Aleš (48): Po deseti letech jsem chtěl dát otci druhou šanci. On však svým výstupem v kavárně potvrdil, že se nikdy nezmění

Vůbec netuším, co mě to napadlo, koupit si obrovské terénní auto. Zaparkovat s ním v centru Prahy byl nadlidský úkol. Koupil jsem ho jen proto, že všichni moji úspěšní známí jezdí v SUV a já měl pocit, že musím světu dokázat svůj úspěch. Uvnitř jsem ale stále ten malý, ustrašený kluk. Když se mi konečně podařilo zaparkovat, upravil jsem si košili a s bušícím srdcem vykročil ke kavárně. Měl jsem se tam po deseti letech setkat se svým otcem. Nechtělo se mi tam, ale slíbil jsem to mámě, která mě k usmíření dlouho přemlouvala.

Štěpánka (60): Táta nám nechtěl koupit ani pořádné boty. Po jeho smrti jsme ale objevili zlatý důl

První setkání s ním byl šok

Do mých deseti let jsem otce vůbec neznal. Vyrůstal jsem v Brně, obklopen láskou mámy a prarodičů. Měl jsem skvělé dětství, které mi moudře korigoval dědeček. Jenže pak se otec znovu objevil, máma mu podlehla a my jsme se narychlo přestěhovali do Ostravy.

První setkání s ním byl šok. Byl to cizí, hrubý člověk, který mě hned při přivítání označil za slabocha. Bydleli jsme v tmavém, zapáchajícím bytě, musel jsem nosit uhlí ze sklepa a spát v kuchyni. Když mě ve škole zmlátili, namísto zastání mi otec jen vmetl do tváře, že mě naučí, jak být chlapem.

Marika (44): Můj otec ke mně utíká a leze mi to na nervy. Nechápu jeho směšné chování

Útěk ke knihám

Nikdy se mu to nepodařilo. Sice jsem v drsném prostředí ztvrdnul, ale jeho pokřivené hodnoty jsem nepřijal. Tehdy jsem se ho bál, dnes vím, že to byl jen zbabělec, který si svou agresivitou kompenzoval vlastní neúspěch. Nikdy pořádně nepracoval a celé dny trávil u televize sledováním mafiánských filmů, jejichž hrdiny trapně napodoboval.

Mým únikem a tichým odbojem se stal svět knih. Čím víc jím otec opovrhoval a mým pokusům o psaní se vysmíval, tím víc mě to pohánělo kupředu. Toužil jsem dokázat něco v oblasti, kterou on tak nenáviděl.

Pavlína (53): Sestra mi zatajila tátovu nemoc a vzala mi šanci se s ním rozloučit. To jí nikdy neodpustím

Nečekaný úspěch

Jakmile jsem odešel na vysokou školu do Prahy, kontakt jsme přerušili. Šel jsem si tvrdě za svým snem. Po několika neúspěších jsem začal psát detektivní romány, což se ukázalo jako trefa do černého. Mé knihy se začaly skvěle prodávat a nakonec mě oslovila televize. Napsal jsem scénář ke kriminálnímu seriálu, který byl úspěšný. Získal jsem peníze i uznání. A právě tehdy se ozvala máma s tím, že otec můj seriál viděl, je na mě pyšný a chce se usmířit.

Tomáš (42): Celý život jsem utíkal před stínem svého otce. Kvůli jediné zprávě jsem nakonec skončil přesně v jeho stopách

Rozhodující chvíle

Stál jsem před sklem kavárny a pozoroval ho. Ten kdysi obávaný tyran vypadal jako drobný, schoulený a nemocný stařík v nemoderním oblečení. Už z něj nevyzařoval strach ani vztek, viděl jsem jen ubohého starého muže. Řekl jsem si, že mu dám šanci, a s hlubokým nádechem jsem vstoupil dovnitř.

Jenže hned u vchodu mě zastavil jeho křik. Surově řval na mladou servírku, že mu přinesla studenou kávu a že je skandál chtít za takový břečk „sto dvacet korun“. V tu vteřinu mi to došlo. Všechno bylo zbytečné. Moje intuice nelhala – ten člověk se nikdy nezmění. Možná byl pyšný na mě, ale k ostatním, slabším lidem se dál choval jako bezcitný hlupák. Otočil jsem se na patě a odešel. Z dálky jsem ještě zaslechl, jak na mě volá: „Synku! Počkej!“, ale už jsem se neotočil a spěchal zpátky ke svému autu.

Oldřich (38): Myslel jsem, že jsem skvělý otec. Jediný večer odhalil, v jaké lži doma žijeme

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].