Vyhazování nepotřebných věcí prospívá nejen psychice, ale i hubnutí, říká odbornice na léčivý úklid Michaela Mrázková

Michaela Mrázková je autorkou projektu Léčebný úklid, podobně jako stejnojmenné knihy, která se touto problematikou zabývá. Zastává názor, že minimalizace a organizací věcí doma může zlepšit psychickou pohodu, a dokonce i pomoci s hubnutím.

„Ve chvíli, kdy máme velmi mnoho věcí a máme v nich nepořádek, si můžeme připadat neukotvení, přehlcení. Neustále něco hledáme, nedobře se orientujeme v našem prostoru, a pak náš domov nepřipomíná bezpečný přístav, kde bychom mohli dobít baterky, ale je to spíš takový každodenní boj o přežití,“ otevírá diskusi Michaela Mrázková.

Mohlo by Vás zajímat:

Fitness trenér celebrit radí, jak zhubnout: Základ tvoří jídelníček, pohybem může být třeba jen úklid

V čem nám prospívá léčebný úklid

Pomáhá úklid domova zároveň uklidit náš vlastní život, udělat si v něm pořádek?
Určitě. Jsem o tom přesvědčená, proto i v názvu mé knihy a mého projektu je slovo léčivé. Jedná se o léčivý úklid právě proto, že naše životy a věci, to materiální a nemateriální, je mnohem více provázané, než si často uvědomujeme. A díky tomu, že si dáme do pořádku své věci, může dojít k důležitým vnitřním uvědoměním a posunům a na základě toho i posunům v našem životě.

Teď jsme možná trošku vyděsili lidi, kteří mají uklízečku. Jak moc jim ta uklízečka pomáhá? Nebo zaměňuju dvě věci a léčivý úklid není o luxování a utírání prachu, ale o něčem jiném?
Přesně tak. Úklid v názvu je možná trošku matoucí, protože nejde primárně o úklid nečistot, ale spíše o zbavování se nepotřebného, a to hlavně na úrovni věcí. Tedy minimalizujeme věci, a to i na vnitřní úrovni. Proto je tam to slovo léčivé.

V čem nám to tedy pomůže? V čem to léčí, když si utřídíme, zorganizujeme nebo urovnáme věci?
Ve chvíli, kdy máme velmi mnoho věcí a máme v nich nepořádek, si můžeme připadat neukotvení, přehlcení. Neustále něco hledáme, nedobře se orientujeme v našem prostoru a pak náš domov nepřipomíná bezpečný přístav, kde bychom mohli dobít baterky, ale je to spíš takový každodenní boj o přežití. Takže ve chvíli, kdy počet věcí optimalizujeme - jejich počet je velmi individuální podle životního stylu - se nám začíná dobře fungovat, náš prostor začíná mít zdravou životní energii, což samozřejmě velmi ovlivňuje celý náš život.

To zní dobře, kdo by to nechtěl! Ale jak to udělat? Vy to dopodrobna popisujete právě v knize Léčivý úklid, ale máte základní rady, které nám teď můžete dát, a prozradit nebo naťuknout, co v knížce popisujete?
Alfa a omega toho celého je třídění a minimalizování věcí. Ale já v rámci léčivého úklidu akcentuju i tu fázi před tím, kdy se zastavíme, uděláme krok zpět a vezmeme si třeba tužku, papír a sepíšeme si, proč se do velkého úklidu potřebujeme pustit a čeho chceme dosáhnout. Můžeme pracovat i s tzv. vizí ideálního domova, kdy si představíme, jak by vypadal náš ideální život v daném domově, jaké by ten domov měl mít barvy, v jakém stylu je zařízení, jaké má úložné prostory a hlavně, jak se tam cítíme, jak bychom tam chtěli trávit čas. Ještě bych ráda zmínila jednu věc, která je v rámci léčivého úklidu důležitá, a to práce s energií prostoru. Velmi doporučuji, aby lidi udělali očistu prostoru, i kdyby to měla být úplně základní očista jen s mořskou nebo himálajskou solí. Tohle je velmi podstatná fáze, která se často při běžném minimalizování věcí opomíjí a já ji považuju za velmi důležitou, protože velmi usnadní další vypořádávání se s věcmi.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanychová s Dopitou se neshodnou na úklidu domácnosti: Čtyři pračky denně a dohady ohledně kuchyně

Jak probíhá očista prostoru solí

Počkejte, co to je za fázi s mořskou solí?
Je to velmi jednoduchý způsob očisty prostoru, který se používal tradičně i v našich krajích, takže to není nějaká novinka, která přichází z Asie. Jde o to, že na ideálně 48 hodin umístíme sůl do rohů našeho prostoru a necháme ji působit. Sůl funguje jako silný čistič a nasaje do sebe nechtěné energie a prostor se tím velmi dobře osvěží. Často se tyto očisty prováděly v období Hromnice.

