Aneta (34): Tchyně šetřila na všem. Nutila nás jíst i jídlo, které už dávno patřilo do koše

Když jsme se s Tomášem rozhodli postavit si vlastní dům, bydlení u mé tchyně Heleny se zdálo jako rozumný způsob, jak ušetřit za nájem. Netušila jsem však, že za tohle rozhodnutí zaplatím vlastními nervy.

Život pod jednou střechou s tchyní se totiž brzy změnil v bizarní divadlo, v němž hrála hlavní roli její chorobná šetřivost. Helena dokázala udělat scénu kvůli každé koruně a její posedlost úsporami podle mě občas hraničila se zdravým rozumem.

Dorota (38): Společné bydlení s tchyní už nikdy. Raději budu nadosmrti splácet hypotéku

Šetřila za každou cenu

Moje trpělivost procházela zkouškou prakticky každý den. Při společných nákupech mě Helena například nutila jet autem v protisměru na jednosměrném parkovišti, jen abychom si zkrátily cestu asi o dvě stě metrů. Jindy zase chtěla v supermarketu vrátit nakoupené švestky, protože cestou zahlédla stánek, kde je měli o deset korun levnější.

Doma zavedla úsporná opatření, nad kterými mi zůstával rozum stát. Kupovala zásadně ten nejlevnější toaletní papír, který škrábal skoro jako smirkový papír , a zbytky mýdel pečlivě schovávala do speciální síťovky, aby se využil opravdu každý kousek.

Když jsem si jednou koupila vlastní voňavý šampon, raději jsem ho před ní schovávala v ložnici pod postelí. Nechtěla jsem totiž znovu poslouchat přednášku o tom, jak zbytečně rozhazuji peníze.

Pavlína (29): Tchyni naštvalo, že jsem jí do kuchyně pořídila myčku. Manželovi trvalo dlouho, než se za mě postavil

Jídlo bylo často za hranou

Nejhorší byl ale Helenin přístup k jídlu. Šetřit v jejím podání znamenalo ignorovat datum spotřeby až do krajnosti. Běžně na pánvi „křísila“ oslizlou šunku, která páchla po celém domě. „Pořádně se to opeče s cibulí, opepří a nic se nevyhodí,“ prohlašovala pokaždé sebejistě.

Tomáš, který v tomto prostředí vyrostl, její chování dlouho omlouval. Prosil mě, ať to ještě chvíli vydržím, alespoň dokud nedokončíme omítky v našem novém domě.

Já se mezitím starala o domácnost, uklízela, vařila a nakupovala. Helena ale potřebovala mít nad vším absolutní kontrolu. Kvůli každé slevové akci byla schopná poslat mě autem desítky kilometrů daleko, i když jsme ve výsledku ušetřily sotva pár korun.

Igor (30): Tchyně nám chtěla řídit život i finance. Manželka jí to mlčky tolerovala, a tak jsem raději odešel

Kvůli levnému masu jsme se pohádaly

Vrcholem všeho byl den, kdy jsem Helenu vyzvedávala z práce. Trvala na tom, že musíme okamžitě zajet do pochybného řeznictví na kraji města, kde údajně prodávali odřezky uzenin za pouhých třicet korun za kilo.

V obchodě navíc objevila balíček mletého masa s končícím datem spotřeby, který ležel úplně mimo chladicí box. Už na první pohled se mi to nelíbilo. Varovala jsem ji, že maso bylo v teple a navíc podivně zapáchá. Připomněla jsem jí také, že doma na nás čeká čerstvé rizoto. Helena ale měla jasno. Maso vítězoslavně koupila s tím, že z něj večer uděláme karbanátky.

Doma se moje obavy potvrdily. Jakmile jsem balíček rozstřihla, kuchyní se rozlil odporný hnilobný zápach. Bylo mi jasné, že něco takového rozhodně vařit nebudu. „Tohle letí do koše,“ oznámila jsem.

Helena okamžitě vybuchla. Začala křičet, že rozhazuji těžce vydělané peníze jejího syna a že kdybych sama chodila do práce, vážila bych si každé koruny. Její slova mě hluboce urazila. Celé dny jsem se nezastavila, starala se o domácnost a dělala maximum pro naši rodinu i nový dům. Přesto se ke mně chovala, jako bych byla líná a rozhazovačná.

Zkažené maso jsem proto bez dalšího dohadování vyhodila do koše. Helena si natruc namazala chleba a obložila ho levnými odřezky uzenin, které jsme přivezly z řeznictví.

Aneta (31): Bydlení u tchyně mi zničilo manželství. Zakazovala mi vařit a můj muž se mě nezastal

Tchyni se její šetřivost vymstila

Kolem druhé hodiny ráno mě ze spaní probudily zvuky z koupelny. Brzy mi došlo, co se děje. Heleně se její šetřivost krutě vymstila a prakticky celou noc strávila na toaletě s vážnými žaludečními potížemi.

Ráno jsem se podívala na Tomáše a doufala, že alespoň tahle zkušenost jeho matku konečně přiměje změnit její přístup.

„Třeba ji to konečně poučí,“ řekla jsem s nadějí.

Tomáš jen unaveně povzdechl. „Někteří lidé se nikdy nezmění, Aneto.“

V tu chvíli jsem věděla, že má nejspíš pravdu. Naštěstí práce na našem domě rychle postupovaly a my už počítali dny do stěhování.

Představa, že budeme mít konečně vlastní kuchyň, vlastní koupelnu a hlavně klid od Heleniných úsporných experimentů, mě držela nad vodou.

Po měsících společného bydlení jsem totiž pochopila jednu věc. Šetřit je rozumné, ale existuje hranice, za kterou už člověk nešetří peníze. Riskuje vlastní zdraví – a nervy všech kolem sebe.

Alice (36): Souhlasila jsem, že u nás bude bydlet tchyně. Už po pár dnech jsem jí měla plné zuby

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].