Facebook
Instagram
Pocta Karlu Gottovi, tak se jmenuje vzpomínkový koncert, který 19. a 20. června rozezní pražskou O2 arenu. Web Lifee.cz připravil rozhovor se zpěvačkou, která stála po jeho boku i ve chvílích, kdy byl vážně nemocný. Olga Lounová prozrazuje, jak se Karel Gott choval ke svým fanouškům a co tajně prováděl, když se nikdo nedíval.
Zpěvačka Olga Lounová vzpomíná na Karla Gotta jako na člověka, který miloval život. „Ptala jsem se ho, jestli mu nevadí, že se s ním chce opravdu každý fotit. On mi odpověděl: „Víte, v mém věku jsou lidé kolikrát v nemocnicích nebo na LDNce. Jsem za to vděčný, že můžu rozdávat radost, fotky a úsměvy," vzpomíná Olga v našem rozhovoru na své civilní a milované vzpomínky s Karlem Gottem, tak jak ho neznáme na pódiu nebo na obrazovce televize.
První setkání Olgy Lounové a Karla Gotta
Olgo, jaké bylo tvé první setkání s Mistrem?
Karla Gotta jsem poprvé potkala, když navštívil můj koncert v Divadle Broadway. Byla jsem překvapená, že Karel přišel, ale on moc rád podporoval začínající umělce, za což si ho dodnes moc vážím. Přišel vlastně s tím, že má jen patnáct minut, ale nakonec zůstal do konce koncertu. Šel mě potom do zákulisí pochválit a říkal, že mám sametový hlas. Ptal se, jestli nemám nějakou šuplíkovou píseň podobnou té, kterou jsem na koncertu zpívala - že by si se mnou klidně střihnul i společný duet.
Jak to dopadlo?
Chopila jsem se toho a celé léto jsem skládala písničky. Napsala jsem jich sedm.
Sedm? A Karel si z nich vybíral?
Přijela jsem za Karlem a za Ivankou do jejich vily. Pustila jsem hned tu první a Karlovi se tak líbila, že už jsem mu ty další ani nemusela pouštět. V podstatě se v ní měnilo jen pár slov - sepsal mi několik poznámek, co by tam udělal jinak. Nahráli jsme to v češtině i v němčině. V češtině se ta píseň jmenuje Dál za obzor.
Jak si píseň stojí u posluchačů?
Myslím, že ji lidé mají dodnes rádi. Jeho tajný požadavek byl, aby se to trochu lišilo od klasických kantilén, které zpíval celý život - jsou to dlouhé a táhlé tóny a Karel si chtěl zazpívat něco na způsob rapu. Není to samozřejmě rap, spíše povídání, nebo šeptání a teprve v refrénu otevře svůj krásný hlas.
Zpívali spolu i na koncertech
Spolupráce potom pokračovala?
Ano. Měla jsem možnost si s ním zazpívat na jeho posledních koncertech. Překvapilo mě, že ač byl nemocný, když vstoupil na pódium, tak se celý rozzářil. Hrozně ho publikum nabíjelo. Zazpíval celý set písní a ještě přídavek.
Máš na Karla Gotta také nějakou obyčejnou a lidskou vzpomínku?
Vzpomínám si na moment, kdy jsme šli ze studia. Každý, kdo ho na ulici potkal, se s ním chtěl vyfotit. Lidé byli překvapení, vykřikovali jeho jméno a on se strašně smál. Ptala jsem se ho, jestli mu nevadí, že se s ním chce opravdu každý fotit. On mi odpověděl: „Víte, v mém věku jsou lidé kolikrát v nemocnicích nebo na LDNce. Jsem za to vděčný, že můžu rozdávat radost, fotky a úsměvy." Byl to pro mě jeden z těch silných okamžiků, kdy už se možná necítil příliš dobře a stejně byl pozitivní.
Všichni si Karla Gotta pamatují jako pozitivní a milou osobnost.
Vzpomínám si také na křest kalendáře Marty Kubišové. Karel ho byl pokřtít a v zákulisí jsme seděli s panem Vetchým. A Karel, přestože to měl zakázané, potajmu popíjel vínko. Říkal, že má rád život, už od mládí prý trochu zlobil a utíkal. Potají chodil za školu do víru města pražského. Proto si prý to vínko občas dopřeje, i když je nemocný, protože život má rád. V den, kdy ten kalendář křtil, připíjel také na život.
V podobném duchu proběhnou také koncerty Pocta Karlu Gottovi?
Určitě. Život je krásný a měli bychom si ho vážit a užívat do poslední minuty. Nebát se připít na zdraví a usrknout si vína, ačkoli bychom třeba nesměli.