Takže mořskou sůl, kterou někde koupím...
Stačí úplně obyčejná sůl, ideálně mořská nebo himálajská spíš než kamenná. Tyhle dva druhy soli jsou velmi vhodné. A pokud se ptáte, proč tu očistu nemovitostí provádíme? Současní majitelé nejsou jejími prvními obyvateli, a tím pádem jsou v ní nánosy původních obyvatel, situací, které se tam odehrály, a ten prostor tím může být zatížený. Čím více něčeho traumatického se tam odehrávalo, tím více je zatížený. Ale někdy ten prostor může být pouze přehlcený, tím, že se tam nachází spousta nánosů původní obyvatel.

Kolik se toho do rohů sype a co když je třeba v nějakém rohu kuchyňská linka?
Můžete to vyřešit tak, že to nasypete buď poblíž, klidně na zem. Lidé se někdy obávají to nasypat na zem, aby to něco neponičilo. Pokud ale sůl nepřijde do kontaktu s vodou, tak se nic nestane, potom ji v pohodě vyluxujete. Případně někdo, kdo má dražší koberec, si pod ní dá noviny nebo pečicí papír. Dají se také použít zavařovačky, které potom vyhodíte. To je důležité, abyste použitou nádobu vyhodili. Rozhodně nepoužíváme misky, ze kterých se pak bude jíst.

Mohlo by Vás zajímat:

Jak uklízí české české hvězdy? Jagelku vytáčí Cibulkovo bordelářství, Křížkovi mají úklidové trauma z dětství

Jak probíhají návštěvy u klientů

Rady jste sepsala do knihy a chodíte přímo k lidem pomáhat s léčivým úklidem, nemají z vás trošku strach, že jim vyházíte půlku domu? Jak to probíhá? Přijdete, rozhlédnete se tam a zeptáte se, kde co mají, kde se třeba cítí dobře?
Ne, ne, rozhodně se mě nebojí. Mám dva druhy klientek - jedny jsou velmi vytížené ženy, které si rády zaplatí profesionála na to, aby to odsýpalo. Nechtějí se tříděním dlouho zabývat, takže si zaplatí za to, že jim někdo pomůže s minimalizováním. Druhý druh klientek, který mě poptává, jsou lidé, kteří mají s minimalizováním věci psychický problém, dělá jim to potíže. Mají buď připoutanost k věcem, nebo se příliš zafixovali na nějaký dokonalý postup, který by měli dodržet.

Právě ti se musejí strašně bát, že přijdete a rázně jim s tím zatočíte.
Z hlediska třídění věcí je velmi oblíbená Japonka Marie Kondo, která přichází s univerzálním postupem pro třídění věcí intenzivně a nárazově. Určitě jste to někde viděla. Dávají se na jedno místo všechny věci jednoho druhu. Jsou tam často vidět lidé, jak stojí před hordou věcí. Tento způsob je velmi efektivní z hlediska zbavování se věcí, ale zároveň, co jsem vypozorovala z praxe, není vhodný úplně pro všechny. Někdo má obavu z toho, že se bude muset zbavit nějakých věcí, případně nemá dost energie, přičemž tento druh třídění vyžaduje hodně času a je náročný. Není vhodný ani pro lidi, kteří jsou fyzicky oslabení nebo na tom nejsou psychicky nejlépe. Třeba pro důchodce nebo maminky malých dětí. Je celá řada lidí, pro které to z hlediska jejich životního období není ideální druh třídění.

Co si takoví lidí mají počít?
Já ráda zdůrazňuju, že každé třídění má svůj smysl. I kdyby to byla jedna skříňka, jeden šuplík, tak je to skvělé. Jedná se o dlouhodobý projekt. Dá se začít pomalu a postupovat dál. Takže tímto jsem chtěla říct, že nikoho do ničeho netlačím. Považuju za velmi důležité, aby lidé začínali třídění věcmi, do kterých se jim chce, říkají si, že je to zvládnutelné, že se jim to bude dobře třídit, že mají docela chuť se do toho pustit.

