Utajená minulost Jindřišky z Pelíšků: S filmovou maminkou Emilií Vášáryovou měla těžký start, spojilo je dětství v Káhiře

Kristýnu Badinkovou Novákovou (43) zná celá republika jako představitelku Jindřišky z Pelíšků, kterou si zahrála v šestnácti letech. Tmavovlasá herečka má ale na kontě i další výrazné role, například v seriálech Ordinace v růžové zahradě nebo Metoda Markovič: Straka, kde ztvárnila nesympatickou obhájkyni spartakiádního vraha.

Mimo to je maminkou tří dětí. Z prvního manželství s režisérem Jaroslavem Fuitem má dcery Rozárii (16) a Marianu (13), která zvolna kráčí v maminčiných stopách, a se současným chotěm, choreografem Viktorem Badinkou, vychovává benjamínka Vincenta (6).

Teprve jako maminka si uvědomuje, jak moc ji ovlivnilo netradiční dětství, které strávila v Káhiře. „Ženy tam tehdy mimo ambasádu samy jít nemohly. Takže mamka třeba nešla sama na nákup,“ popisuje pět let v hlavním městě Egypta, kde její táta pracoval jako rentgenový technik.

„Šly jsme vždycky v partě ženských s dětmi, to jsme mohly, ale vždycky s námi musel jít jeden nebo dva muži. S mamkou jsem tak byla pořád, celé dětství. Proto byl návrat do Československa hrozný šok,“ rozpovídala se Badinková Nováková v pořadu Na kafeečko.

Hvězdy Pelíšků po 26 letech vzpomínají na natáčení: Uzlinka zkolabovala, Stašová nosila ve vlasech housku

Dětství Kristýny Badinková Novákové v Egyptě

To ses v Ordinaci vůbec nepřiznala, že jsi strávila dětství v Káhiře. To v člověku zanechá hodně vzpomínek, ne?
Myslela jsem, že ne, ale s příchodem dětí se mi začaly vzpomínky oživovat. Já tam byla ve věku pěti až deseti let, proto jsem si říkala, že jsem byla prtě, které tam zažilo fajn dětství, ale nemyslela jsem, že by mě to nějak ovlivnilo. Bylo to úplně jiné.

V čem?
Představ si, že bydlíš s kámošema ve velkém baráku. Všem rodičům těch kámošů říkáš teto nebo strejdo. I paní učitelce. Tam nás učily maminky těch dětí, které tam byly vyslané jako učitelky a také si přivezly rodinu. Takže jsme byli jako jedna velká rodina. Sice nás tam bylo asi devadesát rodin, protože to byla velká ambasáda, ale bylo to skvělé, bezstarostné. Samozřejmě jinak se na to koukali moji rodiče. Táta tam byl za prací, mamka tam také pak pracovala, ale pro nás, děti, to byl ideál. Já to tam brala jako domov. Sem do Čech jsme jezdili na dva měsíce na letní prázdniny, takže jsem měla léto celý rok. Vůbec jsem nezažila zimu a pak jsem vyjeveně koukala na sníh.

Ty jsi pět roků nevěděla, co je zima.
Nějak jsem si ze školky nepamatovala, že bych někde bobovala. Možná jo, když jsem byla jako malinká u babičky v Liberci. A pak jsem se vrátila na českou základku, byla hozená mezi děti, které už se znaly čtyři, pět let a jeli jsme poprvé na lyžák. To bylo něco šíleného.

Ještě jsi v tom Egyptě měla sluníčko, jiné barvy, vůně. A teď jsi přijela sem a lyžuj, viď?
Problém byl i to, že jsem byla zvyklá být pořád s mamkou. Táta hodně cestoval, protože pracoval jako rentgenový technik a jezdil po nemocnicích po celém Egyptě. My jsme ho moc nevídaly, ale s mamkou jsme byly pořád. Ženy tam tehdy mimo ambasádu samy jít nemohly. Takže mamka třeba nešla sama na nákup. Šly jsme vždycky v partě ženských s dětmi, to jsme mohly, ale pokaždé s námi musel jít jeden nebo dva muži. S mamkou jsem tak byla pořád, celé dětství. Proto byl návrat do Československa hrozný šok. Mamka samozřejmě musela začít chodit do práce a pro mě bylo drama už jen cesta ze školy, a to jsem to neměla daleko. Nebo jet poprvé na tábor, ty probrečené noci! Tehdy jsem byla hodně závislá na rodině. To všechno mě ovlivnilo a teď s dětmi se mi vzpomínky vrací.

Čím jsi chtěla být, když jste byli v Egyptě?
Naši mi říkají, že jsem se předváděla odmalička, a to se mi teď potvrdilo. Měli jsme totiž sraz lidí z ambasády. Já je neviděla třeba pětadvacet let. Kupodivu jsme se tady v hospodě v Praze sešli všichni, i ty dospělé děti. Skoro jsme se nepoznávali, ale bylo to strašně dojemné a všichni rodiče za mnou chodili a říkali: „Tys byla éro, to je neskutečný.“ A začali mi vyprávět historky, co jsem na té ambasádě prováděla. Já si jenom pamatuju, že jsem pořád před všemi zpívala Karla Gotta.

Takže dramaťák byla jasná volba.
Tam mě dovedla kamarádka. Když jsme se vrátili, tak jsem tu neměla žádné kamarády a tahle holka se mě jako jediná ujala. Všichni měli nějaký kroužek a ona říká: „Hele, pojď se mnou zkusit dramaťák.“ A už jsem tam zůstala. To mě přivedlo k herectví.

