Facebook
Instagram
Imitátor Václav Faltus má ve svém repertoáru 280 unikátních hlasů, včetně Františka Filipovského, Vlasty Buriana nebo Karla Gotta. Největší slávy se dočkal v 90. letech, kdy nechyběl v žádné televizní estrádě. Redakce Lifee.cz na něj narazila v hospůdce v Letohradu, kde už roky spokojeně žije poblíž Divoké Orlice.
Imitátor Václav Faltus (66) má mimo daru napodobovat hlasy, také obdivuhodnou schopnost zapamatovat si data narození a jména v kalendáři. Dobře si pamatuje také den, kdy mu zavolal Karel Gott.
"Byla středa, asi dvě hodiny odpoledne - takovou událost si člověk zapamatuje. Ozvalo se: Tady je Karel Gott. A já jsem si v tu chvíli říkal: Teda, u nás ho napodobuje každý druhý, ale tenhle to fakt umí!" vzpomíná Václav Faltus v našem rozhovoru.
Imitátor Václav Faltus o setkání s Karlem Gottem
Pane Faltusi, jak to děláte, že vůbec nestárnete? Vypadáte pořád stejně, jako v devadesátých letech, kdy jste vystupoval v televizních pořadech.
Nedávno jsem jel vlakem, průvodčí se dívala na moji kartičku, a podezřívala mě, jestli jsem tu fotku nějak neupravoval. Říkám, že my, co máme rádi humor a legraci, nestárneme.
Jak trávíte letošní léto?
Kdybych si v létě dal pauzu, nebo dovolenou, chyběli by mi lidé. Jezdím po celé republice vlakem na akce nejrůznějšího druhu, kam si mne lidé pozvou. V poslední době jsem se svým programem hodně jezdil třeba na srazy rodáků. Letos jsem během tří měsíců objel osm krajů. Mám totiž pocit, že po té covidové pauze jsou lidé lačni zábavy a vynahrazují si, co zameškali.
Jak jste pandemii zvládal vy?
Vzpomínám si, že jsem přišel do lékárny, kam lidé mohli chodit jen v omezeném počtu, a dámy chtěly, abych je svým hlasem potěšil. Ptaly se, jak by tuhle pandemickou situaci okomentoval král komiků, Vlasta Burian: „Dodržujte rozestupy dva, tři metry, zvláště, když vám jdou větry!" To mě spontánně napadlo, ale v tu chvíli jsme se mile potěšili úplně všichni, a to je podstatné.
Nezapomněl jste během pandemie některé hlasy? Pokud vím, umíte jich napodobit 280.
Texty jsem si opakoval ve vlaku. V Kolíně tenkrát přistoupili nějací lidé a to už jsem hned myslel na to, abych si na nich ty hlasy vyzkoušel. Potřeboval jsem publikum a byl jsem z toho úplně naměkko. Jsem za tu pandemii vlastně rád, potřebovali jsme to, protože teď si mnohem víc vážíme toho, co máme.
Jsou některé hlasy, které už vůbec nepoužíváte? Některé se asi vytrácejí, ne?
Ano, ale nahrazuji je novými. Nově je to třeba Ivo Šmoldas, herec Pavel Nový, který nosí krátké kalhoty bez ohledu na počasí, nebo paní Dana Drábová.
Jak o své hlasivky pečujete? Nepijete kvůli nim tvrdý alkohol.
Ano, to je pravda, a když přijedu do Luhačovic, hned vyhledávám Vincentku. Také nesmím kouřit, ale to obětuji rád. Po kapsách nosím různá cumlátka, třeba šalvějové bonbony. Jako dítě jsem míval problémy s průduškami a chytlo mě to i letos. Vzal jsem nahrávací zařízení a zkoušel, který hlas to odnese.
Prý jste si rady vyměňoval s Karlem Gottem.
Před deseti lety mi zavolal. Byla středa, asi dvě hodiny odpoledne - takovou událost si člověk zapamatuje. Ozvalo se: „Tady je Karel Gott". A já jsem si v tu chvíli říkal: „Teda, u nás ho napodobuje každý druhý, ale tenhle to fakt umí!" Skutečně to byl on. Znali jsme se z různých natáčení Silvestrů a z podobných akcí. Sešli jsme se asi dvanáctkrát. Vždycky působil velmi pokorně. Vzpomínám, že si šel koupit něco ke stánku, kde byla fronta. Lidé ho chtěli pouštět před sebe, ale on si tu frontu hezky vystál a se všemi si popovídal.
Proč vám v tu středu volal?
Říkal, že bude dostávat bustu, já budu za tou bustou a on bude ten originál. Bylo to narychlo, hned druhý den. Měl jsem obavy, abychom se to naučili. On jen mávl rukou a řekl: „No tak budeme improvizovat!" S Karlem jsme se potom radili ohledně hlasivek.
Co mu na ně zabíralo?
Olivový olej, prý stačí malou lžičku, kloktat a nechat jej co nejdéle v ústech. Říkal jsem mu, že já si někdy dávám syrové vajíčko. Odvětil: „Ano, i to je možnost, ale nesmí se to přehnat." V tu chvíli ze mě vypadla věta: „Ano, nesmí se to přehnat, člověk by neměl vybrat celý kurník." Tomu se Karel od srdce zasmál. Naštěstí, když člověk odejde z tohoto světa, jeho hlas zůstává a my ho tak stále můžeme udržovat mezi živými.
Koho dalšího takto rád "oživujete"?
Daboval jsem asi pět filmů s Louisem de Funésem a někde jsem občas napodobil i Františka Filipovského. Shodou okolností na jedné akci byli známí Františka Filipovského a měli ohromnou radost, že je zase s nimi. Můžu vám říct něco, co jsem ještě nikde neřekl?
Samozřejmě.
Já za nimi moc rád chodím na hřbitovy, nejraději mám ten na Vyšehradě. Leží tam třeba Vlasta Burian. Přijdu k tomu místu a hezky si s těmi lidmi popovídám, pokud znám jejich hlasy, a za všechno jim poděkuji. Nedávno jsem tam byl a někdo mě zaslechl. Po chvíli lidí přibývalo a potom už tam se mnou stál celý houf lidí. Skvěle jsme se bavili a měli jsme radost, že jsou ti lidé díky mému hlasu znovu naživu. „Tady je pietní místo, tady se to nesmí přehánět," krotil jsem je. A jedna paní mi na to řekla: „Ale Vlasta Burian by řekl - tady se to může!"
Je nějaká žijící osobnost, která vám vynadala za to, že ji imitujete?
Nevím o tom. Důležité je dělat si legraci hlavně sám ze sebe. Nemám rád vulgární humor. Jak říkal Karel Čapek, humor je solí země a kdo je prosolen dobře, dlouho se uchová.