Češi rádi hromadí věci a vlastní je. Nevím, jestli to má kořeny v komunismu, nebo ještě daleko dřív. Tak jak se Čechům zbavuje věcí?
Já bych řekla, že to má kořeny v socialismu. Přece jen v té době nebylo na výběr moc spotřebního zboží, bylo toho velmi pomálu z hlediska majetku, do toho spousta omezení. To nás, jako národ, nadále ovlivňuje. V psychologii se tomu říká transgenerační přenos, který pracuje po řadu generací. Na nás to ještě působí a myslím si, že řada lidí si právě teď dopřává takový ten materiální sen, který si třeba nemohli dovolit jejich prarodiče nebo rodiče, a že v tom materiálním docela frčí. To znamená, že si dopřávají a chtějí mít spoustu věcí. Bohužel ten spotřební sen se trošku vymyká kontrole a je to za mě nejvíc viditelné u fast fashion. Já to vídám i na konzultacích, kolik mají klientky oblečení, jak mají přecpané šatníky. Za mě je velmi důležité, abychom to naše spotřebitelské chování změnili. Takže na jedné straně je to třídění, minimalizování věcí, a na druhé potřeba změnit spotřební návyky, protože jinak se nám ty věci zase do toho prostoru nenápadně propašují.

A může nás ten přebytek věcí ovlivňovat psychicky i fyzicky? Já na začátku zmiňovala, že úklid nám může pomoci v boji s přebytečnými kily. Když toho máme moc nahromaděno, tak se nám třeba nedaří zhubnout. Opravdu to takhle může souviset?
Já si toho všímám u klientek, které mají velkou připoutanost k věcem. Tam je velmi často přítomná i nadváha a řadě lidem se podaří zhubnout, až když si dovolí propustit i ty věci, které tak úzkostně schraňují. Ráda říkám, že věci jsou naším prodlouženým energetickým tělem. My si to často neuvědomujeme, ale všechny naše věci a to, v jakém je máme stavu, si s sebou tak trochu všude nosíme.

Když už máme roztříděno, zorganizováno, jak to udržet, jak to nezabordelit znovu?
Hlavním kritériem pro to, aby se pořádek udržel, je poté, co máme zoptimalizovaný počet věcí, určit každé její místo a tam ji vracet. To se hezky říká, ale hůř praktikuje, zejména s malými dětmi.

Mohlo by Vás zajímat:

Odbornice na úklid Kateřina Brožová: Můj tajný tip na odstranění každé špíny najdete ve spíži

Jak řešit pořádek s malými dětmi či bordelářským partnerem

Narazila jste na jednu dobrou věc, děti. Co když máme malé děti a děti prostě dělají nepořádek?
Ano, tak to je. Je dobré to přijmout, že je to v pořádku, že je to jejich náplní. Strategie, kterou já volím s malými dětmi, protože máme čtyřletou dceru a osmiletého syna, je taková, že si je nechávám hrát, tvořit, pohazovat a zároveň po nich chci, aby se účastnili společného poklízení, takže třeba večer, než odcházejí nahoru do postýlek, se musí účastnit společného generálního úklidu, abychom potom my s manželem místo toho, abychom si udělali čas pro sebe, tam nelítali a neuklízeli, případně aby to tam nezůstalo rozbordelené. V tom by nám nebylo příjemně.

Co když takhle naladěný nebude partner? Co když jeden bude chtít mít všechno zorganizované a bude tak žít, a ten druhý bude ten, který rád hromadí a bordelí? Má ten, který organizuje, mu to také zorganizovat?
To je několik otázek dohromady. S tím se setkávám, že jeden z partnerů má odlišnou představu o pořádku. Ta představa se hodně liší jak z hlediska počtu věcí, tak pořádku, a to na sebe samozřejmě naráží. Za mě je to o tom velmi jasně komunikovat. Člověk, který je pořádnější, se musí obrnit velkou trpělivostí a opakovaně mile žádat, nevyčítat, vysvětlovat, co od partnera nebo od partnerky potřebuje. A myslím si, že partner se pak začne trochu snažit dávat najevo, že mu na tom záleží, že to nemá úplně na háku, a pak se tam dá najít nějaký kompromis.

O čem dalším promluvila Michaela Mrázková v rozhovoru s Bárou Hlaváčkovou?

• Jak správně vytřídit knihovnu nebo šatník
• Proč je důležitý první pocit z nemovitosti
• Jak organizovat společné prostory s partnerem
• Čím motivovat zbytek domácnosti k úklidu