Ve stromovém království Petra Jandy: Ukázal Lifee svou rozlehlou zahradu a prozradil, co pěstuje nejradši

Petr Janda není jen zakladatelem hudební skupiny Olympic, zpěvákem a skladatelem, ale v pořadu Vítejte magazínu Lifee.cz prozradil, že svůj volný čas tráví prací na zahradě. Věnuje se všemu, od trávníku až po výpěstky ve skleníku. „Třeba rajčata pěstuju už určitě přes třicet let. Možná i čtyřicet, kdo ví. Prostě mě to vždycky bavilo,“ svěřuje se se svým vřelým vztahem k zahradničení.

Na návštěvě v džungli Saudkových: Jan má rád divoké zahrady, ale tohle už je extrém

Petr Janda začínal s pěstováním už jako kluk

Vidím kolem sebe krásné stromy. Ty jsi sázel sám?
Všechny rozhodně ne, některé jsou starší než já. Je jim tak kolem sta let. Jsou krásně vysoké a mám trochu strach, že až jednou odejdou, tak zahrada ztratí kouzlo. A jiné, ty menší, jsem skutečně vysadil — je to třeba moje oblíbená ginkgo biloba neboli jinan dvoulaločný. To je takový zvláštní strom. A támhle je zase javor, který jsem sázel… A mám na svědomí i všelijaké keře.

Jak to řešíš, když si nevíš rady?
Tak zavolám nějakého zahradníka, který mi poradí. Máme i hezký trávník, letos ho budu zakládat znovu. Mívám záhonky květin, třeba voskovek, mám tu také skleník, kde pěstuju rajčata. Nechybí ani jahody.

Nečekala bych, že jsi takový zahradník!
Mám k zahradničení vztah od mala. Když jsem byl kluk, chodili jsme na do vinohradských zahrad a jednou jsem dostal nápad, že si tam zasadím květiny a pak je sklidím a dám mamince jako kytičku. Koupil jsem si v květinářství semínka, přelezl jsem plot, našel si místo pod takovým tisem a tam jsem je zasadil. Chodil jsem tam pravidelně, s sebou láhev od piva, vždycky jsem je zalil a druhý den po škole jsem přišel zase. Jenže ono z toho nic nevyrostlo, bylo to totiž v naprosté tmě. Tak že můj první zahradnický pokus dopadl špatně, a přitom jsem se po celou dobu bál, aby mi ty kytičky někdo neotrhal.

Na obrovské zahradě Ladi Kerndla: Mělo tu stát 10 rodinných domů, teď je tu soukromá Aljaška

Sport Petra Jandu vždycky bavil

Petře, ty kromě toho, že jsi zahradník, tak jsi taky sportovec.
Sportovec úplně nejsem, jako kluk jsem hrál fotbal, ale musel jsem cvičit na housle, takže jsem z těch zápasů vždycky utíkal a hrozně mě to štvalo. Byl jsem prostě vedený jiným směrem — k umění, k muzice, hlavně ke klasické hudbě. Maminka hrála na piano, táta na housle a doma nám s bráchou koncertovali. Dneska, když na to vzpomínám, bylo to vlastně hezké. Tenkrát jsme si ale říkali: „Zase bude koncert? No to snad ne…“

Ale sport tě bavil aspoň jako fanouška, ne?
To určitě. Jsem velký fanoušek Bohemky, od mládí chodím na Bohemku a řekl bych, že stihnu víc než polovinu zápasů. Samozřejmě ne vždycky mám čas, ale snažím se chodit pravidelně.

A co aktivní sport?
Aktivním sportovcem jsem se stal vlastně až docela pozdě. Když jsem to tady v roce 1973 koupil, bylo mi 31 let, tak jsem si tady — vlastně vedle u souseda — postavil tenisový kurt. A začal jsem hrát tenis. A od té doby ho hraju pravidelně. Chodím třikrát týdně — pondělí, středa, pátek. Hrajeme čtyřhru, dvě hodiny, a pak jdeme na oběd. Je to skvělý režim. Myslím, že mám pořád docela slušnou fyzičku a že mě to drží při životě. Ale i prací na zahradě si docela zasportuju.

Veronika Žilková nás vzala do své domácí tělocvičny a ukázala, co ji udržuje v kondici: Cvičím třeba jen deset minut

Petr Janda má krásné přání, prý je ale nereálné

A když jezdíš na koncerty, jak ti to ovlivňuje život? Třeba co se týče sportu nebo životosprávy?
Moje životospráva je, jak bych to řekl, docela pestrá. Doma vůbec nepiju alkohol a už dvacet let nekouřím. Manželka, protože je
sportovkyně, vaří lehčí jídla, méně kalorická, šetří máslem a tuky, dokonce si jídlo i odvažuje. A musím říct, že to, co uvaří, je většinou dobré. A když jsem na koncertě, tak už to tolik neřeším a sním to, co je.

Mám takovou zvláštní otázku — myslím, že si každý z nás někdy říká, co by ještě chtěl zažít. Máš taky něco jako „bucket list“? Něco, co bys ještě chtěl stihnout?
Upřímně? Takhle, jak to je, jsem spokojený. Už jsem toho zažil hodně a to, co jsem chtěl, jsem si splnil. A co nechci, to zažívat nepotřebuju. Možná ale bych bral nějaký pěkný koncert. Nebo by se mi líbilo natočit písničku s nějakou slavnou kapelou. Třeba s Metallicou. To by mě bavilo, na ně chodím rád.

A je to reálné?
Myslím, že ne. To je spíš taková bláznivá představa. Všichni máme dost práce a navíc — kdo by to zaplatil? A jim je nějaký Olympic asi úplně jedno. I když… Když jsem byl naposledy na koncertě, měl jsem tam kamaráda, který znal Larse Ulricha, bubeníka kapely Metallica. Vzal mě do zákulisí a Lars opravdu přišel a mám s ním hezkou fotku. Ale pochybuju, že si mě pamatuje. Je zakladatelem Metalliky, má hlavní slovo, takže teoreticky by to šlo přes něj, ale upřímně nevím, co bych tam dělal. Mají skvělé muzikanty, a že bych tam někoho převálcoval, to se rozhodně říct nedá.

Co dalšího se ve videoreportáži ze zahrady Petra Jandy dozvíte:

• Jaké další stromy na zahradě vysadil
• Jakou plodinu už má vyklíčenou a zasadí ji
• Jak sportuje jeho žena
• Jaký vztah ke sportu mají jeho nejmladší dcery
• Jaké jídlo Petr opravdu nemusí a má ho 2x týdně

Na snímky z rozlehlé zahrady u domu Petra Jandy se podívejte v naší galerii.