
Aličin manžel Radek miluje auta a nevadí mu za ně utrácet. Alice ho v jeho zájmu podporovala, tedy až do momentu, kdy si koupil veterána za peníze určené na rodinnou dovolenou.
Největším koníčkem mého manžela Radka jsou auta. Od doby, co ho znám, je naprosto miluje a je jimi posedlý. Občas mám pocit, že jsou pro něj jeho stroje důležitější, než náš vztah.
Auta miloval odjakživa
Začalo to nevinně, v době, kdy jsme byli pouzí vysokoškoláci a chodili jsme spolu. Tehdy sbíral výstavní angličáky, měl na ně speciální poličku, o kterou pečoval, jako kdyby to byla živá bytost. Vždycky, když jsem mu dávala nějaký dárek, byl to právě mode auta nebo něco podobného. Miloval cokoliv, model z lega, papíru, dřeva.
Když byl starší a začal pracovat, pořídil si své první auto a myslím, že to byl nejšťastnější moment v jeho životě, pravděpodobně i víc, jak naše svatba či narození našich dětí.
A postupně se jeho sbírka začala rozšiřovat – kupoval si stará, levná ojetá auta a opravoval je a přetvářel k obrazu svému. Když jsme se vzali a koupili si dům se zahradou, celý dvůr byl plný ojetých aut. Vždycky jsem ho v jeho koníčku podporovala, i když z nás finančně dost vysával peníze. Často jsem si nemohla dovolit své vysněné věci, jako drahé šaty či boty nebo hezkou dovolenou, protože Radek naše peníze utrácel za svá auta. Nikdy mi to ale nějak nevadilo, měla jsem ho ráda a ráda jsem viděla, že je šťastný.
Vždy jsem ho v jeho zálibě podporovala
Jak ale šel čas a my stárli, začala jsem si všímat, jak moc svůj život obětovávám lidem kolem sebe. Nejprve koníčku svého manžela, potom našim dětem. Skoro denně jsem se rozkrajovala pro ostatní, co jsem ale dělala pro sebe? A tak jsem se rozhodla, že bych si měla splnit nějaký vlastní sen. A dospěla jsem k názoru, že toužím vyrazit na nějakou drahou, exotickou dovolenou. Vybrala jsem si luxusní třítýdenní zájezd do daleké Asie s průvodcem, krásnými hotely a autentickými výlety.
A protože mám ráda svou rodinu a ráda s ní trávím čas, samozřejmě jsem chtěla, abychom jeli všichni. Začala jsem tedy šetřit a odkládat peníze, abychom si dovolenou mohli dovolit. Pečlivě jsem vše počítala, odpouštěla si, co nebylo potřeba kupovat a na společném účtu s mým manželem vytvořila obálku, kam jsem určené peníze odkládala. Sledovala jsem, jak se hezky plní, jak už mi zbývá jen pár tisíc… pak nastala zima, kterou jsem si určila na to, že na dovolenou vyrazíme. Vše jsem naplánovala, vzala si volno, omluvila děti ze školy a byla jsem připravená zájezd koupit. Když jsem si ale otevřela danou záložku v bankovnictví, kde měly být našetřeny desítky tisíc… nebylo tam nic.
Našetřené peníze zmizely
„Radku, někdo nám asi vykradl účet,“ přiběhla jsem vyděšeně do garáže, kde manžel zase něco kutil, „všechny peníze, co jsem si na našem účtu uložila vedle, jsou pryč! Není tam ani koruna.“
Byla jsem naprosto vyděšená a chtělo se mi skoro až plakat, protože šlo opravdu o nemalou sumu peněz. Radek vylezl zpod auta.
„Myslíš ty peníze, co tam byly bokem, nadepsány pro radost ? Neboj, ty nikdo neukradl… já jsem je vybral.“
„Jak jako vybral?“ zeptala jsem se nechápavě.
Manžel je všechny utratil za auto
„Víš, sleduji každý den jednu aukční síň, kde se prodávají veteráni,“ dal se do vysvětlování pokojně, „a já na žádného nikdy neměl… ale teď, s těmito penězi, konečně ano. Takže jsem si jednoho koupil.“
Krve by se ve mně v tom momentu nedořezal. Zůstala jsem na něj chvíli civět, než jsem se zmohla ke slovu.
„Ty… jsi ty peníze utratil… za auto?“ vydala jsem ze sebe a cítila jsem, jak mi v těle narůstá zlost. Radka přešel úsměv.
„Ano, ale za moc hezkého, luxusního veterána… jednou bude mít obrovskou hodnotu a ta investice se opravdu vyplatí…“
Řekla jsem mu, že myslí jen na sebe
„To byly peníze, co jsem šetřila na dovolenou,“ rozkřikla jsem se na něj, protože jsem nemohla udržet zlost, která se do mě dala, „to byly moje peníze, ze kterých jsem si chtěla udělat radost já. Tobě vůbec nebyly určené.“
„Aha,“ spadly Radkovi koutky, „to jsem nevěděl… promiň. Já myslel, že jsou prostě nás obou.“
Snažil se mi to vynahradit
„Myslel, myslel… nemohl bys taky někdy myslet na někoho jiného, než jsi ty sám?“ zeptala jsem se ho a téměř se slzami v očích vyběhla z garáže. A šetření mohlo začít nanovo. Byla jsem z toho smutná, podrážděná, bylo mi to hrozně líto. Opět měl radost můj manžel a ne já. Radkovi to také bylo líto, mockrát se mi omluvil a slíbil mi, že mě na nějakou hezkou dovolenou vezme. A to i udělal a dokonce jsme jeli na týden k moři, já v sobě ale i tak měla křivdu z toho, jak naše peníze zneužil pro sebe a ani ho nenapadlo, že bych si mohla chtít udělat radost i já.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




