
Povýšení mělo být pro Annu splněným snem, pro jejího manžela se však stalo trnem v oku. Místo podpory přišla žárlivost a krutá schválnost, která zasáhla i jejich děti.
Vzpomínám si na ten den, jako by to bylo včera. Po pěti letech dřiny v pražské reklamní agentuře mě šéf povýšil na ředitelku kreativního oddělení. Z kanceláře jsem odcházela s bušícím srdcem a okamžitě jsem volala svému manželovi Tomášovi. Místo nadšení se však z telefonu ozvalo jen chladné: „Aha. Tak gratuluju. Pobavíme se o tom doma, mám teď klienta.“ Jeho reakce mě zamrzela, ale utěšovala jsem se tím, že má v poslední době hodně stresu ve své vlastní firmě.
Myslela jsem, že manžel bude mít radost
Doma mě však nečekalo žádné vřelé objetí. Tomáš jen uštěpačně poznamenal, že když teď budu vydělávat miliony, můžeme si konečně pořídit lepší auto. V dalších týdnech navíc moje práce nabrala rychlé tempo. Musela jsem začít chodit na obchodní večeře a kompletně vyměnit šatník za elegantní kostýmky. Tomáš mé nové oblečení neustále komentoval narážkami, pro koho se vlastně tak strojím, a zda jsem povýšení náhodou nezískala jen díky svému vzhledu. Jeho slova mě hluboce urážela.
Napětí doma houstlo
Atmosféra u nás doma byla čím dál nesnesitelnější a bavili jsme se už jen o účtech a dětech. Blížil se přitom nejdůležitější den mé kariéry – prezentace pro zahraničního investora, ve které šlo o kontrakt za zhruba pět milionů korun. Den předtím jsem Tomáše poprosila, aby vyzvedl naše dvojčata, Honzíka a Elišku, ze školky, protože já budu v práci dlouho do noci. „Jasně že je vyzvednu, jdi zachraňovat svět,“ utrousil tehdy ironicky.
Jeden telefonát všechno zničil
V den prezentace bylo v kanceláři rušno. Pár minut před začátkem mi ale zazvonil telefon. Volala učitelka ze školky, že děti nikdo nevyzvedl a Tomáš má vypnutý mobil. Zaplavila mě panika. Okamžitě mi došlo, že to manžel udělal schválně.
S bušícím srdcem jsem zavolala své mamince, která naštěstí bydlela kousek od školky a slíbila, že pro děti hned doběhne. Prezentaci jsem nakonec zvládla skvěle, ale radost z úspěchu byla ta tam.
Udělal to schválně
Domů jsem se vrátila až pozdě večer. Děti už spaly, nakrmené a vykoupané mojí maminkou, a Tomáš seděl v kuchyni. Když jsem se ho zeptala, proč děti nechal ve školce a vypnul telefon, jen pokrčil rameny s tím, že se mu vybila baterka a měl práci. Nakonec ale vybuchl: „Možná jsem ti chtěl jen ukázat, co je v životě opravdu důležité! Odkdy tě povýšili, zajímá tě jen kariéra a nové hadry!“
V té chvíli ze mě vyprchal veškerý vztek a zbylo jen obrovské zklamání. Člověk, který mi měl být největší oporou, se kvůli žárlivosti na můj úspěch zachoval jako největší nepřítel a neváhal k tomu využít vlastní děti. Chladně jsem mu řekla, že mi skutečně ukázal to nejdůležitější – totiž že se na něj už nikdy v životě nemůžu spolehnout.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




