Facebook
Instagram
Režisér Jiří Strach (49) zavzpomínal v rozhovoru pro Lifee.cz na opuštěnou stařenku Miladu (99), které lidé na jeho výzvu posílali začátkem letošního roku pohlednice k narozeninám. Den po nich zemřela, ale podle režiséra tato dobročinná akce dokázala, že na tom Češi nejsou tak špatně a stále se nechají zlákat ke konání dobrých skutků.
Podle režiséra národem milované pohádky Anděl páně Jiřího Stracha vyprovodilo paní Miladu do nebe 30 000 pohlednic. Z iniciativy, která začátkem roku silně rezonovala na sociálních sítích, má velkou radost.
„Ukázalo to, jak jsou lidé v Česku ještě pořád schopní nechat se zlákat pro něco dobrého - pro nějaký hezký nápad. To mě potěšilo," usmívá se spokojeně Strach. „Tohle je důkaz, že je v lidech pořád kus dobré duše," dodává režisér, jehož nejnovější počin, kriminální minisérii Docent, budeme moci od nového roku vídat na České televizi.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Váš nový seriál Docent je vlastně návratem k Tereze Ramba (Voříškové), je to tak?
Já to ani nevnímal jako návrat k Tereze Ramba. S Terezkou jsme točili Ďáblovu lest a předtím ještě Brainstorm, ale potkáváme se vlastně celou dobu. Věděl jsem, že Terezku miluji a chci ji, a teď ta příležitost přišla. Jen jsme si na to museli chvíli počkat, protože byla pandemie, takže na Docenta přišla řada až po mnoha letech. Od nápadu do premiéry uplynulo asi dvanáct let.
Dočkáme se i nějakých zábavnějších momentů?
Jasně. Já se to vždycky snažím hrát tak, aby to mělo přesah do humoru - byť je to detektivka. Nemám rád, když je to suché, protože humor to vždycky hezky okoření. V takovém případě potom člověk musí opatrně, protože Pepa Mareš je bývalý kriminalista a píše to profesně naprosto přesně. Člověk by tomu nějakou přehnanou legrací podkopával nohy. Takže si dávám pozor, abych to neshodil. Musím to kořenit s mírou, aby to divákovi chutnalo, ale zároveň zůstalo detektivní napětí.
Během tiskové konference zaznělo, že měla Tereza problém se střelnou zbraní. O co tam šlo?
Ne, Terezka ráda přehání. Když vezme do těch krásných jemných dívčích rukou Glocka 17, tak je jasné, že to vypadá nepatřičně. Nota bene jsme také nikdy Terezku se zbraní neviděli, proto je vždycky nutné tomu najít nějakou míru uvěřitelnosti. Tak, aby pro diváka byla ta hra reálná.
Pražské Hudební divadlo Karlín vypisuje pro umělce konkurz na muzikál Anděl páně...
No jo, tak když to chtějí udělat, ať si ho udělají. Já jsem k tomu zcela neutrální. Víte, toho Anděla páně je třeba promodlit. Protože Anděl páně vždycky potřebuje vyšší dary v podobě Božího požehnání. Tak bych kolegům, kteří to chtějí dělat, doporučoval, ať se začnou hodně modlit. Protože bez toho Božího požehnání to nepůjde.
Jak prožíváte Vánoce? Předpokládám, že je to pro vás velký svátek.
Klasicky, jako křesťan. Není to pro mě o těch marketech a dárcích, ale má to pro mě ještě přesah do duchovna, protože se nám narodí Spasitel. Víra přináší naději - obzvlášť do této mrazivé doby, která trvá od covidu přes válku na Ukrajině, a pořád se z toho blbýho období nemůžeme vyhrabat. Víra přináší člověku světlo, aby se z toho nezbláznil.
Začátkem letošního roku jste skrze sociální sítě vybízel lidi, aby posílali pohlednice k narozeninám jedné staré paní, Miladě z Hostivic. Má to celé nějaké pokračování?
Nemá. Byla to taková jednorázové akce. Opuštěnou stařenku, které bylo 99 let, jsme se rozhodli k narozeninám posílit, aby vydržela do stovky. Pán Bůh se rozhodl jinak a tyhle pohlednice ji vlastně vyprovodily do nebe. Ale bylo to strašně hezké. Ono to ukázalo, jak jsou lidé v Česku ještě pořád schopní nechat se zlákat pro něco dobrého - pro nějaký hezký nápad. To mě hrozně potěšilo.
Kolik těch pohlednic přišlo?
Přišlo přes 30 000 pohlednic a to je nádherné. Psaly školky, celé rodiny, a bylo to takové vzepjetí radosti. V tom jsem viděl velkou naději. Člověk se kolikrát podívá do společnosti, jak jsme rozhádaní, jak na sebe z těch zákopů házíme granáty a už neumíme komunikovat. Tahle doba tomu nahrává. Takže tohle je důkaz, že v lidech pořád je kus dobré duše a to je strašně hezké vidět. Já si vlastně myslím, že s českým národem to ještě vůbec není špatné.
Závěrem obligátní otázka: Co třetí díl Anděla páně? Dočkáme se ho?
Jak už vám to říkal - je potřeba se za to hodně modlit. Doporučuji to vašim čtenářkám, stačí Andělíčku, můj strážníčku, nemusí to být žádná hluboká teologie. A když to takhle budou všechny čtenářky dělat, třeba se stane, že tu trojku na křídlech vyneseme. Ale na druhé straně - kdyby nebyla, tak už máme dva hezké filmy, ne?
