Facebook
Instagram
Anna se těšila na dovolenou u své sestřenice v Chorvatsku. Rychle ale zjistila, že dům plný zvířat jí nevyhovuje. Psi nosili dovnitř písek z pláže, všude se promenádovaly kočky a Anna to vydržela jenom dva dny.
Svou sestřenku Karolínu (30) jsem neviděla celou věčnost. Takže když mě přijela navštívit na narozeniny mé dcery Rózy (8), měly jsme si co říct.
Přestěhovala se do Chorvatska
Po střední škole se naše cesty rozdělily. Šla jsem na medicínu, zatímco ona odešla studovat hudbu do Brna. Později Karolína studia zanechala a odstěhovala se se svým přítelem do Anglie, což jsem jí nesmírně záviděla. Sama jsem na něco takového neměla odvahu.
Naše rodina stále říkala, že toho bude litovat. Ale já obdivovala její odvahu a dobrodružného ducha. Byla jsem šprt, co pomalu nevylezl na vzduch, a jen jsem se učila. Tajně jsem jí fandila a doufala, že uspěje a ukáže našim příbuzným, že ví, co dělá.
Když jsem se před rokem doslechla, že Karolína a její manžel kupují nemovitost v Chorvatsku, vyrazilo mi to dech.
„Ví vůbec, co dělá? Vždyť je to uprostřed ničeho,“ komentoval to strýc.
Nakonec ji navštívila moje teta a když se vrátila, nadšeně nám vykládala, jak to tam bylo úžasné. Prostorný dům se zahradou, blízko k pláži... hotová pohádka.
Když se tedy Karolína objevila na narozeninové oslavě mé dcery, měla jsem na ni spoustu otázek.
„Ani jsme si nestihly pořádně popovídat,“ řekla jsem jí při odchodu. „Nemůžeš zůstat na pár dní?“
„Bohužel... někdo se musí starat o mé zvířectvo. Manžel teď pracuje mimo domov,“ odpověděla. „Ale co kdybys přijela s Rózou na prázdniny?“
To nešlo odmítnout. Byla jsem opravdu nadšená. A když se moje dcera dozvěděla, že tam budou zvířata, byla bez sebe radostí.
Nebyla to pohádka, ale hotová zoo
Sestřenice opravdu bydlela uprostřed ničeho, bez navigace bych cestu k ní asi nenašla. Ještě než jsme stihly vystoupit z auta, na dvoře na nás vyskočili dva psi. To nebylo zrovna přivítání, jaké jsem očekávala.
„Bruno, Koro, na místo!“ zakřičela Karolína z verandy a psi se stáhli do bezpečné vzdálenosti.
Sestřenice nám pak ukázala pokoj pro hosty. Na posteli se rozvaloval obrovský chlupatý kocour. Chyběla mu nějaká srst a když jsem viděla, jak se k němu Róza tulí, trochu mě to znepokojilo. Když Karolína odešla připravit limonádu, rychle jsem sundala přehoz z postele a vyprášila ho na balkoně.
O chvíli později jsem si vzpomněla, že jsem si přece na cestu přibalila antibakteriální ubrousky. Běžela jsem pro ně do auta, abych je pro jistotu měla u sebe.
Během dne jsem zjistila, že sestřenice má ještě další mazlíčky. Dva další kocoury, slepice, morče a... papouška. Papoušek trávil většinu dne v kleci, takže jsme si musely zvyknout na jeho křik a neustálé žvýkání kovových mříží.
„Tady máš pořádné zoo...“ řekla jsem nervózně.
„No, vždycky jsem chtěla mít zvířata! A ještě k tomu na tak krásném místě...“ zasnila se Karolína. „Róza musí být nadšená, že?“
Moje dcera zdvořile přikývla, ale byla zaneprázdněná hlazením koček. Ty dvě vypadaly relativně zdravě, i když jsem pořád přemýšlela, kolik bakterií se skrývá na jejich tlapkách.
„Rózo, jdi si umýt ruce,“ řekla jsem jí, když jsem viděla, že si šla vzít kousek bábovky.
Neslyšela snad o parazitech?
Večer na dvoře zaburácelo terénní auto a pak do domu vtrhly dvě čtyřnohé šelmy. Vypadalo to, že si daly koupel v moři, protože v kuchyni na podlaze byla spousta písku a dokonce jsem viděla nějaké mořské řasy. Instinktivně jsem začala všechno utírat hadříkem.
„Nech to být, vážně,“ řekla Karolína, když mi vytrhla hadřík z ruky. „Večer to utřu, protože psi budou stejně běhat po celém domě. Nemá to smysl...“
Psi budou běhat po celém domě? Byla jsem přesvědčená, že by měli žít venku! Nezabalila jsem Róze dost oblečení, abych ji mohla pořád převlékat... Přesto jsem alespoň umyla kuchyň. Možná si Karolina uvědomí, že ne každý chce žít v takovém nepořádku.
Později jsem zůstala v šoku, když její mazlíčci dostali krmení a jejich špinavé misky skončily ve stejném dřezu, kde jsme myli nádobí! To tihle lidé nikdy neslyšeli o parazitech? Panikařila jsem při pomyšlení na to bábovku, kterou jsme jedly odpoledne...
„Psi jsou pravidelně odčervováni,“ prohlásila Karolína, když viděla, jak se tvářím. „A kocouři taky, kdyby tě to zajímalo. Není se čeho bát.“
Vůbec mě to neuklidnilo. V tom domě jsem se cítila čím dál méně komfortně. Vejce z kurníku šla přímo do lednice, neumyté ovoce přistávalo na stole a kocouři se toulali po celém domě. Jak může někdo takhle žít?
Vydržely jsme tam dva dny
Jakmile jsme se s dcerou vrátily do pokoje, utřela jsem všechno antibakteriálními ubrousky a řekla jí, aby nenechávala naše toaletní potřeby, oblečení ani ručníky ve společné koupelně. Před spaním jsem ji pečlivě prohlédla, jestli na ní nezůstaly nějaké chlupy, písek nebo, nedej bože, někde neměla škrábance od koček.
Uvědomila jsem si, že tu dlouho nevydržíme. Ale jak to vysvětlit Karolíně? Ona a její manžel si zřejmě vůbec neuvědomovali možná rizika. Měla jsem pocit, že kdybychom tam nebyly, bez váhání by dávali svým mazlíčkům pusy a spali s nimi v jedné posteli.
Kdyby nebylo toho do očí bijícího nedostatku hygieny, cítila bych se u Karolíny skvěle, ale obavy o naše zdraví zvítězily. A tak jsem se rozhodla, že si s ní vážně promluvím.
Začala jsem tím, že psi by měli zůstat venku kvůli bakteriím, které mohou přenášet. Vysvětlila jsem jí, že každý z nás má jinou imunitu. Karolína mě trpělivě vyslechla, ale stejně bylo vidět, že nebyla mým kázáním nadšená. Její výraz mluvil za vše.
„Můžu si mýt ruce každých pět minut a drhnout ta vajíčka z kurníku,“ odpověděla mi. „Ale v mém vlastním domě mi pravidla neurčuj, ano?“
Cítila jsem se trochu trapně, že mě pozvala na dovolenou a já jí říkám takové věci. Ale nemohla jsem pochopit, že jí nejsou jasná základní hygienická pravidla. Vždyť je dospělá!
Musela jsem upřednostnit zdraví své dcery a doufala jsem, že to Karolína pochopí. Proto jsem se po dvou dnech rozhodla, že se vrátíme domů. Nechtěla jsem riskovat, že něco chytneme...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
