Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Prozkoumat všechny zajímavé a vtipné etapy života Jana Wericha zabere opravdu hodně času. Tento mistr inteligentního humoru dokázal sypat z rukávu jednu historku za druhou. Tentokrát se podíváme na jeho strýce Kopeckého a psa Thorda. A jak to vypadalo, když začala s Werichem mlátit puberta?
Jan Werich (6. února 1905 – 31. října 1980) byl herec, komik, dramatik, scenárista, textař a spisovatel. Spolu s Jiřím Voskovcem a Jaroslavem Ježkem patřil mezi přední osobnosti Osvobozeného divadla. Druhou světovou válku strávil v exilu ve Spojených státech.
Strýc Kopecký a pes Thord
Thord byl bernardýn s krhavýma očima a žil u strýce Kopeckého, kterého Werich často navštěvoval. Byť docela vzbuzoval respekt, nechal by na sobě dříví štípat. Jen když už toho měl dost, odstrčil všechny okolo sebe a odebral se někam do klidu. Jednou na konci jara ale ukázal, že v něm dříme dobrá povaha.
Nedaleko kaštanu spadlo, kvůli dešti, hnízdo s malými ptáčaty, asi vrabci. Thord k nim došel a jedno po druhém něžně vzal do tlamy a donesl do domu, kde je položil ke kuchyňským kamnům. Jeho pobyt u strýce se ale pomalu a jistě nachýlil ke konci. Byl to prý strašně lakomý chlap, a tak ho věnoval nějaké rodině, jež měla v Bubenči vilu. Vadilo mu, že moc žere. Tam Thord prý sežral pošťáka i s brašnou, k smrti je totiž nesnášel. Záhy ale umřel, protože taška byla plná rekomand, dodal s úsměvem Werich.
Werich v pubertě rebeloval
Když začal Jan Werich takzvaně rebelovat, často chodil za školu. Jenže kam? Do hospody ke Flekům jako nezletilý nemohl, „do bordelu se zase styděl vkročit“. A tak se vrátil k Národnímu divadlu, kde zamířil do kavárny Slavia. Vzadu byly tři kulečníky a u nich další kluci, co nešli do školy. Když měli hlad, objednali si chleba se sádlem za korunu. Pili sodovku nebo kávu. Kolem jedné hodiny se vraceli domů.
Učitelé byli naštvaní a bylo jim jasné, že falšuje omluvenky. A tak si zavolali jeho otce, který však potvrdil, že omluvenky podepisoval. Sotva ale vyšli ze školy ven, procedil mezi zuby, že ještě jednou, a bude mu muset nafackovat. Ale napodobit jeho podpis uměl prý jeho syn dokonale, to uznal. Samozřejmě se pak z Wericha stal vyvrhel, na kterého se všechno svádělo. Třeba vyražené dveře z pantů. „Werichu, co to bylo s těmi dveřmi? Nevím, nebyl jsem ve škole. Skutečně (po kontrole v třídní knize), ale kdybyste tu byl, určitě byste to udělal vy!“
Jan Werich nesnášel maloměšťáctví
Sentimentalitu měl Werich rád, s falešným lkaním to ale bylo již horší. Když byla vyhlášená republika, bylo mu třináct. U hlavního nádraží narazil na průvod, kde se skandovalo Nazdar a nesl se transparent 300 LET JSME TRPĚLI. „Oslavovalo se to. Pak jsem uslyšel dlouze pískat lokomotivu. Předtím mi to nedošlo, ale teď si myslím, že mi pánbůh dával znamení, ať co nejrychleji odjedu,“ zavzpomínal Werich.
Pak zmínil sokolskou píseň, kde je refrén: Orej, máti, orej, práva nám vyorej. Až nebudeš moci, sokola zavolej. „Proč jí nikdo nepomůže? Stejně jako Blaničtí rytíři. Vyjedou, až bude nejhůře. Tohle mě žere: Zakrývání zbabělosti okázalým trpitelstvím. Vrylo se to do české maloměšťácké dušičky jako cejch. Chceme buřty a mučedníka. Mučedníka jen proto, že si u něho ulevíme s černým svědomím, když mu pomůžeme. Protože jinak za ty buřty uděláme cokoli,“ měl jasno Jan Werich.
Na film Baron Prášil s Janem Werichem v roli kapitána se můžete podívat na streamovací službě OnePlay.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Jan Werich
Kniha Jan Werich za oponou, Jiří Janoušek, nakladatelství Práh 2018
