Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Anežka vždy dbala na tradice a Velikonoce mezi ně patřily obzvlášť. Tyhle svátky jí nakonec neuvěřitelně překvapily...
Jsem odjakživa rodinný typ. Miluji svou rodinu, svého muže a všechno, co souvisí s blízkostí a domovem. Jediné, co mi život nedopřál, je vlastní dítě. Můj manžel má z předchozího vztahu dvě krásné dcery, které jsem s láskou přijala. Ale naše společná cesta k rodičovství byla téměř deset let plná čekání a zkoušek. Uvažovala jsem o náhradní matce, i když tato cesta u nás není běžně umožněná, stejně tak o adopci.
Honba za mateřstvím přiváděla mého manžela k šílenství
Mé přání stát se matkou začalo pomalu narušovat i náš vztah. Adam už měl plné zuby všech vyšetření a mých hysterických výstupů, když to zase nevyšlo. Cítila jsem, že se mezi nás vkrádá napětí, a tak jsem začala hledat jiné cesty. Přemýšlela jsem o adopci, zvažovala náhradní mateřství.
Adam ze mě doslova šílel. Jenže co mohl vědět o tom, jaké to je, když žena touží po dítěti a nedaří se? Měla jsem kamarádku, která sama nikdy nechtěla vlastní děti, ale byla ochotná mi dítě odnosit. „Kdyby jsi kdykoliv potřebovala, Anežko, já to pro tebe udělám. Já stejně nechci být máma,“ svěřila se mi Monika.
Spřátelila jsem se také se sestřičkou z gynekologie, která se mi snažila pomáhat. Zuzka, náš anděl z gynekologie, mi doporučovala různé hormony, vitamíny, cvičení i změnu prostředí. Vymýšlela další a další možnosti a pořád věřila, že to jednou přece jen vyjde. Nakonec jsem si ale musela přiznat, že možná... mi mateřství jednoduše není souzené.
Smířila jsem se s tím a začala žít jinak
Rozhodla jsem se naplno věnovat své současné rodině. S Adamem jsme koupili menší statek za Prahou a pustili se do jeho rekonstrukce. Byla to vlastně terapie pro duši. Neměla jsem čas přemýšlet nad tím, co se nepovedlo, protože jsem se soustředila na to, co je potřeba udělat, abychom mohli bydlet.
Měli jsme štěstí na skvělé sousedy, s nimiž jsme trávili spoustu času. Obzvlášť krásné bylo období Velikonoc, kdy celá vesnice doslova ožila. Všude se zdobilo, slavilo a udržovaly se tradice. Dopoledne jsem trávila se sousedkou a Adamovými dcerami, zatímco Adam odešel koledovat s jejím manželem. Holky si to užívaly a my s nimi taky. Smály jsme se, zpívaly a hostily příchozí koledníky. Bylo jich tolik, že nám nakonec došly všechny kořalky i vajíčka. Celé rozesmáté jsme se pustily do úklidu a čekaly na výslužku našich mužů. V ten moment jsem si uvědomila, jak dobře se tu cítím.
V jednom vajíčku jsem našla tajemný vzkaz
Když se naši koledníci, naši manželé vrátili, rozloučili jsme se přátelsky skleničkou vína a já šla připravit naši oblíbenou pomazánku. „Teda Adame, to je nadílka! Kde jste všude byli?“ zeptala jsem se. Adam vyprávěl, že objeli snad všechny známé a na žádnou dívku prý nezapomněl. Poctivě jsem loupala vajíčka, když jsem narazila na jedno vyfouklé. Z něj čouhal malý papírek. „Co to je?“ zeptala jsem se překvapeně.
„To mi dala Zuzka, ta sestřička z gynekologie,“ odpověděl Adam a podal mi malé plastové vajíčko. „Prý tam pro tebe máš nějaké přáníčko.“ Chvilku jsem na vajíčko nechápavě hleděla. U Zuzky jsem byla na kontrole minulý týden kvůli menstruaci, která mi zřejmě příčinnou rozhozených hormonů úplně zmizela, pomyslela jsem si.
Pomalu jsem vajíčko otevřela. Uvnitř byl malý papírek se vzkazem. Přečetla jsem si ho a v tu chvíli se mi podlomila kolena. Adam si toho všiml, okamžitě ke mně přiběhl, objal mě a pak se zeptal:: „Co se stalo, lásko?“ Podívala jsem se na něj se slzami v očích. „Jsem už téměř třetí měsíc těhotná,“ zašeptala jsem a začala se smát.
Zuzka mi ten vzkaz dala jako požehnání, když jí šel můj manžel se sousedem vyšupat. Stále nemůžu uvěřit, že se ten zázrak skutečně stal a dnes se radujeme z krásného syna.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
