Agáta (28): Místo s chlapem žiju s děckem, které neumí ani spláchnout. Ztratila jsem k němu respekt

Můj přítel je velmi pracovitý, svědomitý a schopný muž. Nebo tak ho alespoň vidí celé naše okolí. Myslím si, že je to proto, že s ním nemusí sdílet domácnost.

Magdalena (50): Když nás přepadli, manžel utekl. Jeho vlastní bezpečí bylo přednější než moje

Sestěhovali jsme se

Můj přítel se jmenuje Richard, je mu třicet let a do momentu, než jsme se sestěhovali, bydlel u rodičů. Studoval velmi těžký obor na vysoké škole a na inženýra navázal i doktorátem. Chvíli pak jezdil po různých místech po světě a dělal různé výzkumy, zkrátka se nikdy neusadil a teplo dětského pokoje v rodinném domě mu stačilo. Pak se ale seznámil se mnou a protože nám to skvěle fungovalo a byli jsme zamilovaní, jsem mu po pár měsících nabídla, ať se přestěhuje do mého bytu.

„To je dobře, že spolu budete bydlet,“ rozplývala se moje maminka, když jsem jí o stěhování řekla, „Ríša je skvělý chlap… dobře sis vybrala. Je tak vzdělaný, tak schopný…“

S úsměvem jsem jí dávala za pravdu a nemohla nesouhlasit. Také jsem ho viděla jako opravdu chytrého chlapa, který všechno věděl, všechno znal… již po prvních pár týdnech společného soužití jsem ale zjistila, že možná je opravdu inteligentní, ale v běžném životě toho moc nezvládne.

Lenka (45 ): Cítila jsem se ve vlastním bytě jako rukojmí. Sestra nám zničila rodinnou pohodu jen proto, aby vytrestala svého muže

Nechával po sobě hrozný nepořádek

Pokaždé, když jsem přišla z práce, jsem na lince nacházela hrnky nedopité kávy a talíře nedojedeného jídla od snídaně. Nenastal den, kdy by Richarda napadlo si po sobě uklidit, když ráno odchází do práce. Tak tomu bylo vždy i po večeři, když jsem před něj položila jídlo. Najedl se a napil, poděkoval mi, jaká jsem skvělá kuchařka, zvedl se a odešel. Nádobí nechal na stole tak, jak bylo, ani židli po sobě nezasunul. Nejprve jsem mu to tolerovala a poctivě po něm uklízela, pak jsem si ale všimla, že má zlozvyků mnohem víc.

Kolikrát nechal rozsvíceno a energie nám tedy utíkala celý den, než někdo večer přišel domů. Nedokázal si ustlat, nikdy si nepřevlékl peřinu. Neutíral prach. Neuklízel si prádlo. Nepral si oblečení, jen se vždy svlékl a nechal ho ideálně vedle koše na prádlo. Hrozně mě to všechno dopalovalo, ale protože jsem ho měla ráda, všechno jsem po něm uklízela a dělala. Pak jsem po něm jednoho dne ale šla použít toaletu a zjistila jsem, že ani nedokáže spláchnout a uklidit si po sobě. To mě rozčílilo tak, že jsem se rozhodla, že ho vystavím malému testu.

Petra (42): Exmanžel ze mě dělal před dcerou tu nejhorší matku. Náhodná návštěva u sousedů ale odhalila jeho odpornou lež

Přestala jsem dělat služku

O dalšího dne jsem u nás doma zcela přestala uklízet. Nedotkla jsem se prádla, nádobí, zkrátka ničeho. Chtěla jsem vidět, po jaké době Richardovi dojde, že je něco špatně a že by se měl do chodu domácnosti zapojit. Myslela jsem si, že je to chytrý muž a dojde mu to rychle a taky že nebude chtít žít v nepořádku… to jsem se ale pořádně zmýlila.

Richard jako kdyby si přibývajícího bordelu doma ani nevšiml. Na lince přibývaly další a další talíře, postupně je začal skládat na sebe, nedbajíc kousků jídla, co na nich zůstávaly. Prádlo si nevypral, prostě nosil špinavé oblečení. V domě se konstantně svítilo, v koupelně to páchlo, všude se hromadil prach. Ani sebevětší špína ho nedonutila, aby po sobě uklidil. Cítila jsem se hrozně, ale snažila jsem se držet, protože jsem doufala, že se v něm něco zlomí. Jednoho dne ale za mnou přišel a bezradně se na mě podíval.

Matylda (29): Vyměnila jsem lásku za chvilku luxusu. Teď bojuji o záchranu našeho manželství

Prý doma nikdy neuklízel

„Došly talíře,“ zakňoural nešťastně, „na co si mám dát snídani? Nemáme nějaké další?“

„Máme jich plný dřez,“ pozvedla jsem obočí a spráskla ruce, „došly, protože jsou všechny špinavé.“

„Jakto? To se nám nikdy nestalo,“ zeptal se a já musela zamrkat, když mi došlo, že si nedělá legraci.

„Protože jsem přestala uklízet a ty očividně neuklízíš vůbec,“ vysvětlila jsem mu naštvaně a dala si ruce v bok, „copak tobě to nevadí, žít v takovém nepořádku? Myslela jsem, že tě to donutí konečně něco dělat…“

„Vadí,“ pokrčil rameny zoufale, „ale já jsem nikdy nic nedělal… neuklízel… u nás bylo prostě vždycky čisto. U našich, myslím. Nikdy nedošly talíře ani jiné nádobí, nikdy mi nedošlo oblečení a nikdy jsem nespal ve špinavém povlečení. Prostě to někdo uklidil.“

Alena (31): Můj vysněný princ se vydával za úspěšného podnikatele. Ve skutečnosti to byl jen prolhaný podvodník

Rozhodla jsem se ho trochu vychovat

Jeho poznámka mě tak rozhodila, že jsem dospěla k závěru, že jestli se s ním nechci rozejít, musím ho naučit se starat o domácnost. A tak jsem ho hned zapřáhla – musel umýt nádobí a vyprat si oblečení. Cítila jsem se hrozně, jaká máma vychovávající své dítě, byla jsem opravdu otřesená, když jsem viděla, jak bezradný je. Přijde mi hrozné, že si po sobě nikdy neuklízel. Mám pocit, že chodím s dítětem a ne s dospělým chlapem. Můj pohled na něj se tak hodně zhoršil a ačkoliv teď již pomáhá víc a ochotněji, nevím, jestli někdy získám zpět respekt, který jsem k němu měla na začátku našeho vztahu.

Karolína (42): Bratr se těšil na miliony z prodeje penzionu. Místo toho zdědil jen hromadu starých časopisů

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].