Anna (68): Šestnáctiletá vnučka u mě chce spát v jednom pokoji s přítelem. Dcera v tom nevidí žádný problém

Mám šestnáctiletou vnučku Kláru, která bydlí s rodiči v malém městě v severních Čechách. Jsme si blízké a často si voláme. Před týdnem mi nadšeně oznámila plán na letní prázdniny. Chtěla by přijet na týden za mnou do Prahy a vzít s sebou svého přítele. Prý by si užili město, prošli památky, zašli na koncert – měli zkrátka takové malé dobrodružství bez rodičů za zády. Na první pohled to možná zní nevinně, ale mě ten nápad zaskočil. Mít pod jednou střechou dva zamilované šestnáctileté teenagery?

Hana (68): Vnučka mě brala jako svůj osobní bankomat. Nakonec jsem řekla dost a utáhla kohoutek s penězi

Dnešní rodiče jsou benevolentnější

Když jsem se o tom bavila s dcerou, čekala jsem, že bude mít podobné pochybnosti jako já. Místo toho jen pokrčila rameny. „Mami, vždyť jsou spolu skoro rok,“ řekla mi. To mě překvapilo. „A to ti nevadí, že by spolu byli celý týden? Víš, že u mě mohou spát jen v jednom pokoji…“ zeptala jsem se. Dceru to nerozhodilo.

„Stejně se vídají pořád. Aspoň budou trochu pod dohledem. Ale neboj, jsou samostatní.“ Když pochopila, proč se mi to celé nelíbí, přidala ještě jeden argument. Přiznám se, že mě vyvedl z míry. „Neboj, Klára bere antikoncepci,“ sdělila mi bohorovně.

Marie (76): Vnučka mě přesvědčovala, že ztrácím paměť. Přitom mě sama potají okrádala o důchod

Oba jsou slušní a hodní, ale…

Možná jsem staromódní. Ale představa, že bych odjela na týden s klukem k mé babičce, byla absolutní sci-fi, a to samé platilo i o mé dceři. Na rande jsem chodila, samozřejmě, ale celé mi to takto oficiálně přijde strašně brzy. Neokrádáme tím děti o dětství?

Když jsem to opatrně řekla vnučce, hned se ohradila. „Babi, neboj, my se nechceme toulat po nocích a fetovat. Já ani Marek nekouříme, nepijeme – to neuznáváme!“ Vím, že to myslela dobře, a věřím jí. Je to hodná holka a její přítel na mě také působí slušně. Jenže právě to mě staví do složité situace. Vždyť těch kluků ještě bude mít, nechci se seznamovat s každým, každého si oblíbit a pak je ztrácet. Nechci vědět, co se děje za zdí mého pokoje, kde spí v jedné posteli má šestnáctiletá holčička s nějakým klukem!

Božena (67): Odmítla jsem vnučce financovat bydlení. Rodina mě za to označila za sobeckou a lakomou babičku

Nechci být za přísnou babičku

Před pár dny mi Klára volala znovu. „Tak už jsi rozhodnutá?“ ptala se netrpělivě. Musela jsem přiznat, že pořád nevím. Chvíli bylo ticho a pak řekla: „Myslela jsem, že ty mě chápeš nejvíc ze všech.“ Myslím, že to myslela opravdově, že to nebyla manipulace, o to těžší to pro mě bylo.

Celý život jsem se snažila být babičkou, za kterou mohou vnoučata přijít s čímkoli. Nechci působit jako někdo, kdo jim všechno zakazuje. Zároveň ale cítím, že mám své hranice. Kdyby přijela s kamarádkami, neváhala bych ani minutu. Dcera mi tvrdí, že zbytečně přeháním. „Stejně ničemu nezabráníš, ať jsou u tebe, nebo doma,“ řekla mi nedávno. Klára je přesvědčená, že hledám problém tam, kde žádný není. Ale já si nemohu pomoci. Vůbec nevím, co mám dělat.

Jana (68): Azyl pro dceru se změnil v peklo. Je drzá, nezodpovědná a ničí mě i vnučku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].