David (18): Ve škole se mi zjevuje dívka, kdykoliv jsem někde sám. Myslím, že je to duch nešťastně zesnulé spolužačky

Když jsem začal chodit na novou školu, nikdo se tam se mnou nebavil. Pak jsem potkal na chodbě během vyučování holku, co na mě divně zírala. Byla i v šatně večer po tělocviku a napadlo mě, že nepatří mezi živé spolužáky.

Mohlo by Vás zajímat:

Sáva (18): Na Halloween jsme vyvolávali ducha zemřelého kamaráda. Chvíli byl s námi, ale cítím, že to není správné

Sám jsem si připadal jako duch

První dny v nové škole se se mnou nikdo nebavil. Maturitní ročník už měl vytvořené svoje skupinky kamarádů a já evidentně nikam nezapadal. Možná to bylo proto, že jsem byl dost odlišný. Během jedné hodiny jsem šel na toaletu, abych se nemusel účastnit prací v páru. Byl jsem lichý do počtu.

Na chodbě jsem nejprve nikoho neviděl, ale pak jsem si všiml, že u zdi sedí holka a tváří se smutně. Pozdravil jsem ji a ona se na mě usmála, měla ty nejprázdnější oči, jaké jsem kdy viděl. Připadalo mi zvláštní, že ji tu potkávám poprvé.

Naše další setkání vypadalo obdobně. Tentokrát jsem se zdržel po tělocviku v šatnách, a když jsem se vracel jako poslední, zase tam byla. Stála u sborovny a na někoho asi čekala. Jen na mě mávla, jako na starého známého a mě to potěšilo. Jediná „živá duše“, co si mě všímá.

Mohlo by Vás zajímat:

Ljuba (41): Odpoledne s milencem nedopadlo podle mých představ. Ze staré chalupy nás vyhnal duch rozzlobené babičky

Všiml jsem si fotky dívky, která byla té „mé“ podobná

Když jsem si připravoval seminární práci v knihovně, našel jsem v jedné části fotku holky, která jako by z oka vypadla té mojí jediné kamarádce. Stálo tam „Nikdy nezapomeneme“ a nějaká básnička. Dost mě to polekalo a zeptal jsem se staré knihovnice, co se vlastně přihodilo.

„Ta holka byla zamilovaná do učitele a všechno si špatně vyložila. Nakonec si vzala život, dítě nebohý. Byla premiantka, všichni ji měli moc rádi,“ bědovala paní, která ji prý znala osobně. Taková zpráva mě velmi zarmoutila a přeběhl mi z ní mráz po zádech.

Nebylo divu, že když jsem ji pak potkal potřetí, krve by se ve mně nedořezal. Bylo to v jídelně, pozdě odpoledne jsem pomáhal uklidit po sešlosti rodičů a najednou jsem si ocitl v místnosti docela sám. Vtom se objevila, seděla u stolu a hrála si s nožem.

Mohlo by Vás zajímat:

Radim (56): V noci mě rušil hluk z bytu, ve kterém nikdo nebydlí. Teď už vím, že je tam duch staré paní

Chtěl jsem ji zarazit, ale došlo mi, že už je pozdě

Nohy mi zprvu zdřevěněly, ale pak jsem k ní udělal dva kroky. Toužil jsem sebrat jí ten nůž, popovídat si a třeba jí spravit náladu. Bláhově mě napadlo, že kdybychom se potkali dříve, mohli z nás být přátelé.

Ona se ale dívala skrz mě a jen se smutně usmívala. Na stole jsem pak našel vyryté zlomené srdce. Napsal jsem o té dívce slohovku, kterou mě pak donutila profesorka číst nahlas. Všem se to tak líbilo, že jsem poprvé zažil potlesk, a dokonce i pozvání na halloweenskou akci.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (65): Na večerní procházce jsem zažila šok. U lesa se toulal duch psa, který marně hledá svého pána

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.