Vojtěch (52): Snažím se už dlouho prodat byt, ale sousedi mi záměrně škodí. Nechtějí ztratit svůj klid

Moji rodiče zdědili byt po svých rodičích. Kdysi se do bytu nastěhovali a já jsem v bytě vyrostl. Kdybych neměl svoji nemovitost, kterou mám rád, do bytu bych se nastěhoval.

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (34): Místo nového začátku s manželem toužím po sousedovi. Nejraději bych se k němu hned nastěhovala

Vzpomínky na krásné dětství

Měl jsem krásné dětství. S rodiči jsme žili v bytě, který se nacházel v prvním patře vilky se zahradou. Vilka se nacházela v centru města, a tak jsme to měli všude blízko. Do školy a později i na diskotéky. V přízemí bydlela taky rodina s dětmi a měli jsme přátelské vztahy. Společné grilování na zahradě bylo nezapomenutelným zážitkem. „Zítra grilování?“ zavolal někdo a druhý den jsme měli mastné pusy od výborných buřtů na ohni.

Když mi bylo asi patnáct, tak se rodina z přízemí odstěhovala. Chtěli splnit sen dětem a dopřát jim studium v zahraničí. A protože na sebe byli všichni vázaní, stěhovala se do zahraničí celá rodina. Byt prodali a do přízemí se nastěhoval manželský pár. Už od pohledu to byli lidé nevrlí, bez smyslu pro humor a bručouni. To se ihned ukázalo. Od té doby bylo žití ve vile takřka nesnesitelné.

Mohlo by Vás zajímat:

Emil (68): Se zájmem sleduji svého souseda. Ženské se u něj střídají jak na běžícím páse a já se dobře bavím

Bubáci v přízemí byli pro legraci

Naše rodina měla ráda humor, a tak jsme se v soukromí manželskému páru smáli. Manželům vadilo vše. Nerespektovali rozdělení zahrady, používání sklepních prostor a zásadně nechtěli do domu nic investovat. Chtěli v něm jen žít a to poslední, kam by investovali peníze, byli opravy na domě.

Časem začalo být znát, že by potřebovala opravit fasáda, okapy taky volaly po výměně a spoluvlastníkům objektu to bylo jedno. Vzhledem k tomu, že já i sestra jsme odešli studovat na vysokou školu do jiného města a rodiče časem zestárli, začali jsme být laxní a nic jsme neřešili. V současné době máme já i sestra svůj dům a žijeme si spokojeně jinde. Jenže rodiče před pěti lety zemřeli a my se rozhodli byt prodat.

Mohlo by Vás zajímat:

Lukáš (34): Zdědil jsem pozemek na venkově. Sousedka mi padla do oka, ale rychle mi zlomila srdce

Na záškodnické chování jsme přišli pozdě

Najali jsme si realitní kancelář, která zajišťovala prohlídky bytu po rodičích, který jsme chtěli prodat. Za rok, co byl byt nabízen k prodeji, se na něj bylo podívat deset lidí a nikdo neměl zájem. Jednou jsem se náhodně zúčastnil prohlídky bytu a vše mi došlo. Manželský pár v důchodu, který bydlel v přízemí domu si zvykl na ticho, které v domě bylo pět let. Pět let totiž byl náš byt v prvním patře neobydlený a oni používali i celou zahradu.

Kdykoliv byla v domě prohlídka bytu, tak se důchodci činili. Na chodbu například rychle naházeli zapáchající pytle s odpadky. Nebo ze sebe dělali slabomyslné lidi a vydávali na chodbě podivné zvuky. Když si zájemce prohlížel zahradu, tak ihned vyběhli na zahradu a zájemcům říkali, že jsou zvyklí zahradu používat celou a že to oni musí respektovat. Zkrátka nám škodili. Najal jsem si právníka, který důchodcům zaslal výhružný dopis, že na ně bude podána žaloba. Snad to pomůže a nám se podaří v blízké době byt prodat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Filip (41): Soused mi zničil můj dokonalý trávník a odmítá převzít zodpovědnost. Naše vztahy jsou na bodu mrazu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].