Adriana (24): Kožní onemocnění mi komplikuje život. Po milování vypadám jako po rvačce

Problémy s kůží jsem v dětství nikdy netrpěla. V tomto věku šlo dělat skutečně cokoliv. Vyrazit ven do přírody, pomáhat doma s úklidem, chodit na keramiku, zkrátka dělat vše, k čemu je potřeba přímý kontakt s pokožkou. Moje máma sice občas vyprávěla letité příběhy, kdy jako mladá měla tak citlivou kůži, že se nemohla ani při svědění poškrábat, ale já jsem, upřímně, brala její slova s rezervou.

Mohlo by Vás zajímat:

Gita (33): Atopický ekzém mi ničí život od dětství. Někteří lidé se mě štítí

Myslela jsem, že máma přehání

Připadalo mi jako sci-fi mít natolik citlivou kůži, že když si do ní vyryjete písmenko, skutečně se onen tvar v podobě bílé jizvičky čitelně zobrazí. A navíc ještě pěkně dlouho vydrží, třeba i část dne… „Divné, máma vždycky přehání,“ usoudila jsem a vůbec mi nedocházelo, že by se podobná situace mohla jednoho dne týkat klidně i mé vlastní kůže…

Jako dítě jsem bývala takové torpédo. Na písemky jsem vyráběla taháky, brala do rukou bez štítění pavouky a vše, co jiné holky považovaly za hrozbu, já chápala jako výzvu. „Až dospěješ, uvidíš svět jinak,“ říkávali rodiče slečně, která se chovala spíše jako kluk. A právě v pubertě se mnoho věcí změnilo. Kromě potíží s příchodem měsíčků a podprsenkami přišlo i něco jiného.

Mohlo by Vás zajímat:

Beata (36): V životě mě potkalo několik komplikací. Naštěstí mám vedle sebe nejlepšího chlapa na světě

Mám speciální přecitlivělost kůže

Jednoho večera jsem totiž vyšla ven z koupele a vypadala, jako kdyby mé tělo kdosi zbičoval. Působilo to divně. „Náhoda… Zřejmě špatná depilační žiletka,“ zamumlala jsem. Jenže potíže s texturou, která mi na kůži začala brzy vyskakovat i po obyčejném „podrbání se,“ působila nanejvýš divně. „Že by máma fakt nepřeháněla?“

Nepřeháněla. A reagovala nešťastně, protože nechtěla, abych „její kůži“ podědila. Jenže něco takového bylo, buďme upřímní, reálné padesát na padesát. Odkud získala citlivou kůži ona, nevím, ale odkud já, máme jasné. Mé další životní kroky tedy již provázela kožní nemoc, kterou odborná dermatoložka diagnostikovala jako benigní (neškodnou) dermatografii. A sice speciální přecitlivělost kůže, která až enormně reaguje na každý dotek, zvlášť pak na škrábnutí či odření.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (35): Na těžký premenstruační syndrom už jsem si zvykla. Poslední dobou mě ale zaskočil dost nepříjemný neduh

Partner se obával, že při sexu něco chytí

Jako „dívka činu,“ jsem vždy hodně pracovala rukama, což sice šlo i nadále, jen s určitými optickými zvláštnostmi. Například, když jsme na keramice točili na kruhu vázu, a naše učitelka ve snaze o pomoc, omylem přejela krátkým nehtem po hřbetu mé ruky. Chvíli nebylo nic, ale za pár minut naskočil šrám jako po šermířském souboji. Nebolel, zato dojem na okolí působil zmatečně. Zmíněná učitelka se mi pak ještě několikrát omluvila, že šlo o nehodu a nerozumí, jak k tomu mohlo dojít, když o mou kůži vlastně jen letmo zavadila…

Další komplikace přišly záhy. Například obyčejná depilace je pro mou pokožku těžko řešitelný problém. Žiletky používat nemohu a po epilačním strojku mám zase po kůži až půl dne od aplikace červené tečky. Komplikace mi nemoc přinesla i do milostného života. První partner se obával, že při sexu se mnou chytí nějakou kožní virózu, protože nepochopil, v čem dermatografie vlastně spočívá a druhý zase získal obavu, abych si na něj po „milostném vyžití,“ nešla stěžovat, že prý je násilník. A měl v něčem pravdu, protože po obyčejném sexu mé tělo skutečně vypadalo jako po rvačce.

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (41): Po dvou porodech musím chodit často na toaletu. Manželovi jsem pro smích

Doufám, že to postupně odezní

Současnému příteli kožní anomálie sice nevadí, ale na očích mu i tak vidím, že možnost, pořádně mé tělo „pomačkat“ v náruči anebo se otřít vousy, schází. Je to protivné a vlastně i já se v tomto směru stávám „protivnou,“ neb když kamkoliv jdu a chci alespoň trochu dobře vypadat, zvlášť v létě, musím pak dodržovat až přehnanou opatrnost.

Kontrolovat, abych se omylem neškrábla, zvlášť v obličeji, kde jizvy bývají nejviditelnější. Pravda je ovšem taková, že mnohdy se nechtěnému kontaktu s okolím stejně nevyhnete. Doufám proto, že s věkem nemoc ustoupí podobně, jako u mé mámy. I odborníci mají za to, že dermatografie ve vyšším věku spíše odeznívá.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Liběna (53): Až v tomto věku poznávám, co to jsou alergie a ekzém. Vypadám jako rudé rajče