
Beata zná přítelova psa Fílu od štěněte. A přesto se stalo, že pes Beatu kousl a musela být ošetřena v nemocnici. Přítel Jaroslav se překvapivě postavil na stranu psa.
Když si Jaroslav přinesl domů maličké štěňátko čivavy, byla jsem nadšená. Okamžitě si získal moje srdce. Jen se mi zdálo, že pes na mě žárlí a přítele si dost přivlastňuje.
Radost ve třech na procházkách se mi líbila
Fíla rád chodil na procházky. Ač to byl miniaturní pejsek, tak dokázal ujít i pět kilometrů. Když jsme šli po cestě, kde nechodili lidé, byl Fíla na volno. Běhal okolo nás, všude si vše očichával a věřím, že naběhal jednou tolik, co jsme my ušli. Ale jakmile jsme se přiblížili do civilizace, musel Fíla chodit na vodítku.
Fíla totiž vůbec neposlouchal. Když viděl psa, nedal se odvolat a běžel za chlupatým kamarádem. A ne každý pes byl tak kontaktní, jako náš Fíla. S přítelem nebydlím, pouze se zatím vídáme a navštěvujeme. Já zatím bydlím s rodiči kvůli tomu, že mám vážně nemocnou maminku a je třeba, abych byla k dispozici.
Domácnost bere pes za svoje teritorium
A tak se mi často stává, že když přijdu k příteli na návštěvu, sednu si na místo, které Fíla považuje za své. To potom na mě vrčí a vyžaduje, abych si sedla jinam. Jeho chování se mi zdá trochu divné, ale respektuji to. Vnímám, že Fíla miluje svého páníčka a já jsem hodná teta, která se občas objeví.
Stalo se, že Jaroslav musel odjet na otočku do práce a mě napadlo, že bych mohla Fílu vykoupat. Od přítele jsem poslouchala historky, jak si Fíla koupání užívá. A skutečně, si liboval v umyvadle s teplou vodou. Drbala jsem ho, on ležel ve vodě a vrtěl ocáskem. Celé mě to tolik dostalo, že jsem se k Fílovi nahnula a chtěla mu dát pusu na hlavičku.
Útok psa mě šokoval a hned byl problém
Během vteřiny jsem ucítila ostrou bolest na rtu. Hned mi bylo jasné, že mě pes kousnul. Prokousnul mi ret. Tekla mi krev. Vyndala jsem Fílu z vody a ret jsem si ledovala. Jaroslav během několika minut přijel z práce a odvezl mě do nemocnice. „To na šití není, jen vám to přelepíme, aby to hezky srostlo. Není to nic velkého,“ ujistil mě lékař.
Popsala jsem Jardovi celou situaci a on viděl chybu v mém chování. Prý jsem se neměla k Fílovi sklánět. Moje velká hlava ho prý vystrašila. Vodu má sice rád, ale taky je to pes bojácný. Mrzelo mě, že přítel neprojevil lítost nad mým úrazem. Postavil se jednoznačně na stranu psa. Naštěstí se rána rychle zahojila a mám jen drobnou památku v podobě maličké jizvičky. Nicméně ve mně zůstalo, jak málo empatický přítel je.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




