Zora (45): Shánění vánočních dárků je pro mě utrpení. Mám utkvělou představu, že koupím všechno špatně

Nakupování vánočních dárků je pro mě každoroční peklo. A letos je to zase tady. Nesnáším to – a prostě musím dělat přesně to, co všichni ostatní. Radovat se z Vánoc a lítat po obchodech a nakupovat. Abych pak celý večer přemýšlela o tom, že to, co jsem koupila, půjdu vrátit nebo vyměnit.

Adéla (54): Darovala jsem švagrové luxusní kosmetiku. Pak jsem zjistila, že ji prodává na internetu

Nakupování mě nebaví

Původně jsem si chtěla sepsat, co pro koho pořídím. Mám totiž docela velkou rodinu, ale moje sestra mě zarazila: „Zorko, prosím tě, ty to moc prožíváš,“ prohlásila. Říká mi to každoročně. Jenže ona nemá ponětí, jaké utrpení je moje utkvělá představa, že zase něco koupím špatně.

Plná pochybností jsem vyrazila do obchodního centra s odhodláním, že letos to bude jiné. Jenže po první hodině jsem měla v tašce jen svíčku, kterou jsem si koupila sama sobě, protože se mi líbila. „No skvělé,“ povzdychla jsem si. „Jeden dárek vyřešený. Pro mě.“

A pak jsem to vzdala a šla domů. Nakupování mě nebaví, a to vánoční v davech lidí už vůbec ne. Jednoduše jsem si řekla, že zítra je taky den.

Ivan (31): Jsem v šoku. Přítelkyně udělala z mé zahrady vánoční cirkus plný kýče

Robot mi dal zabrat

Pokračovala jsem až pozítří. A uprostřed přeplněného hračkářství jsem opět propadala zoufalství. Můj synovec si přál robota, sama jsem nevěděla, co si pod tím mám představit. Má blikat? Chodit? Mluvit?

Z mých úvah mě vysvobodil prodavač: „Můžu vám nějak pomoci?“ Nadechla jsem se a povídám, že chci robota. Prodavač zastříhal ušima a bleskově mi jednoho předvedl. Nejspíš toho nejdražšího. Vypadalo to jako – robot – a taky se to tak pohybovalo. „Je to pro chytré děti?“ zeptala jsem se, nejspíš hloupě. Usmál se: „Určitě. Je programovatelný, interaktivní, leccos se při něm dítě naučí.“

Koupila jsem ho, ale celou cestu domů se mi v hlavě honilo: „Co když to bude moc těžké? Nebo moc snadné? Nebo to bude mít špatnou barvu?! A neměl to být nakonec robotický pes?“ A tak to mám pokaždé.

Irena (43): Už mám zase zkaženou náladu. Manžel mi oznámil, kolik vánočních večírků hodlá navštívit

Pořád jsem nejistá

Vrcholem mého letošního nakupování ovšem byla peněženka. Chtěla jsem ji koupit synovi, přišlo mi to jako dobrý nápad. A tak jsem nejdřív pátrala na internetu a v jedné nejmenované firmě mě jedna zaujala. Nelenila jsem a utíkala do kamenného obchodu, ale tam ji neměli. I řekla jsem si, že zkusím jinou firmu, která byla nedaleko.

Prodavačka mě zahltila hromadou kožených peněženek a jednu mi vehementně cpala: „Je modrošedá, ta modrá evokuje džíny, pro syna jako dělaná.“

Nechala jsem se přemluvit, vyplázla přes tisíc korun, ale už když jsem z obchodu vyšla, věděla jsem, že to není ono. A šla jsem ji ihned vrátit, jenže mi ji prodavačka nevzala, protože lze zboží pouze vyměnit. Nasupeně jsem šla domů a druhý den ve třetím obchodu koupila druhou peněženku. A tu první vyměnila za jinou, kterou dám tátovi… Ale jestli se peněženky zalíbí, netuším.

Asi takhle vypadá moje vánoční nakupování. Jsem nejistá, nikdy nejsem přesvědčená o tom, že jsem udělala dobře, že jsem se strefila do vkusu. Nejvíc ze všeho se děsím, že můj dárek nenajde uplatnění a najdu ho – v tomto případě třeba peněženku – někde pohozený. Máte to taky tak?

Jana (47): Manžel chtěl ze své tajné milenky udělat rodinnou kamarádku s výhodami

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].