Facebook
Instagram
Šílená bezmoc, vztek a nenávist… Takové byly pocity všech tehdejších Čechoslováků, kteří museli sledovat, jak němečtí vojáci obsazují jejich zem. 15. března 1939 nastalo nejtemnější období pro českou historii. O život přišlo během okupace více než 300 000 lidí.
I když od konce války uplynulo už tři čtvrtě století, hrůzy nacistické okupace by měly zůstat nezapomenuty. Včerejší datum zůstane navždy zapsáno černým písmem v historii naší země. V tento den Hitler porušil mnichovskou dohodu a vojenské jednotky překročily hranice naší země, v následující den vyšel výnos o zřízení protektorátu Čechy a Morava. Nacistické Německo ovládlo Čechy a Moravu. Ze dne na den se změnil život všech obyvatel, kteří byli zbaveni své svobody a degradováni na úroveň druhořadého říšského obyvatelstva.
Jak to všechno začalo
Nešlo samozřejmě jen o nějakou nepromyšlenou impulzivní akci. Přípravy na vpád do Československa probíhaly dlouho předtím. Krátce po uzavření mnichovské dohody na podzim roku 1938 vydal Adolf Hitler směrnici k přípravě likvidace zbytku Československa. Už půl roku před tímto osudným datem bylo totiž naše území zredukováno připojením Sudet k nacistickému Německu, východní části českého Těšínska a částí severního Slovenska k Polsku a části Podkarpatské Rusi a východního a jižního Slovenska k Maďarsku.
Z tehdejšího německého pohledu šlo o legální a mírové obsazení na základě společného prohlášení československé a německé vlády ze dne 15. března 1939, které pouze zohlednilo to, že Československo byl uměle vytvořený stát, ahistoricky vytrhující české země ze životního prostoru německého národa, vnitřně neschopný existovat a představující ohnisko nestability, ohrožující evropský mír.
Prezident Hácha neměl na výběr
I když lidé tenkrát tomuto muži kladli za vinu, že naši vlast přenechal nacistům, nic není tak černobílé, jak se na první pohled může zdát. Úspěšný právník, soudce a překladatel nikdy politické ambice neměl, proto nebyl ani příliš nadšený, když ho prvorepublikové politické špičky po abdikaci Edvarda Beneše téměř jednohlasně vybraly jako jeho nástupce. Kvůli svému vlasteneckému smýšlení však nakonec nevděčnou úlohu prezidenta rozpadajícího se Československa přijal. Bral to jako svoji službu vlasti.
Hácha nás Hitlerovi ale rozhodně nenaservíroval na zlatém podnose. V Berlíně, kam byl v předvečer okupace pozván, se po informaci, že je německá armáda připravena napadnout Česko-Slovensko, snažil nátlaku říšského vůdce vzdorovat a odmítal přijmout potupné podmínky předání moci. Byl však vystaven extrémnímu psychickému nátlaku. Hitler mu dal na výběr mezi podrobením českých zemí německé branné moci ve formě protektorátu, nebo vojenskou invazí a válkou. Ani to ho však nezlomilo. Až když mu Göring pohrozil vybombardováním Prahy, utrpěl Hácha infarkt a v kritickém stavu osudný dokument podepsal a informoval Prahu o rozhodnutí.
Snažil se věřit Hitlerovým slibům. Ve svém tehdejším projevu prohlásil: „Odevzdávám osud českého národa a státu s plnou důvěrou do rukou vůdce německého národa. Za tento projev důvěry dostalo se mi slibu, že našemu národu bude zabezpečena svébytnost a svéprávný vývoj národního života.“ Hácha sice oficiálně státním prezidentem zůstal, jeho pravomoci však byly osekány na nezbytné reprezentativní minimum. Moc však byla v rukou úřadujícího říšského protektora. Přesto se Hácha ještě dlouho poté aktivně zasazoval za práva českého národa, odmítl i slib věrnosti Hitlerovi.
Protektorát Čechy a Morava
O pouhý den později, tedy 16. března 1939, už Adolf Hitler svým výnosem z Pražského hradu vytváří protektorát Čechy a Morava. Tímto dnem byl osud Československa na šest let, jeden měsíc a 19 dnů zpečetěn. Jde o největší ponížení v historii československého národa. Ze svobodných obyvatel se v jediné minutě stali jen druhořadí obyvatelé říše. Vyhlášením protektorátu Čechy a Morava (Protektorat Böhmen und Mähren) Hitler ukázal, jakým směrem se v ovládání Česka bude ubírat – nastolil tak kolonialistickou formu diktatury. Vláda v zemi měla být vykonávána v souladu s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Říše.
Okupační aparát začal pracovat na plné obrátky. Již v začátku okupace byli odvlečeni do koncentračních táborů pokrokoví političtí činitelé. Jen v době od 15. května do 23. května 1939 bylo zatčeno 4 639 osob. Na podzim roku 1939 pak byly zavřeny české vysoké školy, studentští funkcionáři popraveni a 1 200 studentů převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen. Inteligence byla systematicky vyvražďována.
Většina kulturních zařízení byla uzavřena, rozpuštěny kulturní a tělovýchovné organizace a spolky. Byla zavedena dvojjazyčnost a němčina měla všude přednost - i v českém prostředí. Do českých zemí se hrnuly desetitisíce Němců - vojáků, policistů, úředníků, správců vyvlastněného majetku a dalších. Přitom byl stále větší počet Čechů odvlékán do Německa, a to jednak do koncentračních táborů, ale i na nucené práce v německých továrnách. Nasazování českých lidí na práci do Říše se pak stalo jednou ze základních forem poněmčování českého národu.
