partou kluků byty, zatímco jejich obyvatelé byli schovaní v krytech před nálety. „Když nekradeš, nepřežiješ,“ odůvodnil to. Když ho ale chytili za padělání potravinových lístků, musel utéct. Jinak by ho čekal trest smrti.

Po nástupu do armády byl u pracovního oddílu, z něhož utekl. Během toho narazil na 365. samostatnou lyžařskou brigádu. Dále pak, jako tankista, bojoval u Kursku, načež skončil v nemocnici. Po uzdravení se vrátil k tankům, tentokrát jako nabíječ. Za osvobození Něžina, v rámci Orlovské útočné operace, v září roku 1943 získal tři medaile. V květnu 1945 se také ocitl v Praze. Jejich sbor tam poslali, aby kvůli povstání pomohli Čechům. Tam se z něho stal staršina. Po vítězství ho poslali na důstojnicky kurz, který zakončil jako „mladší poručík“. Nyní se mohl připojit k represivnímu aparátu.

Mohlo by Vás zajímat:

Stoletý válečný veterán má netradiční přání. Rád by dostal sto narozeninových přání z celého světa

Banderovce pohřbíval v tanku zaživa

První úkol zněl jasně, „ulovit“ každého, kdo chtěl uprchnout ze Sovětského svazu, tedy hlavně bývalé policisty a kolaboranty. Pak se vydal na západ Ukrajiny, kde jakožto velitel tanku pohřbíval zaživa banderovce. Hlavní tanku se kácely stromy, které pak zasypávaly vše, co bylo pod nimi. I vojáky. Jejich křik byl toho nezvratným důkazem.

Po demobilizaci v roce 1949 skončil v Nikopolu, kde se oženil a měl dvě děti. Živil se zpracováním dřeva a instalací oken a dveří. Na aktivní službu vzpomínal s tím, že po tom, co vše udělal, se nemohl do civilu vrátit jako „normální člověk“. „Nicméně se to muselo udělat,“ hájil své předchozí konání.

Mohlo by Vás zajímat:

Válečný film Zelená zóna: Po boku Matta Damona hrají skuteční váleční veteráni z Iráku a Afghánistánu

Produkt systému

Je nutno říci, že Semjonov je klasickým typem produktu systému, jenž oslavoval násilí. I když páchal zlo, byl oslavován jako hrdina, což může, jak sám výše přiznal, pokřivit mysl člověka. Má také za sebou bohatou kriminální minulost, lhaní tak bylo normální součástí života. Mohl si tak sem tam něco přibarvit. A pak je zde otázka paměti a fikce. V pokročilém věku se tyto dvě oblasti již mnohdy mísí dohromady...

Je tak na každém jednotlivci, jak bude k jeho příběhu přistupovat.

Mohlo by Vás zajímat:

Ukrajinský Terminátor: Anatolij Onoprienko zabíjel celé rodiny, dopadení pomohla náhoda