
Zůstat sama v novém domě nemusí být vždycky příjemné. Kristina se učila v kuchyni, když vtom se začala spontánně zhasínat a rozsvěcet světla. Pojala podezření, že v domě straší, a prožila večer plný obav. Vysvětlení našla až druhý den ráno u svého otce.
Byl to úplně obyčejný večer, ale zapomenout se na něj nedá. Rodiče odešli na návštěvu ke známým, a tak jsem si užívala samoty a ticha. Seděla jsem u stolu v kuchyni a dopisovala si poznámky z biologie. Dům za Prahou, do kterého jsme se nedávno nastěhovali, byl překrásný a postupně jsme si ho vybavovali.
Světla v kuchyni se sama zhasínala a rozsvěcela
Dům stál na kraji vesnice, cítila jsem se tady bezpečně, i když občas se mi zdálo, že v domě slyším divné zvuky. Ovšem nic z toho mě nikdy nevyděsilo tak jako tenhle večer. Ve chvíli, kdy jsem se ponořila do učiva, světla v kuchyni náhle zhasla. Okamžitě jsem vyskočila, ale za chvíli se zase rozsvítila a po chvilce opět zhasla.
„Co se to děje?“ zašeptala jsem si pro sebe. Srdce mi bušilo tak rychle, že jsem ho slyšela až v uších. Vstala jsem a pomalu se vydala k vypínači. Světla se zhasínala a rozsvěcela ve stále rychlejších intervalech. Odvážila jsem se dotknout vypínače, ruka se mi třásla strachy. Nic se ale nestalo.
Byla jsem přesvědčená, že je v domě duch
Začala jsem přemýšlet, jestli v domě nestraší. Vždyť se říká, že duchové komunikují přes elektřinu. Otevřela jsem notebook a začala vyhledávat na internetu, jak zjistit, jestli v domě není duch. Jakýkoliv rozumný důvod mi v tu chvíli na mysl nepřišel.
Po pár minutách přestala světla blikat a uklidnila jsem se. Zavřela jsem notebook a šla spát. Možná to byla jen porucha elektřiny, uklidňovala jsem se v posteli a radši rychle zavřela oči. Ráno jsem při snídani dál brouzdala po netu a pátrala, co to mohlo být.
Žádný duch, to jen otec se bavil jako malý kluk
Vtom vešel do kuchyně táta, který vyspával po večírku a zeptal se: „Tak co světla včera večer? Neblbla nějak?“ Podívala jsem se na něj překvapeně: „Ty o tom víš?“ Otec se šibalsky usmál a prohlásil: „Ano, pořídil jsem chytré ovládání na dálku a chtěl jsem to jen vyzkoušet.“
Zírala jsem na něj a vykřikla: „Cože? Tak to jsi byl ty? Myslela jsem, že tady straší.“ Otec se bavil jako malý kluk, zatímco já prožila večer plný strachu. Nakonec se omluvil a společně jsme se tomu zasmáli. „Příště na tebe připravím něco já,“ varovala jsem ho. „Platí, těším se na to,“ pronesl. Teď vymýšlím ďábelský plán, jak ho na oplátku vystraším já.
Další příběhy ze života →
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




