Anna (69): Mojí osudovou láskou byla žena. V 70. letech jsem s ní prožila značně nezvyklou romanci

Jako běžná holka jsem si nikdy nepřipadala. Od malička mi bylo bližší šplhání po stromech, hraní si s autíčky nebo chytání brouků a pavouků. Hlavou se mi proto honily neurčité otázky, protože o transgender lidech se tehdy nahlas nemluvilo.

Dnes už bych také nic neměnila. Do pěkné ženy mám daleko, zvlášť nyní, v důchodovém věku, a být na stará kolena elegantním staříkem? Nevím. Přesto, kdyby to šlo a existoval život po životě, o možnost být tělem muž bych doopravdy stála.

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (52): Myslela jsem, že mi dceřina lesbická orientace nevadí. Nedávná situace mě ale usvědčila ze lži

Jednoho dne vstoupila do mého života osudová žena

Obdobně netypická byla i má sexuální orientace. K věčnému boji s maminkou o nošení ženských šatů brzy přibyl i problém s hledáním kandidáta na vdavky. Což o to, fakt, že se musím vdát, abych nevyčnívala, jsem ještě byla ochotná „zpracovat“, ale to, že s tím chlápkem mám mít sex, mi už přišlo jako z jiného světa. Bohužel pro okolí jsem bývala „z jiného světa“ já.

Život byl nuda a poté, co jsem se povinně vdala a začala pracovat v místní továrně, mi přišlo, že už nemůže existovat nic, co by mě probralo k životu. Až v jeden typicky jarní den vstoupila do mého života osudová žena. Se zaměstnanci jsme tehdy šli do prvomájového průvodu, kam se mi moc nechtělo. Ovšem jen do chvíle, než jsem v davu zaregistrovala jednu ženu.

Chvíli jsem nevěděla, co se to děje, ale už po pár okamžicích se mi doslova podlamovala kolena. Ještě nikdy jsem nebyla nikým tolik okouzlená, jako touto o něco málo starší dámou, než jsem byla já. Její bílé šaty zářily do dálky stejně jako krásné blond vlasy a já, plně zaujatá vší tou nádherou, tehdy málem nabourala do pouličního osvětlení. Láska na první pohled.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (38): Konečně jsem našla lásku. Že je o dvě generace starší, a ještě ke všemu jde o ženu, mi nevadí

Dodnes vzpomínám na naše první a poslední milování

Rok se s rokem sešel a já mezitím vypátrala, o koho jde. Jmenovala se Emílie a bývala všude, kde se něco dělo. Důležitá osoba. Právě tehdy mě napadlo zkusit ji zaujmout. Když náš podnik znovu vyřizoval účast na 1. máji, byla jsem paradoxně první, kdo se hlásil.

Vše jsem měla do posledního puntíku vymyšlené, dokonce i krásnou bílou růži. Kdo si pamatuje, ví, že o Prvním máji se to všude jen hemžilo červenými karafiáty, což byla nuda, protože mně k mé vyvolené daleko víc seděla bílá růže. Tu jsem také v osudný den sehnala, předala a zapůsobila!

Emílie mě pozvala na kávu, a tak začalo naše přátelství. Jen své pohnutky k seznámení jsem jí nějaký čas neprozradila. Až téměř za rok padl konečně při jedné schůzce nejen první nesmělý polibek, ale záhy došlo i na úžasné milování. Sice první a poslední, protože se Emílie obávala potíží, kdyby to na ni prasklo, ale já nelitovala. Díky ní jsem si definitivně uvědomila, kým jsem. Byla to nádhera a ona jediná žena mého života. Další takovou jsem už nepoznala, přesto nelituji. Ten závan romantiky totiž cítím květen co květen dodnes.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Beáta (20): Od puberty mi imponovaly starší ženy. To jsem ještě netušila, že se zamiluji do nevlastní tety

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.