Facebook
Instagram
Zůstat sama v novém domě nemusí být vždycky příjemné. Kristina se učila v kuchyni, když vtom se začala spontánně zhasínat a rozsvěcet světla. Pojala podezření, že v domě straší, a prožila večer plný obav. Vysvětlení našla až druhý den ráno u svého otce.
Byl to úplně obyčejný večer, ale zapomenout se na něj nedá. Rodiče odešli na návštěvu ke známým, a tak jsem si užívala samoty a ticha. Seděla jsem u stolu v kuchyni a dopisovala si poznámky z biologie. Dům za Prahou, do kterého jsme se nedávno nastěhovali, byl překrásný a postupně jsme si ho vybavovali.
Světla v kuchyni se sama zhasínala a rozsvěcela
Dům stál na kraji vesnice, cítila jsem se tady bezpečně, i když občas se mi zdálo, že v domě slyším divné zvuky. Ovšem nic z toho mě nikdy nevyděsilo tak jako tenhle večer. Ve chvíli, kdy jsem se ponořila do učiva, světla v kuchyni náhle zhasla. Okamžitě jsem vyskočila, ale za chvíli se zase rozsvítila a po chvilce opět zhasla.
„Co se to děje?“ zašeptala jsem si pro sebe. Srdce mi bušilo tak rychle, že jsem ho slyšela až v uších. Vstala jsem a pomalu se vydala k vypínači. Světla se zhasínala a rozsvěcela ve stále rychlejších intervalech. Odvážila jsem se dotknout vypínače, ruka se mi třásla strachy. Nic se ale nestalo.
Byla jsem přesvědčená, že je v domě duch
Začala jsem přemýšlet, jestli v domě nestraší. Vždyť se říká, že duchové komunikují přes elektřinu. Otevřela jsem notebook a začala vyhledávat na internetu, jak zjistit, jestli v domě není duch. Jakýkoliv rozumný důvod mi v tu chvíli na mysl nepřišel.
Po pár minutách přestala světla blikat a uklidnila jsem se. Zavřela jsem notebook a šla spát. Možná to byla jen porucha elektřiny, uklidňovala jsem se v posteli a radši rychle zavřela oči. Ráno jsem při snídani dál brouzdala po netu a pátrala, co to mohlo být.
Žádný duch, to jen otec se bavil jako malý kluk
Vtom vešel do kuchyně táta, který vyspával po večírku a zeptal se: „Tak co světla včera večer? Neblbla nějak?“ Podívala jsem se na něj překvapeně: „Ty o tom víš?“ Otec se šibalsky usmál a prohlásil: „Ano, pořídil jsem chytré ovládání na dálku a chtěl jsem to jen vyzkoušet.“
Zírala jsem na něj a vykřikla: „Cože? Tak to jsi byl ty? Myslela jsem, že tady straší.“ Otec se bavil jako malý kluk, zatímco já prožila večer plný strachu. Nakonec se omluvil a společně jsme se tomu zasmáli. „Příště na tebe připravím něco já,“ varovala jsem ho. „Platí, těším se na to,“ pronesl. Teď vymýšlím ďábelský plán, jak ho na oplátku vystraším já.
