Veronika (37): Po přespání u tchyně se dcera chovala divně. Nakonec jsem zjistila, co se děje za jejich dveřmi

nespokojenost
rozčilení
Zdroj: Freepik

Zatímco  Veronika dbala na přísný denní režim a pevnou večerku, prarodiče viděli v rozmazlování vnučky projev lásky. Víkend plný ponocování u filmů a zmrzliny ale stačil k tomu, aby se prvňačka vrátila zcela vyřízená a školní týden byl velmi náročný...  

Jana Jánská
Jana Jánská 11. 09. 2026 07:00

Když měla jít moje dcera Amálka do první třídy, věděla jsem, že to bude zkouška pro nás pro všechny. Amálka byla odjakživa jako pytel blech a udržet její pozornost byl nadlidský úkol. Celé léto jsem proto strávila studiem knih o dětské psychologii a přípravou pevného režimu.

Zavedla jsem neúprosný řád – budíček v sedm, škola, po návratu odpočinek, úkoly, večeře a spánek nejpozději v osm večer. I když Amálka zpočátku protestovala, po několika týdnech si na nový rytmus zvykla, ráno přestala kňučet a v první třídě se jí začalo dařit. Pak se ale do věci vložili moje tchyně Hana a tchán Josef.

Pravidla u babičky neplatí

Tchyně s tchánem Amálku zbožňovali, ale moje výchovné metody považovali za příliš přísné. Když přišli s tím, že by u nich Amálka mohla občas z pátku na sobotu přespat, dlouho jsem váhala. Nakonec jsem souhlasila, ale Hana ode mě dostala jasné instrukce ohledně večerky a jídla.

První víkend se zdál být v pořádku, jenže v pondělí ráno nastalo peklo. Amálka nemohla vstát z postele, plakala a ve škole se vůbec nesoustředila. Když se situace opakovala další týden, začala jsem pátrat po příčině. Dcera mi nakonec při úkolech nevinně prozradila, že u babičky koukaly na filmy do půlnoci a jedly zmrzlinu. „Babička říkala, že o víkendu se neučí,“ dodala Amálka.

Musela jsem si nastavit hranice

To mě vytočilo, protože moje týdny tvrdé práce přišly vniveč. Zavolala jsem Haně a snažila se jí vysvětlit, že Amálka ten režim opravdu potřebuje. Tchyně se ale urazila a obvinila mě, že jí chci zakazovat vídat vnučku. Rozhodla jsem se proto víkendové přespávání na nějakou dobu úplně utnout. Další týdny sice provázelo napjaté ticho a uštěpačné poznámky při nedělních obědech, ale Amálka se viditelně uklidnila, v pondělí bez problémů vstávala a paní učitelka ji začala chválit za skvělé pokroky ve čtení. Pro mě to byl jasný důkaz, že dělám správnou věc.

Trvalo to měsíc, než Hana přišla s prosíkem, jestli by u nich Amálka nemohla opět přespat. „Slibuju, že tentokrát půjde spát v devět,“ ujišťovala mě. Dala jsem jí jasně najevo, že je to její poslední šance. Od té doby sice občas tchyně utrousí poznámku o tom, že ze své dcery vychovávám robota, ale pravidla respektuje. Pochopila jsem, že nemusím být dokonalou matkou pro všechny okolo, ale mým hlavním úkolem je chránit zájmy své dcery, i kdyby to mělo znamenat dočasný rodinný konflikt.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články