Anička (39): Bývalá tchyně nerespektuje má pravidla a děti neustále rozmazluje. Vedle ní pak vypadám jako zlá matka

Říká se, že rodinu si nevyberete. Já se o to ale pokusila. Sama jsem pořádnou rodinu nezažila a věřila jsem, že když se vdám, získám v rodině svého muže to, co mi celý život chybělo. Bohužel jsem se spletla.

S Petrem už nejsme spolu pět let. Když jsme se brali, nikdy by mě nenapadlo, jak katastrofálně naše manželství skončí. Jediné, čeho nelituji, jsou naše dvě úžasné děti, Terezka a Kubík.

Dita (46): Tchyně mě po rozvodu nezatratila a dál mě bere jako dceru. Její syn kvůli tomu teď zuří

Můj bývalý muž nebyl pro rodinný život stvořený

Než jsem si uvědomila, že Petr není partner, se kterým bych měla strávit zbytek života, bylo už pozdě. Jeho svět se točil kolem kamarádů, sportu a večerů v hospodě. Já se starala o domácnost a děti, ale on chtěl dál žít jako svobodný mládenec bez jakékoli zodpovědnosti.

Nechápu, jak jsem mohla jeho povahu tak dlouho přehlížet. Ale zamilovanost je slepá. Jednoho dne mi ale došla trpělivost a podala jsem žádost o rozvod. Petra to ani nepřekvapilo. Myslím, že si vlastně oddechl, že se nás zbavil.

Klára (34): Dárek od tchyně mě dojal k slzám. Konečně mám pocit, že patřím do rodiny

Bývalá tchyně vnoučata zbožňuje, ale jen po svém

O děti se Petr nikdy moc nezajímal. Musela jsem ho skoro přemlouvat, aby je viděl aspoň jednou za měsíc. Zato jeho matka, moje bývalá tchyně, to má přesně naopak. Vnoučata se pro ni stala smyslem života. Od narození byla až nepříjemně aktivní. Chtěla neustále pomáhat, vozit kočárek a nejraději by si je brala na celé víkendy.

To by mi možná nevadilo, kdyby mi malou Terezku nervala z náručí už v jejím šestinedělí s tím, že si mám odpočinout. Její výchovné metody mi navíc vůbec nesedí. Dětem všechno povolí, na co si ukážou, to dostanou. Stačí jedno kňouknutí a babička skáče, jak pískají.

Klára (31): Ledová maska tchyně konečně praskla. Sblížila nás až nečekaná nevěra mého tchána

Tchyně si vnoučata nárokuje, ale moje pravidla ignoruje

Mnohokrát jsem ji žádala, aby to nedělala, ale je to zbytečné. „Vždyť jsou to taková zlatíčka, jak bych jim mohla něco odepřít,“ zní její obvyklá odpověď. Rezignovala bych na to, ale situace se zhoršila. Když se Petr přestal o děti zajímat úplně, tchyně jeho roli převzala. Chce je mít u sebe skoro pořád, ideálně každý druhý víkend a ještě přes týden.

Tvrdí, že na to má jako babička právo. Často nevím, co dělat. Otevřený konflikt je mi proti srsti. Učí je zlozvykům, které se je pak snažím odnaučit, a kupuje si je dárky a sladkostmi. Vedle ní pak vypadám jako přísná a zlá matka, která jim nic nedopřeje. Děti už to vnímají, k babičce se těší a na mě se zlobí. Jsem z toho zoufalá a žádná domluva s ní nefunguje.

Helena (70): Obětovala jsem vnoučatům všechno. Teď si na mě nevzpomenou ani v den mých narozenin

Názor vztahové odbornice

Tento příběh ukazuje, jak rychle se matka může díky babiččině lásce ocitnout v situaci, která jí opakovaně bere autoritu. Aničce zůstala po rozvodu hlavní odpovědnost za děti, zatímco bývalý partner se z jejich života spíš vytratil. Do vzniklého prostoru vstoupila bývalá tchyně, která vnoučata zjevně miluje. Jenže svou roli si vykládá po svém.

Děti samozřejmě potřebují lidi, kteří je mají rádi, ale zároveň potřebují i jasné hranice. Pokud babička všechno dovolí, kupuje si jejich přízeň dárky a sladkostmi a nerespektuje výchovu jejich matky, nedělá jim dobrou službu. Naopak jim ukazuje, že pravidla platí podle toho, u koho zrovna jsou.

Pro Aničku je to o to těžší, že se vedle bývalé tchyně snadno ocitá v roli té přísné a nepříjemné. Ona je ta, která musí řešit návraty do běžného režimu i následky rozmazlování. Babička si odnese radost z víkendu, matce zůstanou každodenní starosti. A právě tady vzniká nespravedlivá nerovnováha.

Tchyně možná opravdu věří, že dětem dopřává to nejlepší. Jenže pokud tím dlouhodobě shazuje matku a oslabuje její hranice, škodí vztahům v celé rodině. Dítě totiž velmi rychle pozná, kde se dá vyjednávat, kde stačí zaplakat a jak může s dospělými manipulovat. Vzniká tím chaos, ve kterém se děti učí využívat rozdíly mezi dospělými.

Anička má plné právo nastavit jasná pravidla. Babička může být důležitou součástí života vnoučat, nemůže si je ale nárokovat jako náhradu za vlastního syna ani jako svůj hlavní smysl života.

Pokud domluva opakovaně nefunguje, bude potřeba přestat spoléhat na to, že se tchyně sama dovtípí. Anička může jasně říct, za jakých podmínek se děti s babičkou vídat budou, a co už pro ni přijatelné není. Může to být nepříjemné, zvlášť když se konfliktům vyhýbá. Dlouhodobě je ale pro děti mnohem lepší jedna jasná hranice než prostředí, kde matka pořád napravuje to, co někdo jiný rozbíjí. I když to dělá z lásky.

Pavlína Šalamounová, vztahová mentorka, vede individuální online rozhovory se ženami, které chtějí lépe porozumět sobě, svým vztahům a tomu, co v životě skutečně potřebují. Pomáhá jim ujasnit si hranice i jejich osobní rozhodnutí. Více info zde.

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].