Sylva (27): Imaginární kamarád mého svěřence měl původ v realitě. Zjistila jsem to z šokující fotky na konci alba

Hlídání dětí mě vždycky moc bavilo a byla jsem zvyklá na všelijaké dětské „neduhy“, takže mě toho moc nepřekvapilo. Až na malého Františka, který celou dobu tvrdil, že je s námi jeho neviditelný kamarád.

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (25): Můj imaginární kamarád z dětství se vrátil. Má ovšem úplně nečekanou podobu

František měl imaginárního kamaráda

„Kdyby vám vyprávěl Franta o Pepíkovi, tak se nelekněte. To víte, jedináček, vybájil si brášku,“ prozradil mi Františkův tatínek, než odešli s manželkou do divadla. Ten večer jsem poprvé hlídala jejich synka ve velké vile uprostřed ještě větší zahrady. 

Malý František opravdu o Pepovi mluvil. Vyžadoval pro něj talíř s večeří, žínku na koupání a druhý polštář na spaní. Přistoupila jsem na jeho hru, přečetla oběma klukům pohádku na spaní a nad ničím se nepozastavovala. V deset večer mě z lenošení u televize vyrušil rozespalý Franta, který měl žízeň. „Dám ti trošku čaje, ale pak alou do postýlky, Františku,“ pobídla jsem ho. „Ale já jsem Pepa, Franta spí,“  řekl bezelstně a mě zajímalo, jak se naučil ráčkovat. 

Když opět usnul, prohlížela jsem si na zdi obrázky, které chlapeček nakreslil. Na každém z nich byli dva kluci, evidentně si na svém imaginárním kamarádovi zakládal. Šla jsem se projít noční zahradou, zdvihal se vítr a já došla ke dvěma houpačkám. Proč byly dvě? Po zádech mi přejel mráz.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (35): Dceřina imaginární kamarádka nebyla tak docela imaginární. Málem se kvůli tomu stalo neštěstí

Už jsem nevěděla, jestli hlídám Frantu, nebo Pepu

O týden později jsem vzala Františka na výlet do blízkého lesoparku, kde měl oblíbené dětské hřiště. Když jsem se na moment ohlédla, kluka jsem nemohla v tom množství dětí najít a dostala jsem strach. Ani po pečlivém propátrání každé prolézačky nebyl František k nalezení, volala jsem ho na všechny strany.

Běžela jsem mezi stromy a obešla každý balvan, až jsem narazila na jeskyňku, ve které se neskrýval nikdo jiný než můj svěřenec. Ihned mi s úsměvem oznámil, že je Pepa. Tentokrát jsem se naštvala, popadla ho za rukáv s tím, že v tom případě musíme najít Františka. 

Hodnou chvíli jsme ho marně hledali, ale František si chtěl dál hrát na Pepu. A tak jsem vymyslela, že jdu zavolat tatínkovi s maminkou, aby nám pomohli Františka najít. Vtom se ten malý rozplakal a mně ho bylo najednou líto, objala jsem ho a utěšovala. Měl v hlavě asi pořádný zmatek. 

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (40): Zesnulý kamarád se mnou komunikuje pomocí fotek. Musím se dozvědět, co mi chce říct

Ve fotoalbu byla zasunutá fotka dvojčat

Celé odpoledne jsme si doma stavěli stavebnici, kreslili obrázky a na incident s hledáním Pepy nebo Františka zapomněli. Pak se Franta zvedl, doběhl k šupleti v komodě a vyhrabal album. Začali jsme si prohlížet fotky z jeho raného dětství. V zadní kapse alba byla přeložená fotografie, František mi ji podal.

Byla na ní dvě miminka. Došlo mi, že je Franta z dvojčat, pohladila jsem ho a pak jsme album uklidili zpátky. Řekla jsem o tom Frantovým rodičům a ti byli celí nesví. Netušili, že jejich syn obrázek našel. Imaginárního kamaráda mu prý nevymlouvají, aby si v klidu prošel procesem ztráty sourozence, se kterým se společně narodili a žili dva měsíce.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Želmíra (30): V synově pokoji mě překvapil duch, který si přišel pro hračku. Ještě nikdy jsem se tak nebála

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.