Simona Stašová datuje život před filmem Pelíšky a po nich: Netušili jsme, že to bude fenomén

Kristýna Badinková Nováková vzpomíná na Pelíšky

Musím se zeptat na tu Jindřišku. Oslovují tě tak lidé na ulici?
Jindřiško asi ne.

Ne?
Spíš mi řeknou nějakou moji repliku.

To byla moje druhá otázka, jak často se ti v hospodě stane, že ti přinesou knedlík a říkají ti, že to není nok?
Občas. Nebo přijdou s tím, co ráda vařím, případně hláškou: „Děti, vaří maminka knedlík, nebo nok?“ Holky to úplně nedávají. Ale vůbec jsem netušila, že třeba Rózina generace zná Pelíšky. Ona mi třeba pustí na TikToku video a říká: „Mami, podívej se, co z tebe lidé sestříhali.“ Oni sestříhávají různá videa Jindřišky, berou si její repliky. Ti mladí to úplně milují! To jsem vůbec nečekala. V mé nebo starší generaci ano, ale že na to koukají i mladí? To ne.

Ten scénář, když jsi ho četla poprvé, byl takovýhle? Protože my jsme tu měli pana autora Petra Jarchovského a vím, že scénář končil jinak. Byla tedy tvoje role původně taková, jak jste ji nakonec natočili?
Já myslím, že jo. Ke mně se dostala poslední verze. Jak jsem byla mladá, tak jsem v nějakém procesu nefigurovala. To možná řešili starší herci, já už opravdu dostávala to, co jsem se měla naučit na plac.

Která scéna byla pro tebe nejtěžší?
Já se třeba bála scén, kdy jsem měla víc prostoru s panem Kodetem nebo panem Krejčíkem, protože mě všichni předem strašili. Nakonec to bylo úplně v pohodě. Pan Kodet mě měl hrozně rád, takže na mě byl hodný. I pan Krejčík. Nejtěžší pro mě byla scéna ve skříni s tou maminkou, to bylo v mém tehdejším věku těžké zahrát. Ale Honza Hřebejk umí udělat hrozně hezkou atmosféru na place.

Tajemství z Pelíšků scenáristy Petra Jarchovského: Jaroslav Dušek vzal roli pro závěrečnou scénu, která nakonec vypadla

Badinková Nováková o přátelství s Emílií Vášáryovou

V jednom rozhovoru jsi říkala, že vám nešla natočit scéna, jak s Emílií Vášáryovou ležíte v posteli a jíte ty strašně kyselé okurky.
Ano, ano, ano. Nějak jsme na to pořád nemohli přijít.

A přitom to je tak povedená scéna a fakt z toho dýchá ten rozhovor mámy s dcerou.
To byl přesně ten případ, kdy Honza viděl, že to tam mezi námi s Emilkou drhne. My se na place viděly vůbec poprvé a hned se točila tahle scéna, takže jsme se tolik neznaly, a on cítil, že to tam není. Proto řekl: „Hele, hodinová pauza pro všechny, ven z ateliéru.“ Zůstali jsme tam jenom my tři. S Emilkou jsme si povídaly, prostě jsme se seznamovaly, a přišly jsme na to, že Emilka také žila na ambasádě v Egyptě. To jsou strašné náhody.

Na té stejné ambasádě?
Jasně, ale před námi. Takže jsme si najednou začaly povídal o tomhle. A bylo to tam.

Proto vám to tak hrálo!
Od té doby jsem se s Emilkou párkrát viděla. Když byl na DAMU festival Zlomvaz, tak zasedala v porotě, to jsme se po letech viděly. Nebo mi před pěti lety volala nějaká produkce: „Hele, Emilka má v Praze premiéru. Bylo by strašně hezké, kdybys přišla jako takové překvapení.“ Tak jsem tam šla a ona mě strašně srdečně přivítala. Věděla o mně úplně všechno - asi mě celou dobu sledovala - kolik mám dětí, kde jsem hrála... Já říkám: „Ježíš, Emilko, jak to všechno víš?“ A ona: „Ty jsi moje zlatíčko.“ Bylo to hrozně hezké setkání.

Já si jenom říkám, ta scéna, kdy si Jindřiška zalézá do skříně, když jí umře maminka, jak strašně těžké to je v okamžiku, kdy to točíš a hraješ. A jak moc těžká je to scéna, když si sama tímhle projdeš. Protože mně umřel tatínek, tak si říkám, že kdybych tuhle scénu hrála, tak to možná bude - vnějškově ne, ale vevnitř - asi jiné. Máš to také tak?
Já si bohužel touhle zkušeností prošla před třemi lety, kdy mi hodně nečekaně zemřela maminka. To jsem si říkala: „Kruh se uzavírá.“ Pár let zpátky hraju, jak si čichám k maminčinu oblečení, a pak to prožiju sama.

Aha.
Já si tehdy představila, kdyby se to stalo mojí mamce, a strašně mě to dojalo. Ale když máš potom tu zkušenost, to nevím.

O čem dalším promluvila Kristýna Badinková Nováková v pořadu Na kafeečko

• Jak se dostala k první roli díky podobě a Aňou Geislerovou
• O natáčení Výchovy dívek v Čechách
• O výchově vlastních dcer
• Jak si zahrála s dcerou v seriálu Metoda Markovič: Straka
• O roli v seriálu Polabí
• Jak zvládá skloubit práci herečky s mateřstvím

Na fotografie herečky Kristýny Badinkové Novákové se podívejte v naší galerii.